Švédský vědec, teolog a mystik Emanuel Swedenborg (1688-1772) založil náboženský systém známý jako Swedenborgianismus, jehož myšlenky byly začleněny do církve Nového Jeruzaléma.
Emanuel Swedenborg se narodil jako Emanuel Swedberg 29. ledna 1688 v Uppsale. Jeho otec, biskup Jesper Swedberg, byl profesorem na univerzitě v Uppsale. Rodové jméno bylo změněno na Swedenborg v roce 1719, kdy byla rodina nobilitována. Po studiích na univerzitě v Uppsale, kde se zaměřil na matematiku a astronomii, Swedenborg pět let cestoval po Evropě (1710-1714). Po dvouletém období, kdy se věnoval vědecké publicistice, se Swedenborg v roce 1716 stal asesorem na Královské báňské akademii. Následujících 30 let se Swedenborgova hlavní činnost soustředila na švédský průmysl těžby kovů. Jeho inženýrské schopnosti mu vynesly širokou pověst. Od roku 1747 věnoval většinu svého času získávání poznatků cestováním a pozorováním a vypracovávání a publikování vědeckých a teologických teorií.
Po celou dobu své kariéry v hornictví Swedenborg studoval a psal. V roce 1718 Swedenborg vydal první švédské dílo o algebře. V roce 1721 vydal obsáhlé dílo, v němž se pokusil prokázat geometrický charakterfyziky a chemie. Následujících 13 let strávil Swedenborg výzkumem a psaním třísvazkového díla o podstatě fyziky Opera philosophica et mineralia, které vyšlo v Lipsku v roce 1734. Atom si představoval jako vír částic, přičemž každá částice se skládá z vlastních vnitřních pohybů. Tato teorie se blížila rámci elektron-jádro atomu v moderní fyzice. Swedenborg vycházel z obecného principu hmoty, v němž považoval nekonečno za čistý pohyb. Čistý pohyb chápal jako tendenci ke stvoření a každé následné utváření stvoření se stalo komplexem čistého pohybu.
Po vydání svého díla o fyzice se Swedenborg ve svých studiích a výzkumech zaměřil na člověka jako fyziologický a anatomický celek a na člověka v jeho vztahu k Bohu. Jeho nové studie vedly k vydání dvou děl: Oeconomia regni animalis (1740-1741) a Regnum animale (1744-1745). Některé Swedenborgovy fyziologické objevy byly důležité. Jako jeden z prvních objevil podstatu mozkomíšního moku. Zjistil shodu mezi jednotlivými částmi těla a určitými motorickými oblastmi mozkové kůry. Jeho studie fyziologie krve, mozku, plic a srdce ho vedly ke správné charakteristice vztahů mezi těmito orgány. Pokusil se také popsat fyziologický základ lidského vnímání a najít tak způsob, jak definovat a popsat duši člověka.
Po těchto studiích věnoval Swedenborg své síly filozofii teologie. Ačkoli nebyl teologem v užším slova smyslu, byl vynikajícím filosofem či teologickým spekulantem. S využitím některých základních křesťanských pravd Swedenborg vypracoval – zčásti na vědeckém, zčásti na filozofickém základě – teorii Boha, člověka a Božího zjevení a vykoupení. Na základě těchto teorií byla v roce 1784 založena Církev Nového Jeruzaléma.
S Swedenborg sám žádnou církev ani sektu nezaložil. Ačkoli jeho pověst byla založena na jeho teologických teoriích, jeho velikost jako vědce a filozofa přírody pravděpodobně převyšuje jeho velikost jako teologického spekulanta. Základem Swedenborgových spekulací byl jeho předpoklad, že nekonečno je nedělitelná síla, osobní bůh nedělitelný svou podstatou nebo mocí či osobou. Odmítal tradiční křesťanské učení o Trojici.
Systematické podání Swedenborgovy teologie vyšlo v roce 1771 pod názvem Vera Christiana religio. Všechny věci považoval za stvořené božskou láskou a podle božské moudrosti. Každé hmotné věci odpovídala „duchovní forma“. Swedenborg tak dospěl k modifikovanému neoplatonismu: všechny jevy v hmotném světě mají duchovní příčiny, a tedy božský účel.
S Swedenborg rozebral biblické knihy Genesis a Exodus ve své Arcana coelestia (1749-1756) a Zjevení v Apocalypsis explicata (1785-1789), která vyšla posmrtně. Čistě filozofický aspekt svých úvah rozpracoval ve třech významných dílech: De coelo et ejus mirabilibus, et de inferno (1758), Sapientia angelica de divino amore et de divina sapientia (1763) a Sapientia angelica de divina providentia (1764).
Swedenborgova teorie vykoupení odmítala jakoukoli představu, že Ježíš Kristus byl sám o sobě božskou osobou, ale tvrdila, že Ježíšova nejvnitřnější duše byla božská. Tato božská duše na sebe vzala lidskou podobu z Marie a Ježíšova lidská přirozenost byla oslavena jeho příkladným životem. Tím, že Ježíš odolal všem pokušením a neduhům mocností temnoty, otevřel cestu božskému životu, aby mohl proudit do celého lidstva. Člověk se stal svobodným, aby poznal pravdu a dokázal se podřídit jejímu diktátu. V tomto poznání a poslušnosti spočívala lidská spása.
Swedenborg obhajoval své teologické spekulace tvrzením, že jsou výsledkem božského povolání. Tvrdil, že se mu od Boha dostalo zvláštního světla. Tvrdil také, že všechna jeho exegetická a filozofická pojednání představují nové zjevení od Boha. Lidstvo musí žít podle tohoto zjevení, aby nastolilo nový věk rozumu a pravdy.
Swedenborg zemřel v Londýně 29. března 1772. V roce 1908 požádala švédská vláda o přenesení jeho ostatků do katedrály v Uppsale.