Andrew Miller bude navždy jedním z mých nejoblíbenějších hráčů za to, co předvedl v play-off 2016. Možná proto, přestože za Indiány už dva roky nehrál a tři roky nehrál dobře, ho stále sleduji a chci, aby se mu dařilo.
Naneštěstí se mu teď nedaří. Dvojice špatných sezón a řada neuspokojivých výkonů Millera zmátla a Cardinals ho v dohledné době posadili na lavičku, zatímco se bude snažit všechno vyřešit.
Koupen byl v polovině sezóny několik měsíců před začátkem play-off a málokdo mohl tušit, jaký vliv bude mít na to, že Indiáni postoupili do Světové série 2016, natož na to, jak tým táhl na svých zádech v ALCS proti Toronto Blue Jays. V tomto pětizápasovém setu nadhazoval ve všech zápasech kromě jednoho, přičemž v 7,2 směnách nedovolil žádný doběh a vyautoval 13 pálkařů. Dvakrát nadhazoval více než celou směnu a ve dvou samostatných zápasech vyautoval pět pálkařů.
Celkově Miller zakončil playoffs 2016 s 30 strikeouty a pouhými třemi doběhy v neuvěřitelných 19,1 nadhozených směnách. Na to navázal stejně dominantní sezónou 2017 – možná jednou z nejlepších sezón Indiánů v základní části všech dob. Pak přišel rok 2018 a všechno se začalo kazit. Měl ERA 4,24, jeho počet strikeoutů klesl o dva pálkaře na devět, začal venčit každého v dohledu, rychlost jeho fastballu dál klesala a jeho slider už zdaleka nebyl tím stíracím nadhozem, který z něj půl desetiletí dělal nejlepšího střídajícího hráče.
Podíl whiffů s jeho legendárním sliderem dosáhl v roce 2015 podle Brooks Baseball vrcholu 26,68 % a pomalu klesal až do roku 2018, kdy soupeřovi pálkaři napálili větrné mlýny jen v 17,93 % případů. Miller v roce 2017 držel pálkaře se sliderem na průměru 0,099, ale ten v roce 2018 vyskočil na 0,256.
Nic se nezlepšilo ani poté, co ho Indians nechali odejít v rámci volné agentury a on se připojil ke Cardinals na dvouletou smlouvu za 25 milionů dolarů. Jeho první rok v St. Louis byl téměř zrcadlovým obrazem jeho posledního roku v Clevelandu. Tam vykázal ERA 4,45 s mírou chůze 4,45 na devět a mírou strikeoutů 11,52 na devět. Aby toho nebylo málo, dostával tvrdé rány více než kdykoli předtím a výsledkem bylo, že 21,6 % flyballů odpálených od něj šlo na homerun. To vše se kumulovalo do -0,4 WAR (poprvé od roku 2012, kdy se přeměnil na plnohodnotného střídajícího hráče) a FIP 5,19.
Miller nemá kromě rozpačitého roku 2018 dlouhou historii zranění, ale něco se zjevně změnilo. Je záhadné to sledovat zvenčí a zřejmě je to stejně matoucí i pro Millera, který řekl – mimo jiné: „Pocit, který mám při házení baseballovým míčkem, teď prostě neodpovídá tomu, jaký je, když vím, že jsem dobrý.“
Celá zpráva od Associated Press obsahuje mnoho dalších podobných citátů, z nichž každý je depresivnější než ten předchozí, když si uvědomíte, jak skvělý byl a jak hluboko klesl během dvou krátkých let. Vypadá prostě ztracený a zmatený z toho, co se děje, a jako jeho fanouška a fanouška skvělého nadhazování obecně mě to štve. V květnu mu bude 35 let, ale to není pro střídající hráče žádná smrtelná rána. Měli bychom se alespoň ještě pár let dívat, jak Miller kroutí tím svým rozkošně podivným obličejem a nutí pálkaře soupeře máchat do mrtvého prostoru, jako by na tom závisel jejich život.
V Millerově kariéře je už příliš pozdě na to, aby udělal něco drastického, například přešel na pozici outfielda ala Rick Ankiel, ale jestli má opravdu problémy s nervozitou, těžko říct, co se stane na sklonku jeho skvělé kariéry. Ten chlap prostě vypadá, že je z celé situace rozhozený; nic by mi neudělalo větší radost, než kdyby se vrátil do hry a ještě párkrát předvedl ten svůj klouzavý pohyb po metě.