Všechno to začalo jednoho nenápadného letního odpoledne.

(Skvělé, to nám vážně bude vyprávět jednu ze svých bla bla bla bla omg a pak se stala ta šílená věc, kvůli které mám chuť naaranžovat si do ušních bubínků malinké granáty?)

PRAVDA CHACHI, TAK SI SEDNI.

Promiň, že na tebe křičím.

Bylo nedělní odpoledne. Horké, suché, za zdmi klimatizovaného hučícího a chrastícího domu na ranči z padesátých let minulého století země puchýřovitě hořela. Naše rodina právě odjela z víkendové návštěvy a zanechala za sebou nevyhnutelné prázdno ticha, když jsme leželi na pohovce, vzpamatovávali se z předchozí noci a přes olověná víčka sledovali olympijské zkoušky. (které mě naprosto stresují, ale to je na jindy.)

Počkej, už se nudíš?

Hodiny ubíhaly, a jak jsme se pomalu vraceli k životu, ocitli jsme se v meandrech mezi hranicemi našeho pozemku, sbírali kousky víkendu a uvědomovali si tak protivnou ohromnost toho, co před námi leželo na naší zahradě – ta zatracená zatracená cuketa.

UŽ JSME ZASPALI. Dovolte mi, abych to trochu okořenil.

Tak najednou se obloha otevřela a ta podivná zelená postava typu Hulka Hogana se k nám ve zpomaleném záběru spustila s jednou rukou ukazující k nebesům a druhou pěstí na hrudi. A měl na sobě SUPER HERO ZUCCHINI BELT. Jen tak tak jsme věděli, že si pro nás přijde.

A že se předvádí.

Zprvu jsme nevěděli, co se bude dít. Bude nás nutit, abychom je smažili? Uvaří je na páře s rýží? Jíst syrové v salátu? Zkoušel jsem se ho zeptat, ale on mluví švédsky, takže jsme byli očividně v háji.

Načež, a na to nikdy nezapomenu, strčil pravou ruku dovnitř, vytáhl pravou ruku ven, strčil pravou ruku dovnitř a celou ji potřásl. Udělal hokey pokey a otočil se, to je to, oč tu běží.“

Ale já si dělám legraci! Jako superhrdinové cuketky DO THE HOKEY POKEY.

Přiložil nám oběma ruce k čelu, stiskl rty, zapnul soundtrack k Top Gunu a stalo se. Telepaticky, no a) nás totálně vyděsil a b) nám poslal zprávu.

A bylo to jasné. Věděli jsme, co musíme udělat. Na tom se nedalo nic změnit. Ukolébalo nás to. Změnit.

Byl čas usmažit nějaké zatracené hranolky.

Takže nějaké zatracené hranolky jsme usmažili.

A pak superhrdina Cuketka zmizel v díře nebeského víru, abychom ho už nikdy neviděli.

Ale nechal mi svůj cuketkový pás. Nebylo to tak milé?“

Smažené cuketové chipsy:

Co bylo potřeba na, panečku, asi tak miliardu:

* 2 středně velké cukety, jemně nakrájené na mandolíně (použila jsem nastavení č. 2)
* 1 polévková lžíce. nasekanou čerstvou petrželku na ozdobu (nepovinné)

Nakrájené cukety posypejte solí a nechte je asi 15 minut odpočívat v cedníku nebo na talíři. Tím se z cuket odstraní část vlhkosti. Poté je v jedné vrstvě urovnejte na papírové utěrky a osušte.

Olej zahřejte na vysokou teplotu. Ani pořádně neznám teplotu, ale jako Satanova tělocvična je horký.

Mléko nalij do mělké misky. V jiné mělké misce smíchej mouku, cibulový prášek, česnekovou sůl a kajenský pepř a promíchej, aby se spojily.

Pak už je to jen montážní linka. Cukety ponoříte do mléka, pak do moučné směsi a přebytečnou směs setřesete. A pak se vloží do horkého oleje. Smažíte asi 2 minuty nebo dozlatova. Přendejte na talíř vyložený papírovou utěrkou. Postup opakujte, dokud nejsou všechny plátky osmažené. (nepřeplňujte) Smažení jsem nefotila, protože jsem úplný slaboch.

Podávejte hranolky ještě pořádně posypané hrubou solí a ozdobené nasekanou čerstvou petrželkou. Nemůžete sníst jen jeden. JEN TO ZKOUŠEJ.

*No, ne všechny chipsy, které jsme udělali, byly úplně křupavé. Některé skončily o něco poddajnější než jiné. Aaron je smažil, takže to svedeme na něj. Ale celkově to byly zatraceně dobré hranolky.