Výraz „ohnisko“ je ve výtvarném umění definován jako zajímavý bod, který činí umělecké dílo jedinečným, v optice pak označuje místo, kde se rovnoběžné paprsky světla setkávají po průchodu konvexní čočkou nebo rozbíhají od konkávního zrcadla. V nejširším slova smyslu je ohnisko na fotografii synonymem úhlu pohledu fotografa. Koneckonců, co je zajímavého na snímku, pokud za ním nestojí autor?“
Ohnisková místa mají obrovský vliv na čtení a hodnocení jakéhokoli snímku, takže se ponořme dovnitř a prozkoumejme, jak fungují.
Umístění v záběru
Jako fotograf máte kontrolu nad umístěním ohniska (ohnisek) na snímku a máte také moc uspořádat je v záběru tak, aby napomáhala nebo bránila snadnému prohlížení a interpretaci. Řekněme, že se snažíte vytvořit snadno čitelný snímek, a ne zarámovat svůj snímek jako hru na ďáblova advokáta.
Zábava a hry s ohniskovými body a odrazy u bazénu zkoumají různé možnosti umístění prvků v záběru a také hranice ohniska jako pevného objektu.
Nejzákladnějším – čti předvídatelným – řešením je umístit bod zájmu doprostřed snímku. Ačkoli to může být účinné pro zdůraznění sdělení nebo zachycení těžko dosažitelného objektu, při tvorbě snímků je třeba prozkoumat mnohem více než jen zarámování objektu jako terče. Dlouhodobě zavedený kompoziční návod totiž doporučuje pro dosažení maximálního účinku umístit střed zájmu podél linií mřížky a průsečíků spojených s pravidlem třetin. Jedná se o samostatný kompoziční návod, o kterém si můžete přečíst více v článku Explora, Framing Up the Rule of Thirds (Zarámování podle pravidla třetin).
Ostrost, zaostření a hloubka ostrosti
Jelikož je ohnisko (nebo body) fotografie jedním z hlavních prvků, které přitahují zájem diváka, hodně záleží na tom, jak se jeví ve vztahu k ostatním prvkům v záběru. Technicky řečeno, zpracování ohniska – stejně jako snímku jako celku – do značné míry závisí na konceptu, který se snažíte vyjádřit.
Který snímek je přitažlivější, poupě růže v měkkém světle nebo oblázková zem s odumřelými větvičkami a listy? Vaše odpověď pravděpodobně posílí důležitost ohniska fotografie.
Jak bylo uvedeno výše, pokud se nesnažíte diváka vyrušit nebo zmást, zdravý rozum velí, aby bylo ohnisko snímku vykresleno ostře. Nešťastný příklad fotografie, kde maximální ostrost spadá za nebo před rozostřený ohniskový bod, vrhá nové světlo na klasický výrok Ansela Adamse: „Není nic horšího než ostrý obraz rozostřeného pojmu.“ V tomto případě se jedná o fotografii, která se nachází za nebo před rozostřeným ohniskem. Pokud jde o tohoto autora, dobře exponovaný snímek s neúmyslně rozmazaným ohniskem je větším provinilcem.“
Když už jsme si stanovili ostré ohnisko, pojďme si to dále dát do souvislostí a prozkoumat hloubku ostrosti. Při dostatku světla může pružné měřítko clony objektivu výrazně ovlivnit vnímání ohniska ve scéně. Použití omezené hloubky ostrosti na ostrý ohniskový bod na snímku slouží ke zvýraznění nebo zdůraznění bodu zájmu. Na druhou stranu, pokud ostrost vašeho ohniska zůstane konzistentní od popředí až po vzdálený horizont, bude to mít tendenci učinit ohnisko méně nápadným.
Ostré macešky vtahují diváka do omezené hloubky ostrosti na levém snímku, zatímco rozmazaná maceška v popředí konkuruje ohnisku ostře ohraničené macešky vpravo, což zvyšuje vizuální napětí.
To je jen ochutnávka toho, jak mohou ostrost, zaostření a hloubka ostrosti ovlivnit kompozici fotografie. Více informací o tomto tématu naleznete v článku Jak funguje ostrost.
Barva, osvětlení a kontrast
Podobně jako ostrost, zaostření a hloubka ostrosti mohou mít na vnímání a interpretaci ohniska vliv také měnící se úrovně barev, osvětlení a kontrastu.
Jasná neonová značka přechodu pro chodce slouží jako jasný ohniskový bod uprostřed pouštní krajiny vlevo, zatímco cihly v barvě země a další objekty ve scéně vpravo jsou kvůli celkově omezené paletě barev méně snadno rozlišitelné jako ohniskové body.
Ohniskový bod, který je jasně barevný (nebo hluboce tónovaný v případě monochromu), bude velmi zřetelný na snímku s jinak tlumeným barevným odstínem nebo tonalitou. Pokud však sdílí stejné relativní hodnoty jako zbytek záběru, může být obtížné tento zájmový bod rozeznat – což připomíná problémy s hádankou „Kde je Waldo?“.
Zatímco nastavení fotoaparátu je hlavním prostředkem pro změnu ostrosti, zaostření a hloubky ostrosti snímku, změny osvětlení a kontrastu lze často snadněji dosáhnout fyzickým přesunutím fotoaparátu do úhlu záběru, který tyto proměnlivé podmínky představuje v jejich nejlepší podobě. Jinými slovy, pokud opravdu nechcete, aby vaše ohnisko bylo zahlceno kontrastem a odlesky, hledejte úhly, které se vyhnou fotografování přímo do slunce.
Namíření fotoaparátu směrem ke slunci umocňuje disonantní náladu závratné cesty vlevo. Na snímku krajiny vpravo, pořízeném poblíž vrcholu stezky, je fotoaparát namířen směrem od slunce, což přináší větší míru detailů a příjemnější úroveň kontrastu.
A v žádném případě neomezujte své kompoziční možnosti na pouhé přiblížení objektivu – měňte úhel pohledu pohybem sebe sama. Kromě pohybu fotoaparátu podél vodorovné osy zkuste sestoupit níže nebo snímat scénu shora. Při pohybu nespěchejte a pozorujte, jak se mění osvětlení a úroveň kontrastu, dokud se neusadíte na úhlu pohledu, který zvýrazní ohnisko (ohniska) tak, aby co nejlépe vyhovovalo vaší představě.
Vyváženost a sousedství více ohnisek
Neexistují žádná pravidla pro to, aby se snímek omezil na jediný ohniskový bod, a existuje nespočet fotografií obsahujících dva nebo více významných bodů zájmu, které to dokazují. Při komponování více ohniskových bodů ve scéně je jednou z účinných strategií uspořádání prvků tak, že se vytvoří primární ohnisko, to se pak konfrontuje se sekundárním nebo dokonce terciárním prvkem a tak dále. Přemýšlejte o tom jako o způsobu, jak přilákat oko diváka a následně jej nasměrovat skrze scénu.
Pokud se nesnažíte učinit silnou výpověď o rovnováze nebo symetrii, prezentace dvou (nebo více) ohniskových bodů stejné váhy v obraze pravděpodobně způsobí, že divákova pozornost bude opakovaně přepínat mezi konkurenčními prvky. Mírná úprava zdůrazňující velikost nebo vizuální váhu primárního ohniska (které lze dosáhnout pomocí barvy nebo tonality) pomůže nasměrovat pozornost diváka nejprve na ohnisko s největším důrazem, než se jeho pozornost přesune na ostatní prvky. Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak vyváženost a symetrie ovlivňují fotografickou kompozici, podívejte se na článek Explora, Understanding Balance and Symmetry in Photographic Composition (Porozumění vyváženosti a symetrii ve fotografické kompozici).
Punkt jako subjektivní ohnisko
Bohatá barevnost a detaily této scény okamžitě přitáhly můj pohled a ponořily mě do zkoumání několika úhlů pohledu. Na detailním záběru vpravo je sice ohnisko na silném dřevěném sloupu, ale bílé světlo vystupující zpoza druhého sloupu je to, co probodává mé vědomí jako punctum.
Výběr a rámování ohnisek je velmi subjektivní postup, který se řídí vizí fotografa, ale je také ovlivněn reakcí diváka.
Pohled diváka přidává do této diskuse zajímavou vrásku. K tomuto tématu se mistrně vyjádřil francouzský filozof Roland Barthes v knize Camera Lucida. Na příkladech nejrůznějších fotografií Barthes identifikoval specifické body zájmu, které v něm vyvolaly vysoce osobní reakci. K popisu tohoto detailu (který fotograf často přehlédne) a jeho účinku (který se může u jednotlivých diváků značně lišit) použil název punctum (odvozený z latiny a znamenající píchnutí).
Ačkoli Barthes punctum nikdy výslovně nespojoval s ohniskem, stojí zde za zmínku jako prostředek k povzbuzení tvůrců snímků, aby při komponování obrazu a při přijímání technických a uměleckých rozhodnutí, která vám umožní účinně sdělit své vidění světa ostatním, pamatovali na divákovu interpretaci.
Kdo se chce dozvědět více o punctum a Barthesově knize Camera Lucida, mohl by si přečíst článek Coryho Rice z časopisu Explora: 4 Ideas from the Photographic Writings of Roland Barthes.
Oáza pro oko
Kam nás to tedy přivádí, pokud jde o význam ohniskových bodů pro fotografickou kompozici?
Přestože je výběr ohniska vyvolán v mysli fotografa a zafixován činností při komponování snímku, jeho význam je vždy spojen s reakcí diváka. Jak jasně ukazuje Barthesův příklad s punctum, jsou-li takové body zájmu úspěšné, vytvářejí zvýšenou schopnost přitáhnout divákovo oko a udržet jeho zájem. Ať už jsou předmět a ostatní prvky v záběru harmonické, nebo nesourodé, účinek je stejný. Chcete-li to vyjádřit metaforicky – považujte ohniskové body svých snímků za oázu pro oko a zárodek svého úhlu pohledu.