Tady je kvíz: můžete bez hledání na internetu uvést zdroj tohoto citátu?

Jedna postava se ptá: „Co to dělá?“ Jiná odpoví: „Nedělá to nic. To je na tom to krásné.“

Tuto otázku jsem minulý týden položil kulturní místnosti The Verge na Slacku a tady jsou některé z odpovědí, které jsem dostal.

• The Big Lebowski
• Bruce Almighty
• Office Space
• The Hudsucker Proxy
• „Nějaký korporátní film, kde se prodávají věci“
• „Film s Reggie Wattsem“
• „Copak tenhle citát neexistuje?“

Pokud je někomu známo, každý z těchto dohadů je chybný, včetně toho posledního.

Dotyčný citát, respektive jeho varianta, která převrací poslední dvě věty, se na diskusních fórech objevuje přinejmenším od roku 2003. Pokud se zeptáte, odkud pochází, lidé často okamžitě vyhrnou odpovědi: Stopařův průvodce po Galaxii, Willy Wonka a továrna na čokoládu a Simpsonovi jsou oblíbené odpovědi. Ale když se na ně zatlačí, nikdo ji nedokáže najít na místě, které si pamatuje. Je to šíleně dráždivá kulturní záhada a ještě podivnější je, že existují nejméně dva pravděpodobné zdroje – ale je pravděpodobné, že jste se nikdy nesetkali ani s jedním z nich.

První, který byl zřejmě objeven kolem roku 2008, je pravděpodobně nejrozšířenější. Jde o televizní seriál Burkeův zákon, který se vysílal v letech 1963 až 1966. V epizodě „Kdo zabil 711?“ se detektiv vyptává (podle shrnutí na IMDb) podezřelého z vraždy, kterého hraje charakterní herec Burgess Meredith. Detektiv si všimne, že muž staví zvláštní stroj, což vede k následující výměně názorů:

„Co to je?“

„No, je to moje terapie. Pořád to zdokonaluju.“

„Co to dělá?“

„Dělá?“

„K čemu to je?“

„No, nic – nic. Vždyť to je na tom to krásné. Každý stroj na světě něco dělá, ale ten můj ne.“

Scéna je silný možný zdroj. Vystihuje smysl výroku a hodí se k situaci, která je často zmiňována vedle něj: excentrická postava staví nebo vysvětluje zbytečný stroj. Ale jako citát je mnohem méně elegantní než jednoduchá výzva a odpověď, kterou si lidé pamatují. Operativní části jsou rozděleny dvěma zbytečnými replikami a Meredithova postava svou odpověď pronáší s neobratnými výplňovými slovy. (Mimochodem také říká „nic“ místo „nedělá nic“.) Je snadné si představit, jak dialogy z málo známého seriálu mutují v průběhu 40 let. Ale mnohem bližší verze – vlastně téměř doslovná – existuje někde jinde.

Tím místem je hra Apokalyptičtí motýli z roku 1987, komedie o napjatém vztahu dvojice Hanka a Muriel Taterových. Ve hře problémy dvojice komplikuje Hankův otec Dick, výstřední sběratel cetek, který na jejich trávník vysype totemové kůly v hodnotě čtyř tisíc dolarů. V jednu chvíli se Dick objeví s nákladem malovaných dřevěných motýlů a Hank vysloví svůj zmatek:

„Co to je?“

„Je to motýl.“

„Co to dělá?“

„Nedělá nic, v tom je ta krása. Přibiješ si ho na dům, na poštovní schránku, dělá ho výrazným.“

Ačkoli tu není žádný šílený vědec, je to přímá shoda se třemi ikonickými replikami, s výjimkou jednoho chybějícího „to“. Pro každého, kdo hru viděl, je to velmi pravděpodobný kandidát. To však neřeší největší problém Burkeho zákona i Apokalyptických motýlů – kolik lidí se dívalo na obě hry? Ani jeden z nich nemá širokou mainstreamovou popularitu, zejména pro ty, kteří se narodili po jejich premiéře. Neexistuje ani žádný velký kult, který by z citace udělal meme a šířil ji mezi nezasvěcené. Při zmínce o nich se neobjeví žádný záblesk úlevy a uznání, jen další otázky.

Jeden příspěvek na fóru naznačuje, že klip Burkeova zákona mohl vysamplovat rozhlasový DJ a dát mu širokou publicitu, ale neexistují žádné důkazy, že se tak stalo. Výměna Apocalyptic Butterflies zase nebyla objevena tím, že by si někdo vybavil dávno zapomenutou vzpomínku. Zdá se, že ji objevil uživatel Redditu s přezdívkou gunbladezero, který tvrdí, že ji našel vyhledáním citátu na Google Books. „Nikdy jsem o dané hře neslyšel, než jsem ji našel,“ říká. „Vlastně ani netuším, jestli a jak často se hrála/citovala – takže to možná není ani tak zdroj, jako spíš důkaz, že se ta fráze už používala.“

Kusy výměny názorů lze ostatně najít i jinde. Jsou však spojeny ještě volněji než scéna s Burkovým zákonem. Například v románu Larryho Nivena a Edwarda Lernera Žonglér světů jedna z postav na otázku „Co to dělá?“ odpovídá: „Je to krásné! Proč to musí něco dělat?“ V jedné z epizod Simpsonových se Homer ptá Lízy „Jak to funguje?“ na údajný kámen, který odpuzuje tygry, a Líza mu odpoví „Nefunguje to“. Žádná z nich však stručně neevokuje absurditu toho, že samotná zbytečnost něčeho je krásná, a právě proto jsou tyto hlášky tak pamětihodné.

Apokalyptická autorka Motýli Wendy MacLeodová se o významu citátu dozvěděla před několika lety díky profesorovi umění, který tento fenomén vyučoval v hodinách. „Zaujalo mě, že jediným referenčním rámcem těchto příspěvků se zdála být populární kultura – filmy, Simpsonovi, Aqua Teen Hunger Force,“ píše MacLeodová. „To, že to pochází z divadelní hry (nebo dokonce z románu), nikoho nenapadlo!“ (Co se týče alternativní teorie, MacLeodová říká, že Burkeův zákon nikdy neviděla.)

MacLeodová, která od Apokalyptických motýlů napsala téměř tucet her, má teorii o tom, jak její citát mohl proniknout do kolektivního podvědomí. „Hra měla premiéru v Yale Repertory Theater, když jsem byla v posledním ročníku na Yale Drama School,“ vzpomíná. „Mnoho mých vrstevníků tam nyní pracuje ve filmu a televizi, takže si možná na hru vzpomněli a citovali ji náhodou nebo záměrně.“

Čím déle se o citátu diskutuje, tím je pravděpodobnější, že ho lidé uslyší v něčem, co riffuje původní záhadu. Webový umělec a hudebník Neil Stephen Cicierega na ni v roce 2008 založil celou píseň „The Machine“. „Pravděpodobně jsem o tom poprvé viděl vlákno někdy v roce 2004 nebo 2005 na fóru Something Awful,“ říká Cicierega. „Rozhodně bylo trochu zvláštní, jak se ten citát zdál všem povědomý, ale nikdo ho nedokázal zařadit. Řekl jsem si, že v tom musí být nějaká zvláštní fonetická vlastnost, a napsal jsem kolem ní svou píseň.“ Nakonec použil sampl z klipu Burke’s Law, který označuje za „docela blízkou shodu“.

Některé teorie začínají docela slibně, aby se pod sebemenší kontrolou zhroutily. Několik příspěvků na fóru tvrdí, že skutečný zdroj fráze není znám, ale že byla zpopularizována ve filmové adaptaci Stopařova průvodce po Galaxii z roku 2005, tedy dlouho poté, co se objevila na internetu. Příspěvky jsou pozoruhodně sebevědomé a údajně obsahují přímý přepis velmi věrohodné výměny názorů mezi dvěma konkrétními postavami. Kvůli tomuto článku jsem si pustil celý film – a přinejmenším v oficiálním sestřihu tam není.

Celá záhada připomíná Mandelův efekt: hromadné špatné zapamatování si nějakého příběhu, citátu nebo události. (Nebo, v závislosti na úhlu pohledu, důkaz cestování mezi paralelními vesmíry). I ty nejextrémnější případy Mandelova efektu však mají často jasné kořeny – jako například neexistující film Shazaam, který si skeptici mohou vysvětlit jako portmanteau slov Kazaam a jeho hvězda Shaq.

„To je na tom to krásné“ je těžší určit a žádné vysvětlení není skutečně uspokojivé. Zmanipulovali lidé výměnu názorů mezi dvěma postavami ve značně zapomenutém detektivním seriálu? Vzpomněli si podvědomě na to, že někdo jiný citoval vtip z divadelní hry? Splétali ji přispěvatelé na fóru společně z několika různých příběhů? Byla zfalšovaná v rámci sociálního experimentu, ale dostatečně obecná na to, aby se skutečně objevila v beletrii?“

„Pořád mám pocit, že je tu jasná odpověď, na kterou všichni zapomínají,“ říká Cicierega. Ale ani léta vyčerpávajícího pátrání nedokázala udělat víc, než záhadu rozlousknout. Pokud nedojde k nějakému zásadnímu objevu nebo se někdo nepřihlásí a neprokáže, že celou věc vytvořil jako vtip, možná se ji nikdy nepodaří vyřešit.

Pro mě osobně není žádnou záhadou, kde jsem tu výměnu slyšel poprvé. Našel jsem ji v roce 2006, citovanou na stránce LiveJournalu mého přítele z vysoké školy.

V té době jsem si ovšem byl naprosto jistý, že je to ze Stopařova průvodce.