Téměř zaručené stažení Američanů z Afghánistánu se může zdát vzdálené myšlenkám blízkovýchodních mocností, které se ocitly tváří v tvář jedné z nejhorších pandemií v historii. Přesto bude koronavirus, stejně jako americká přítomnost v konfliktem sužované středoasijské zemi, trvat jen tak dlouho. Jakmile začnou v příštích měsících a letech odcházet západní vojáci, kteří vstoupili do Afghánistánu v roce 2001, budou mít blízkovýchodní regionální mocnosti, které kdysi ovládaly roztříštěnou politiku Kábulu, příležitost znovu prosadit svůj vliv.
Irán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty dlouho spolupracovaly a působily proti sobě na nejznámějších bojištích Blízkého východu, od Iráku a Palestiny po Sýrii a Jemen. Všechny čtyři země – jejichž vazby na Spojené státy sahají od spojenectví v případě Kataru, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů až po dlouhodobou studenou válku v případě Íránu – rovněž doufají, že obnoví své konkurenční sféry vlivu v Afghánistánu. Nyní se jim to daří.
Přes své vztahy s USA se Saúdská Arábie a SAE snažily pojistit tím, že pěstovaly vazby na Taliban.
Přes své vztahy s USA se Saúdská Arábie a SAE snažily pojistit tím, že pěstovaly vazby na Taliban, věčného nepřítele amerických vojsk v Afghánistánu. V 90. letech 20. století se tato dvojice regionálních mocností stala dvěma z pouhých tří zemí, které uznaly rodící se vládu Talibanu, Islámský emirát Afghánistán. Zprostředkování útoků al-Káidy proti USA ze strany Tálibánu a následná americká invaze do povstaleckého útlumu donutily Saúdskou Arábii a SAE toto spojenectví skrýt, ale jejich vazby na Tálibán se stále ukazují jako užitečné.
Lídři v Abú Zabí a Rijádu využili svých kontaktů uvnitř Tálibánu, aby v letech 2018 a 2019 nastartovali mírová jednání mezi militanty a USA. Ačkoli tyto snahy přinesly jen omezené výsledky kvůli počáteční neochotě Tálibánu navázat kontakt s americkými protějšky, schopnost obou regionálních mocností vyzvat vůdce Tálibánu prokázala přetrvávající vliv a zájem Saúdské Arábie a SAE o Afghánistán a výsledek jeho občanské války.
Nehledě na dlouhodobost angažovanosti Emirátů a Saúdské Arábie v Afghánistánu jejich snaha vložit se do afghánského mírového procesu bledne ve srovnání s Katarem. V roce 2013 katarští představitelé s tichým souhlasem amerického prezidenta Baracka Obamy umožnili Tálibánu otevřít kancelář v Dauhá. Tato přítomnost Talibanu sehrála rozhodující roli při mírových jednáních mezi militanty a americkými diplomaty. Počátkem letošního roku vedla jednání mezi USA a Tálibánem v Dauhá k nástinu mírové smlouvy, podle níž by měli všichni američtí a další západní vojáci v Afghánistánu během několika příštích let odejít.
Irán považoval americkou přítomnost v Afghánistánu za jedinečnou příležitost, jak vystrčit růžky na svého protivníka.
Zatímco Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty využily svých kontaktů v Afghánistánu, aby zapůsobily na USA a posílily své vazby na ně, Írán zvolil jinou cestu. Írán jako dlouholetý americký nepřítel na velkém Blízkém východě považoval americkou přítomnost v Afghánistánu za jedinečnou příležitost, jak svého protivníka vypíchnout. Sbor islámských revolučních gard po léta vyzbrojoval Tálibán, aby zvýšil počet obětí mezi americkými vojáky a vyvinul tlak na USA, aby se stáhly.
V posledních letech Írán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty prováděly většinu svých interakcí s Afghánistánem a zejména s Tálibánem s ohledem na USA. Své vazby na středoasijskou zemi využívaly k tomu, aby velmoci pomáhaly nebo jí bránily, v závislosti na povaze svých vztahů s představiteli ve Washingtonu. Nyní, když američtí politici potvrdili své plány odejít z Afghánistánu, se zdá být až příliš pravděpodobné, že cíl politického boje Íránu, Kataru, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů v zemi se změní z USA na sebe navzájem.
V mnoha ohledech tento posun již začal. Saúdská Arábie a SAE, které od roku 2016 uvalily na Katar blokádu, vydaly tajnou hrozbu USA, že přikročí k bojkotu mírových rozhovorů s Tálibánem, pokud je američtí diplomaté povedou v Dauhá. Mírový proces přesto pokračoval, ale zdá se, že tento typ bojů o budoucnost Afghánistánu bude pokračovat.
Několik odborníků varovalo před potenciálem Íránu a Saúdské Arábie exportovat své zástupné války do Afghánistánu. Bez USA, které by vystupovaly jako garant stability a podporovaly křehký stát v Kábulu, jen máloco zabrání oběma nepřátelům v přípravě další konfrontace v této středoasijské zemi. V roce 2017 si Írán a Saúdská Arábie vyměnily obvinění z podpory Tálibánu – bizarní a paradoxní slovní válka, neboť obě země financují militanty a zároveň odmítají obvinění, že by Tálibán podporovaly. Afghánistán nabízí úrodnou půdu pro tento složitý konflikt.
Experti varovali před možností, že Írán a Saúdská Arábie budou exportovat své zástupné války do Afghánistánu.
Jak se Írán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty připravují na novou etapu soupeření, budou mít spoustu soupeřů. Bahrajn a Kuvajt, o nichž je známo, že se drží v pozadí méně než jejich větší sousedé, rovněž umožnily tok peněz do Tálibánu. Omán mezitím využil svých diplomatických schopností, aby sehrál roli v afghánském mírovém procesu. Každá regionální mocnost na Blízkém východě by se nyní mohla pokusit vybudovat si v Afghánistánu sféru vlivu.
Oficiální představitelé v Islámábádu, kteří dlouho považovali budoucnost Afghánistánu za výlučnou doménu Pákistánu, budou mít pravděpodobně konečné slovo v tom, jakým směrem se bude sužovaná středoasijská země ubírat. Dokonce ani vynalézavé zpravodajské agentury Íránu a SAE nemají tak působivý dosah jako Inter-Services Intelligence, pákistánská vládní agentura, která řídí interakce s Afghánistánem.
Ať už se Pákistán v příštích několika letech rozhodne pro cokoli, americké stažení z Afghánistánu bude mít za následek mocenské vakuum, které se Írán, Katar, Saúdská Arábie a SAE budou snažit zaplnit. I když mírová smlouva mezi Tálibánem a USA poskytne Afghánistánu oddech od desetiletí trvající občanské války, historická rivalita mezi regionálními mocnostmi Blízkého východu předznamenává dlouhou cestu pro zemi, která často sloužila jako bojiště cizích zájmů.
.