Bývalý vůdce Sinn Féin Gerry Adams popřel účast na únosu a vraždě matky deseti dětí Jean McConvilleové.

Vypovídal během zvláštního soudního řízení proti republikánskému veteránovi Ivoru Bellovi kvůli vraždě z roku 1972.

Bývalý vůdce IRA Ivor Bell z Ramoan Gardens v západním Belfastu byl ve čtvrtek zproštěn obvinění z navádění k vraždě vdovy.

Pan Adams, bývalý poslanec ze západního Belfastu, který je členem irského parlamentu, byl předvolán jako svědek obhajoby.

„Kategoricky popírám, že bych se jakkoli podílel na únosu, zabití a pohřbu Jean McConvilleové, nebo dokonce na jakémkoli jiném,“ řekl pan Adams v pondělí u belfastského korunního soudu.

Obvinění odmítl

Vražda Jean McConvilleové patří mezi nejznámější případy Nepokojů.

Třiatřicetiletá vdova byla v prosinci 1972 před zraky svých dětí odvlečena ze svého domu v západním Belfastu a naložena do dodávky.

Stala se jednou ze zmizelých – lidí, které IRA během Nepokojů unesla, zavraždila a tajně pohřbila.

V pondělí na lavici svědků pan Adams opakovaně odmítl obvinění, že byl v době vraždy paní McConvillové členem Belfastské brigády IRA.

Bývalý dlouholetý vůdce Sinn Féin rovněž popřel, že by se v prosinci 1972 zúčastnil schůzky IRA na nejvyšší úrovni, na níž se projednával osud vdovy.

„Nikdy jsem s Ivorem Bellem ani s nikým jiným o paní McConvilleové nediskutoval,“ řekl

„Na únosu, zabití a pohřbu Jean McConvilleové jsem se nijak nepodílel.“

„Nebyl jsem na žádné schůzce,“ zdůraznil.

Proces proti 82letému panu Bellovi byl založen na údajných přiznáních učiněných v rámci projektu orální historie Boston College, která byla poprvé veřejně přehrána během soudního řízení.

Soudce rozhodl, že nahrávky jsou nevěrohodné a nemohou být použity jako důkaz proti němu.

Komentáře pocházejí od muže známého jako Interviewee Z – údajně pana Bella -, který tvrdil, že byl s Gerrym Adamsem a dalšími vysokými představiteli IRA na setkání v západním Belfastu v prosinci 1972, kde se diskutovalo o osudu vdovy.

Výpovědi Z byly poskytnuty projektu orální historie Boston College, který shromažďoval výpovědi bývalých příslušníků polovojenských jednotek IRA a UVF o jejich činnosti v době nepokojů s tím, že nebudou zveřejněny až do jejich smrti.

Policejní služba Severního Irska však vyhrála transatlantický soudní spor o získání některých nahrávek.

Ivor Bell byl obviněn ze dvou případů navádění k vraždě Jean McConvilleové.

Byl shledán nezpůsobilým k soudnímu řízení a omluven z účasti na soudních jednáních ze zdravotních důvodů, takže soudní proces probíhal pouze jako soudní líčení.

„Nejsem souzen“

Pan Adams ve své výpovědi uvedl, že si nemyslí, že paní McConvilleová měla být zastřelena.

Střelbu na tzv. touty (informátory) označil za „politováníhodnou“.

Nebylo to „něco, co by obhajoval“, zaznělo u soudu.

„Nemám rád slovo ‚tout‘,“ řekl pan Adams.

„Je politováníhodnou skutečností, že když se armády účastní války, zabíjejí ty, o nichž se domnívají, že pomáhají nepříteli.

„To platí pro všechny bojovníky.“

Na otázku žalobce, zda by „měl problém střílet touty“, pan Adams odpověděl: „Měl bych problém zastřelit kohokoli. To je velmi přitažená otázka. Nejsem zde souzen.“

V roce 2014 byl Gerry Adams zatčen a čtyři dny vyslýchán kvůli vraždě Jean McConvilleové. Byl propuštěn bez obvinění.

Před soudem uvedl, že mu byly během „výslechu v Antrim Barracks“ přehrány úryvky z nahrávek, ale že nepoznal, že jde o hlas Ivora Bella.

„Teď jsem s Ivorem Bellem nemluvil desítky let, ale nepoznal jsem, že je to Ivor Bell,“ řekl.

Konzistentní popírání u belfastského korunního soudu

Když porota 14. října po obědě zasedla do soudní síně č. 16, obhájce Barry MacDonald QC se ujal slova: „

Oblečen v tmavém obleku, modré košili a růžové kravatě vstoupil bývalý vůdce Sinn Féin do místnosti v doprovodu svého osobního asistenta Richarda McAuleyho.

Gerry Adams prošel galerií pro veřejnost a vzal na vědomí pět sourozenců McConvillových, kteří se účastnili každého dne soudního procesu.

Po usednutí na lavici svědků strávil hodinu a patnáct minut výpovědí – popíral, že by byl členem IRA, a popíral jakýkoli podíl na vraždě Jean McConvilleové.

Po většinu času působil uvolněně.

Jediný náznak rozrušení se objevil, když jednasedmdesátiletý muž požádal státního zástupce Ciarana Murphyho QC o předvolání sběratelů bostonských nahrávek.

„Žádáte mě, abych odpověděl na obvinění od někoho, kdo se jmenuje Z. V jakém jsme roce? Na jakém místě se nacházíme?“

Pan Adams vždy popíral, že by byl členem IRA.

U soudu uvedl: „Jsem členem IRA: „Nikdy jsem neskrýval své spojení s IRA. Nikdy jsem se nesnažil od IRA distancovat. Popíral jsem členství v IRA.“

Při své výpovědi pan Adams označil IRA za „legitimní sílu“, ale řekl, že takzvané „mizení“ lidí bylo „naprosto špatné“.

Představil své „vyčerpávající“ úsilí, které vynaložil spolu s katolickým knězem otcem Alexem Reidem, aby byla těla zmizelých nalezena.

Pan Adams soudu řekl, že neposkytl IRA „carte blanche“ podporu.

„Ano, myslím si, že IRA byla legitimní reakcí na britskou vojenskou okupaci, ale stejně tak lze říci, že IRA dělala věci, které byly špatné,“ řekl.

„Nejpodezřelejší“

Gerry Adams označil projekt bostonských nahrávek za „nejpodezřelejší“.

Většinu rozhovorů s republikány vedl bývalý člen IRA a horlivý kritik Sinn Féin Anthony McIntyre.

Na otázku, proč někdo naznačuje, že se na tom podílel, pan Adams odpověděl: „Nevím: „Při čtení přepisů mi připadalo zajímavé, že tazatel Anthony McIntyre kladl spoustu návodných otázek.

„Anthony McIntyre se spolu s dalšími podílel na oponování, na což měl právo, strategii, na které jsem se podílel já a další, což následně vedlo k mírovému procesu a zastavení činnosti IRA a fakticky ukončilo činnost IRA.“

Pan Adams později dodal: „Existuje nereprezentativní kádr nebo kohorta buď bývalých republikánských aktivistů, nebo některých, kteří nikdy nezažili nejhorší aspekty konfliktu, kteří mě považují za zrádce věci.“

Soud si vyslechl, že Ivor Bell a Gerry Adams byli v 70. letech společně internováni – vězněni bez soudu – a že Ivor Bell byl odsouzen za to, že se mu snažil pomoci k útěku.

• Co jsou bostonské nahrávky?
• Kdo byli Zmizelí?
• Jean McConvilleová – matka deseti zmizelých
• Profil:

  Prokurátor Ciaran Murphy, QC, se ptal: „Co se stalo?“

Pár se také zúčastnil tajných jednání s britskou vládou v Londýně v roce 1972:

Pan Adams odpověděl: „Souhlasíte s tím, že jste byl ve vězení s Ivorem Bellem?“

Pan Adams odpověděl: „Byl jsem ve vězení s tisícovkou dalších lidí. Byl mezi nimi, ano.“

Na další dotaz ohledně jejich vztahu pan Adams dodal: „Zapomněl jsem, že byl skutečně odsouzen. Nechci vyvolat dojem, že jsem Ivora Bella neznal. Samozřejmě, že jsem ho znal.“

Pan Adams uvedl, že Ivor Bell byl také proti tomu, jakým směrem se on a další lidé ubírali v republikánství.

Pan Adams mezitím soudu řekl, že se o Jean McConvilleové poprvé dozvěděl, když ho oslovila její dcera Helen McKendryová.

„Nejsem si jistý, který rok to byl,“ řekl.

„Nebudu brát přednášky“

Na otázku, co dělal v roce 1972, pan Adams odpověděl, že strávil hodně času na útěku kvůli obtěžování ze strany RUC (policie) a „mohl být internován“.

Odmítl tvrzení, že poslal prominentního člena Sinn Féin Bobbyho Storeyho – který byl na nahrávce popsán jako „klaun“ a „idiot“ – aby se vyptával na Jeana McConvillea.

Obžaloba uvedla, že obvinění proti panu Adamsovi byla víc než jen pár „jednovětých poznámek“.

Když mu však bylo předloženo, že Z. na nahrávce říká, že doporučoval vraždu a zmizení paní McConvilleové, řekl: „Žádají mě, abych se vyjádřil k údajnému rozhovoru, který vedli o schůzce, na níž jsem, jak jsem jasně řekl, nebyl, a diskutovali o něčem, do čeho jsem nebyl zasvěcen.“

K odmítnutí výpovědí muže známého jako Z na nahrávce pan Adams dodal: „Udělal rozhovor, který měl být zveřejněn až po jeho smrti, je to tak?

„Nehodlám se nechat poučovat od někoho takového.

„Vyjádřil jsem svůj postoj ve vztahu k IRA. Ať už je jeho postoj jakýkoli, je to jeho věc.“