O nevolnosti a zvracení vyvolaných chemoterapií (CINV)

Nádorová onemocnění patří celosvětově mezi hlavní příčiny úmrtí. V roce 2012 bylo na celém světě diagnostikováno 14 milionů nových případů rakoviny a více než 8 milionů úmrtí souvisejících s rakovinou.1 Přibližně 40 % Američanů bude během svého života diagnostikováno s rakovinou.1 Vzhledem k rostoucímu výskytu rakoviny je velmi důležité, aby pacienti měli k dispozici účinnou léčbu, která se nejen pokusí zachránit jejich život, ale také zvýšit kvalitu jejich života.

Přibližně 4 miliony lidí ročně podstoupí chemoterapii za účelem léčby rakoviny,2 chemoterapie je jednou z nejčastěji používaných léčebných metod, které pacientům pomáhají v boji s rakovinou.

Celosvětově za rok

Chemoterapii však provázejí velmi vysilující vedlejší účinky. Mnoho v současnosti dostupných chemoterapeutik způsobuje pacientům po léčbě závažnou nevolnost a zvracení.

Postižení 70-80 % pacientů podstupujících chemoterapii2 je nevolnost a zvracení vyvolané chemoterapií (CINV) jedním z nejvíce vysilujících vedlejších účinků chemoterapie, kterému je často přisuzována hlavní příčina předčasného ukončení onkologické léčby.

CINV postihuje 70-80 % pacientů podstupujících chemoterapii2

Většina chemoterapeutik způsobuje určitý stupeň nevolnosti a zvracení. Chemoterapeutika, která způsobují nejhorší stupeň nevolnosti a zvracení, se však dělí do dvou skupin: středně emetogenní chemoterapie (MEC) a vysoce emetogenní chemoterapie (HEC).3 30-90 % pacientů podstupujících MEC a více než 90 % pacientů podstupujících HEC zažívá zvracení bez preventivní léčby.4

*Při kombinaci s cyklofosfamidem se látka označuje jako HEC.

Dva ze systémů, které regulují emetickou (nevolnost a zvracení) odpověď organismu, jsou systém receptorů 5-HT3 a systém receptorů NK1. Chemoterapie vyvolává uvolňování 5-hydroxytryptaminu (5-HT) (známého také jako serotonin) z buněk v tenkém střevě, který působí na dvou místech: stimuluje receptory 5-HT3 na neuronech v gastrointestinálním traktu a stimuluje receptory 5-HT3 v mozku, které řídí zvracení. Chemoterapie také způsobuje uvolňování molekuly známé jako substance P, která působí na neurokinin-1 (NK1) receptory v mozku a posiluje touhu zvracet. Tyto systémy spolu s dalšími centrálními a periferními neurotransmitery, jako je dopamin a prostaglandiny, působí ve vzájemné souhře, aby vystupňovaly pocit nevolnosti a vyvolaly zvracení, což představuje přirozený reflex organismu, který se snaží chránit před cizorodými toxiny. Antagonisté receptoru 5-HT3 a antagonisté receptoru NK1 působí synergicky na dvě z kritických drah zapojených do reflexu zvracení a zmírňují tak jeden z klíčových vedlejších účinků chemoterapie omezujících léčbu.

Nevolnost a zvracení, které se objeví během prvního dne po podání chemoterapeutik, se považují za akutní CINV, zatímco nevolnost a zvracení 2.-5. den po podání chemoterapeutik se považují za opožděné CINV.

1. Národní onkologický ústav. Statistiky onkologických onemocnění. http://www.cancer.gov/about-cancer/what-is-cancer/statistics. Přístup 4. října 2016.

2. Transparency Market Research. CINV Existující a připravovaný trh s léčivy: Globální analýza průmyslu, velikost, podíl, růst, trendy a prognóza, 2014-2020. http://www.transparencymarketresearch.com/cinv-market.html. Přístup 4. října 2016.

3. Basch E et al. Antiemetics: American Society of Clinical Oncology Clinical Practice Guideline Update. J Clin Oncol. 2011;29:4189-4197.

4. Kris M et al. American Society of Clinical Oncology Guideline for Antiemetics in Oncology: Aktualizace 2006. J Clin Oncol. 2006;24:2932-2947.

Všechny registrované ochranné známky jsou vlastnictvím příslušných majitelů.

.