V roce 1937 zřejmě upadl v politickou nemilost a ztratil práci i příjmy. Chtěl odejít z Německa. (Později řekl, že byl „zděšen, jak slepý“ byl k nacismu.)
Ale opět měl štěstí. V roce 1938 požádal Alfred H. Barr mladší, ředitel Muzea moderního umění, Gropia, aby byl kurátorem výstavy o Bauhausu. Gropius zadal tuto práci Bayerovi, který v Německu shromáždil materiály od bývalých učitelů a studentů, poslal je do New Yorku a pak se přestěhoval na Manhattan, aby napsal katalog a výstavu instaloval. Jeho neobvyklé schéma uspořádání sklidilo chválu a výstava měla velký úspěch. Putovala po celé zemi.
Bayer byl v New Yorku brzy „objeven“. Navrhl další dvě přelomové výstavy pro MoMA a vytvořil obálky časopisů Harper’s Bazaar a Fortune. V roce 1939 vytvořil pro svého klienta, farmaceutickou společnost Schering, památnou litografii s názvem „Menstruační cyklus“.
„Fascinovaly ho zejména tělesné mechanismy, od lidské oční bulvy po ženskou dělohu,“ píše Lupton. Brožura znázorňuje cyklus ženské menstruace a propaguje léky na bázi hormonů, které mají lékaři předepisovat k léčbě nepříjemných pocitů a nepravidelnosti.
Je to působivý obrázek. „Ilustraci namaloval kvašem,“ pokračuje Lupton. „Černé pozadí evokuje noční oblohu a drobné měsíčky v každé čtvrtině přirovnávají ženský cyklus k oběhu Měsíce. Ze středu dělohy vyzařují tenké čáry, které odpočítávají 28 dní menstruačního cyklu.“
Bayer se v roce 1941 stal hlavním uměleckým ředitelem obchodního domu John Wanamaker. O tři roky později nastoupil do reklamní agentury J. Walter Thompson, rozvedl se s manželkou a oženil se se svou druhou ženou Joellou Haweis Levy. Byla to dcera básnířky a dadaistky Miny Loy a první manželka vlivného newyorského obchodníka s uměním Juliena Levyho.
Bayer byl průkopníkem v odstraňování prózy v reklamách, aby obrázky a grafika působily působivěji. V roce 1939 se uvádí jeho výrok: „Proč je těžké být jednoduchý?“
„Snažil se každou kompozici zredukovat na to nejpodstatnější, přičemž silný jednotný obraz nahradil jakýkoli přehnaný příběh, ať už byl jakkoli informativní,“ píše Gwen Chanzitová ve své rozhodující knize Herbert Bayer and Modernist Design in America z roku 2005. „To, čeho Bayer v Americe dosáhl, bylo zavedení nových principů designu do každodenního používání.“
Na počátku čtyřicátých let požádal Walter Paepcke, předseda chicagské společnosti Container Corporation of America (CCA), Bayera, aby dohlížel na veškerou její designérskou práci, od interiérů přes výstavy až po grafiku. Výstava zahrnuje některé z nápadně moderních reklam, které pro CCA vytvořil.
V roce 1946 Paepcke požádal Bayera, aby se přestěhoval do Aspenu a navrhl kulturní útočiště pro obchodní manažery, intelektuály a milovníky hudby. (Součástí výstavy jsou i jeho barevné lyžařské plakáty pro Aspen.)
Po necelých deseti letech v Americe se Bayerovi podařilo realizovat ideál Bauhausu o totálním designu při tvorbě architektury, interiérů, grafiky a dokonce i krajiny Aspenského institutu humanitních studií. Navrhl seminární budovu, hotelový komplex, zdravotní středisko, hudební stan, venkovní sochy, nástěnné malby, grafiku, dokonce i park podobný Noguchimu.
Byl by slavnější, kdyby zůstal v New Yorku? „Je to možné,“ říká Lupton, „ale dílo, které vytvořil v Aspenu, je skutečně jedinečné. Měl tam možnost utvářet celé město, což by se mu v New Yorku nepodařilo.“
Daniel Libeskind v předmluvě k Chanzitově knize o Bayerovi píše, že Bayer udělal „pro dvojrozměrnou grafiku a design to, co Mies van der Rohe pro architekturu“.
V roce 1975 se Bayer se svou ženou ze zdravotních důvodů přestěhoval do Montecita v Kalifornii, kde pokračoval v malování. Zemřel v roce 1985, ona v roce 2004 a odkázala jeho díla a archiv Denver Art Museum.
Loni v říjnu věnovali aspenští filantropové Lynda a Stewart Resnickovi Aspen Institute 10 milionů dolarů na centrum věnované Bayerovi.
„Herbert Bayer: Bauhaus Master“, jejíž kurátorkou je Ellen Lupton, je k vidění v Cooper Hewitt Smithsonian Design Museum v New Yorku do 5. dubna 2020.