Co mají společného všichni lidé, kteří dosahují skutečné dokonalosti a trvale vysokých výkonů?

Odpovědí nejsou skvělé geny, i když je příjemné je mít. Je to ochota den co den překonávat své dosavadní limity, a to navzdory nepohodlí, které z toho plyne, obětování bezprostřednějšího uspokojení a nejistotě, že za své úsilí budou odměněni.

První způsob, jak jsem to viděl, je fyzický, prostřednictvím mého těla. Pravidelně cvičím s činkami. Tlačím se do nepohodlí a za ta léta jsem značně zesílil. V šedesáti jsem silnější než ve třiceti.

Ale popravdě řečeno, málokdy se tlačím do vyčerpání. Kdybych to dělal, důkazy naznačují, že bych výrazně zesílil, než už jsem. Klíčová je zde intenzita, nikoli délka trvání. Kdybych byl ochoten přitlačit, mohl bych dělat méně opakování a získat větší užitek za mnohem méně času, než investuji nyní.

Tak proč to nedělám? Odpověď, kterou se trochu stydím přiznat, je, že nejsem připraven snášet více nepohodlí, než už snáším. Mysl nás klame, abychom si mysleli, že jsme narazili na své limity dlouho předtím, než se tak skutečně stalo.

Lidské bytosti mají dva silné prvotní instinkty. Jedním z nich je vyhýbat se bolesti, což je instinkt, který nám pomohl přežít, když jsme byli zranitelní vůči predátorům v savaně. Druhým je směřování k potěšení, instinkt, který nás kdysi udržoval při shánění potravy, které bylo málo, a stále nám pomáhá zajistit předávání našich genů.

Naneštěstí nás ani jeden z těchto instinktů nenutí odkládat uspokojení ve službách dlouhodobějšího zisku. K tomu potřebujeme zapojit vyspělejší, přemýšlivou část našeho mozku – prefrontální kůru – abychom vědomě odolávali primitivním choutkám, které mají původ v nižší části našeho mozku.

Druhým místem, kde se to projevuje, je moje psaní. Nejraději bych právě teď přestal pracovat a zkontroloval si e-mail nebo navštívil ledničku, a to nejen proto, že by mi obojí přineslo potěšení, ale také proto, abych se zbavil nepříjemného úkolu snažit se splést změť myšlenek ve své hlavě do jasných, sugestivních vět.

V průběhu svého života jsem se naučil soustředit se u počítače. Ale ani po čtyřech desetiletích spisovatelské práce to není nikdy snadné. Pavlovovská přitažlivost e-mailů v posledních letech soustředění jen ztížila – a pro mnoho lidí, které znám, je téměř nemožné.

Nevyhnutelnou pravdou je, že ochota snášet nepohodlí a obětovat okamžitý požitek je jedinou cestou, jak se v čemkoli zlepšit a dosáhnout skutečné dokonalosti.
K posílení této kontraintuitivní schopnosti existují tři klíče:

1. Zkuste se soustředit na práci. Minimalizujte pokušení, které funguje stejně jako kasino v kasinu. Vždy vás porazí, pokud se mu vystavujete příliš dlouho. Vzpomeňte si na dort nebo sušenky na večírku v kanceláři. Pokud tam před vámi budou sedět, nakonec jim podlehnete. Totéž platí pro příchozí e-maily. Pokud je občas úplně nevypnete, neustálé pinkání se nevyhnutelně ukáže jako neodolatelné.

2. Tlačte se do nepohodlí jen po relativně krátkou a specifickou dobu. Intervalový trénink je postaven na krátkých dávkách vysoce intenzivního cvičení, které jsou kompenzovány odpočinkem a regenerací. Je náročnější než aerobní trénink, ale je to také efektivnější a časově méně náročný způsob zvyšování kondice.

3. Pro nejtěžší výzvy si vytvořte energetické rituály – specifické chování prováděné v přesně danou dobu. Zkuste začít den tím, že se budete bez přerušení soustředit na nejdůležitější výzvu, která je před vámi, a to po dobu maximálně 90 minut, a poté si udělejte skutečnou přestávku na obnovu. Je mnohem snazší snášet nepohodlí v krátkých dávkách.

Vyberte si jednu oblast svého života a každý den na sebe tlačte jen o trochu víc, než si myslíte, že je možné. Budete mít ze sebe lepší pocit a časem se zlepšíte v tom, co děláte.