Když Simon Leather v 70. letech 20. století studoval, vzal si letní brigádu jako pošťák a rozvážel poštu do vesnic Kirk Hammerton a Green Hammerton v Severním Yorkshiru. Vzpomíná na své ranní procházky jejími uličkami kolem verand domů na obchůzce. Prakticky u každého domu viděl stejný obrázek: okna olepená tygřími moly, které předchozí noc přilákala světla a kteří se stále drželi na skle. „Byl to docela zajímavý pohled,“ říká Leather, který je nyní profesorem entomologie na Harper Adams University v hrabství Shropshire.

Tento pohled však v posledních letech nezažil. Tyto tygří můry už téměř vymizely. „Sotva je uvidíte, i když jich v létě bývaly tisíce, a to bylo jen pár vesnic.“

Je to zajímavý příběh a v příštích týdnech se bude pravděpodobně opakovat. Začátek léta je ročním obdobím, kdy by o sobě měl hmyz národa dát vědět tím, že pokryje okna na venkově svým třepotáním a rozstříkne se na čelní skla aut. To se jim však zatím příliš nedaří. Místo toho o sobě dávají vědět svou nepřítomností. Zdá se, že hmyz z Británie mizí.

Tuto skutečnost minulý týden podtrhly tweety přírodovědce a televizního moderátora Chrise Packhama, které se staly virálními poté, co během víkendu ve svém domě v New Forest komentoval absenci hmyzu. Packham uvedl, že na své zahradě neviděl jediného motýla, a dodal, že spí s otevřenými okny, ale ráno ve svém pokoji málokdy najde jeřáby nebo můry. Naproti tomu v době, kdy byl chlapcem, byly běžné. „Naše generace předsedá ekologické apokalypse a my jsme ji tak či onak normalizovali,“ řekl později.

Jistě, statistiky jsou chmurné. Populace původních berušek se hroutí, početnost tří čtvrtin druhů motýlů – například babočky malířské a okáče Glanvillova – výrazně klesla, zatímco populace včel, kterých je ve Velké Británii více než 250 druhů, se rovněž výrazně propadají – v posledních letech prudce klesá početnost čmeláků velkých, samotářských květinových včel a dalších druhů. K dalším ohroženým druhům hmyzu patří cikáda z Nového lesa, chrobák tansy a brouk olejnička.

U můr, jedněch z nejkrásnějších návštěvníků našich domovů a zahrad, je situace obzvláště alarmující. Kromě můry tygrované, která byla kdysi ve Velké Británii velmi rozšířená, zaznamenala můra véčková (Marcaria wauaria) mezi lety 1968 a 2007 99% pokles početnosti a nyní jí hrozí vyhynutí, což je osud, který již v posledních letech postihl svrchnokřídlec oranžový, gotičku ohraničenou a molici brightonskou.

Podle mnoha entomologů probíhá hmyzí armagedon, který je důsledkem několikanásobného ovlivnění životního prostředí: znečištění, změn biotopů, nadměrného používání pesticidů a globálního oteplování. A je to úpadek, který může mít zásadní důsledky. Naši hmyzožravci mají sice znepokojivý vzhled, ale jsou součástí potravního řetězce volně žijících živočichů, díky čemuž jsou životně důležití pro složení a charakter krajiny. Podle významného harvardského biologa Edwarda O. Wilsona jsou to „malé potvůrky, které řídí svět“: „Kdyby zmizelo veškeré lidstvo, svět by se obnovil do bohatého rovnovážného stavu, který existoval před 10 000 lety. Kdyby zmizel hmyz, životní prostředí by se zhroutilo do chaosu.“

Nejlepší ilustraci ekologického významu hmyzu poskytuje naše ptačí říše. Bez hmyzu hrozí stovkám druhů vyhladovění a někteří ornitologové se domnívají, že tento nedostatek potravy již způsobuje vážný pokles počtu ptáků, což zdůrazňuje přírodovědec a autor knih o divoké přírodě Michael McCarthy. „Od roku 1970 se počet ptáků na britských farmách snížil o více než polovinu,“ upozorňuje. „Některé úbytky jsou katastrofální: mucholapka skvrnitá, která je specializovaným predátorem vzdušného hmyzu, se v obou případech snížila o více než 95 %, zatímco červenka obecná, která se živí velkými brouky, v Británii v 90. letech 20. století vyhynula.“

Další potvrzení souvislosti mezi počty hmyzu a ptáků přineslo minulý týden zveřejnění studie vědců z Aberdeenské univerzity, která ukázala, že pokles počtu kukaček v některých oblastech Anglie úzce souvisí s úbytkem housenek můry tygrované, jimiž se kukačky živí.

„Nyní existuje mnoho korelačních důkazů, které ukazují, že když se určitému hmyzu nedaří, velmi často se do problémů dostanou i ptáci, kteří se jím živí,“ řekl David Gibbon z RSPB.

Hmyz však hraje neocenitelnou roli i v jiných částech životního prostředí – například jako opylovači našich sadů a ovocných polí. A vědci jsou opět znepokojeni. „Lidé si myslí, že sady opylují jen včely, ale existuje obrovské množství much, které také opylují – a všechny jsou také ohroženy,“ řekl Leather.

Mouchy, brouci a vosy jsou navíc predátoři a rozkladači, kteří kontrolují škůdce a kteří obecně čistí krajinu. „Jen si vzpomeňte na práci brouka hovnivála,“ dodal Leather. „Kdyby odešli, půda by byla pokryta výkaly krav, ovcí a dalších zvířat.“

Snad nejznepokojivější náznak ekologické apokalypsy, které čelíme, však poskytli před několika měsíci vědci, kteří v časopise Plos One publikovali překvapivou práci. Jejich práce vycházela z úsilí desítek amatérských entomologů v Německu, kteří v roce 1989 začali používat přísně standardizované způsoby sběru hmyzu. Pomocí speciálních stanů zvaných pasti na malakofaunu zachytili tisíce vzorků hmyzu v letu v desítkách různých přírodních rezervací.

Poté byla změřena a analyzována hmotnost uloveného hmyzu v jednotlivých vzorcích – což odhalilo pozoruhodnou zákonitost. Průměrná roční hmotnost hmyzu nalezeného v pastech klesla za 27 let jejich výzkumu o 76 %. Nejvíce alarmující však bylo zjištění, že v létě, tedy v době, kdy by počet hmyzu měl dosahovat svého maxima, byl pokles ještě vyšší – 82 %.

Taková čísla dávají silnou číselnou podporu pravdivosti anekdot o potřísněných čelních sklech aut a oknech na terasách, která se stala minulostí. Stejně tak je zarážející skutečnost, že ačkoli meteorologické podmínky během let výzkumu do jisté míry kolísaly, bylo zřejmé, že počasí nebylo příčinou poklesu.

Snad nejznepokojivějším aspektem výzkumu však bylo zjištění, že k těmto chmurným poklesům počtu hmyzu dochází v přírodních rezervacích – jinými slovy v oblastech, kde je krajina vysoce chráněná a měla by být pro hmyz tím nejpřívětivějším prostředím. Vědci varovali, že podmínky jinde jsou pravděpodobně mnohem horší.

„Hmyz tvoří asi dvě třetiny veškerého života na Zemi, došlo k nějakému strašlivému úbytku,“ řekl tehdy profesor Dave Goulson ze Sussexské univerzity. „Zdá se, že jsme obrovské plochy země učinili nehostinnými pro většinu forem života a v současné době jsme na cestě k ekologickému armagedonu. Pokud přijdeme o hmyz, vše se zhroutí.“

Skutečnost, že biomasa hmyzu klesá stabilním tempem již téměř tři desetiletí, silně naznačuje, že musí působit nějaké hluboké vlivy. Většina entomologů se domnívá, že jádrem problému je změna stanoviště. „Došlo k masivním změnám ve způsobu využívání půdy a je těžké nevěřit, že se úzce podílejí na tom, co pozorujeme,“ řekl Leather.

Jak upozorňuje, intenzivně obhospodařovaná pšeničná a kukuřičná pole prakticky nepodporují život hmyzu, a to znamená, že s rozšiřováním intenzivního zemědělství zbývá stále méně ostrůvků přirozeného prostředí, které by je uživily.

A pak je tu otázka šíření ve městech. Sídliště stále zasahují do našich lesů a vřesovišť, takže ulice a budovy vytvářejí světelné znečištění, které svádí noční hmyz na scestí a přerušuje jeho páření. „To je důvod, proč vidíme největší změny v životě hmyzu v jihovýchodní Anglii, protože právě tam dochází k největšímu rozšiřování měst a obcí,“ řekl Leather.

Kromě změn v životním prostředí je tu nebezpečí, které představují pesticidy, zejména neonikotinoidní pesticidy, které již byly obviněny z nedávného poklesu včelích populací. Tyto chemikálie jsou rozpustné ve vodě, a tak se po aplikaci na plodiny vyluhují z polí.

Podle výzkumu citovaného v časopise Science v loňském roce byly tyto pesticidy mezitím nalezeny ve vysokých koncentracích v nektaru a pylu divokých květin v blízkosti ošetřených polí. Ačkoli jejich množství stále není natolik vysoké, aby hmyz přímo usmrtilo, ovlivňují jeho schopnost navigace a komunikace.

Vzhledem k této směsici ekologických potíží asi nepřekvapí, že se hmyzu v Británii daří tak špatně. Jiná věc je, zda mu hrozí ekologická apokalypsa, neboť ne všichni odborníci sdílejí pocit zmaru. Například profesorka Helen Royová z Centra pro ekologii a hydrologii vidí důvod k naději. Deníku Observer řekla, že existuje příliš mnoho úspěšných příběhů – příběhů o hmyzu, jehož počet se obnovuje a kterému se daří – na to, abychom pociťovali zoufalství. „Samozřejmě, že mnoho druhů trpí, ale já jsem optimista a prostě si nemyslím, že je správné nazývat to apokalypsou,“ řekla.

Royová poukázala na exploze v počtu berušek a motýlů baboček, ke kterým došlo v minulosti, jako na důkaz. „Existují obrovské rozdíly v počtu určitého druhu hmyzu za rok a obrovské rozdíly v místech, kde je můžete vidět.“ Poukázala také na jednu studii opylovačů, která ukázala, že zatímco 32 % opylovačů se mezi lety 1980 a 2014 stalo méně rozšířenými, 16 % se rozšířilo více. „Není to jen samá zkáza,“ dodala Royová.

Tento názor podpořil i David Gibbons z RSPB, který souhlasil s tím, že ne každé šetření o počtech hmyzu odhaluje příběh o nezvratném úbytku – i když dodal, že celkový obraz je podle něj stále znepokojivý. „Je těžké nevidět souvislost mezi některými poklesy počtu ptáků a poklesy populací hmyzu, které zažíváme. V mnoha případech existují velmi úzké korelace. Ale prokázat příčinnou souvislost – tedy zjistit, že jeden účinek vede k druhému – je mnohem obtížnější.“

Ilustrací problému je jeden z mála případů, kdy byla prokázána příčinná souvislost mezi úbytkem hmyzu a poklesem početnosti ptáků: koroptev šedá, řekl Gibbons. „V 70. a 80. letech minulého století pesticidy hubily rostliny, na kterých se živily pilatky a další hmyz. Mláďata koroptve šedé se tímto hmyzem živí, a tak tento proces vedl k poklesu jejich početnosti – a ten se od té doby stal dramatickým.“ Ve skutečnosti pokles početnosti koroptve šedé přivedl její populaci na méně než 5 % jejího počtu v minulém století.

Klíčové je, že vědci byli schopni prokázat, že tyto dvojí poklesy spolu souvisejí, a to díky manipulaci s množstvím herbicidů v místech, kde se chovala mláďata. Když se hladina herbicidů zvýšila, klesla hladina hmyzu a tím i počet ptáků. „Tato manipulace poskytla příčinnou souvislost,“ řekl Gibbons. „Bylo možné měnit počty hmyzu a pozorovat tak dopad. Takový výzkum je však obtížné provádět a je velmi vzácný.“

A samozřejmě, že ohrožení naší ptačí fauny je jen jedním aspektem nebezpečí, které představují ztráty hmyzu ve Velké Británii. Jak entomologové zdůrazňují, udržují také naši půdu úrodnou, rozkládají odpad, opylují naše sady a kontrolují škůdce, jako je mšice.

„Nemůžeme si dovolit o ně přijít, a proto je tento problém tak naléhavý a důležitý,“ uzavřel Leather. „To stojí za to mít na paměti, protože začínají letní večery – a my nevidíme téměř žádný hmyz.“

Babičky

Mnoho původních druhů britských berušek trpí vážným poklesem početnosti, a to díky příchodu berušky harlekýnky. Ta byla vyhlášena nejrychleji se šířícím druhem ve Velké Británii poté, co se během pouhých deseti let dostala téměř do všech koutů země. Loví původní druhy berušek a předpokládá se, že způsobila úbytek nejméně sedmi druhů, včetně oblíbené berušky dvoukřídlé, jejíž početnost se při posledním hodnocení v roce 2012 propadla o 44 %.

Matky

Ve Velké Británii bylo zaznamenáno více než 2 500 druhů motýlů, z nichž asi 900 se nazývá větší můry. Ve zprávě The State of Britain’s Larger Moths 2013 bylo zjištěno, že počet větších můr se mezi lety 1968 a 2007 snížil o 28 %. Nejvýrazněji se to projevilo na jihu Británie, kde došlo k poklesu o 40 %. Naopak v severní Británii, kde mizení druhů vyvažují můry šířící se na sever v důsledku klimatických změn, se počty výrazně nezměnily.

Včely

Sedmdesát ze sta druhů plodin, které celosvětově zajišťují 90 % potravin, opylují včely. Ve Spojeném království žije více než 250 druhů včel: 25 druhů čmeláků, 224 druhů samotářských včel a jeden druh včely medonosné. Podle vládní zprávy z roku 2014 došlo v posledních 50 letech k celkovému úbytku divokých a medonosných včel. Čísla rovněž odhalila důkazy o tom, že souběžně došlo k úbytku rostlin, které na ně spoléhají při opylování.

Motýli

Zpráva o stavu motýlů ve Spojeném království – vypracovaná v roce 2015 organizací Butterfly Conservation – poskytla další důkazy o „vážném, dlouhodobém a pokračujícím úbytku motýlů ve Spojeném království“. Celkově bylo zjištěno, že za poslední čtyři desetiletí poklesla početnost nebo výskyt (nebo obojí) 76 % druhů motýlů, kteří ve Spojeném království žijí a pravidelně se stěhují. „To je velkým problémem nejen pro motýly, ale i pro další druhy volně žijících živočichů a celkový stav životního prostředí,“ uvádí se ve zprávě.

Brouci

Tento hmyz požírá velké množství slimáků a mšic a velké množství semen plevelů, čímž pomáhá zabránit přemnožení nežádoucích rostlin a škůdců na polích. Studie publikovaná v časopise Journal of Applied Ecology v roce 2012 – která se zabývala 68 druhy brouků na 11 lokalitách na britských ostrovech v průběhu 15 let – však zjistila, že početnost tří čtvrtin zkoumaných druhů se za toto období snížilaZ nich polovina klesala tempem odpovídajícím 30 % za desetiletí

.