V předchozích studiích bylo prokázáno, že fibrinoidní nekróza se vyskytuje nejen v pojivové tkáni a ve stěnách cév, ale za zvláštních podmínek ji lze pozorovat i v jaterních buňkách a lze ji vyvolat i experimentálně. V této studii bylo pozorováno, že některé dermatózy (případy skupiny herpes, erythema multiforme, lékové erupce, Lyellova toxická epidermální nekrolýza, pityriasis lichenoides acuta a kůže zasažená UV zářením) byly spojeny s „eozinofilní nekrózou“ v epiteliálních buňkách, která morfologicky odpovídala dříve popsané fibrinoidní nekróze pojivové tkáně a jaterních buněk. Kromě toxických, infekčních a septických stavů mají zřejmě zvláštní význam oběhové poruchy (hypoxie, anoxie). Pozorování pomocí světelného a fluorescenčního mikroskopu odhalila vlastnosti keratinových variant a prekurzorů v některých nekrobiotických buňkách, které ovlivňují zvláštní vlastnosti fibrinoidní nekrózy kožních epitelů. Je zdůrazněna úloha smíšených paraproteinů a je zmíněna úloha smíšeného paraproteinu („keratofibrinoidu“), který se tvoří v průběhu regresivního procesu a jemuž lze přičíst morfologické změny.