Až jeden ze šesti dospělých má každý týden problémy s duševním zdravím, jako je deprese nebo úzkost. A nejenže je špatné duševní zdraví jednou z nejčastějších příčin onemocnění na celém světě – je také na vzestupu. Hledání způsobů, jak zlepšit duševní zdraví, je proto nezbytné.
Jedním z typů terapie, který začíná být stále populárnější, je „ekoterapie“; její zastánci tvrdí, že může zlepšit duševní i fyzickou pohodu. Tento typ formální terapeutické léčby, někdy označovaný jako zelené cvičení nebo zelená péče, zahrnuje aktivní pobyt v přírodním prostředí. Je také spatřován jako jeden z největších wellness trendů roku 2020, ačkoli tato praxe není zdaleka nová.
Ačkoli se definice ekoterapie liší, většina se shoduje na tom, že se jedná o pravidelnou strukturovanou aktivitu, která je:
- vedena terapeutem
- zaměřuje se spíše na činnost (například zahradničení) než na zdravotní výsledek
- probíhá v přírodním prostředí
- zahrnuje interakci s přírodou a její zkoumání a
- podporuje sociální interakci.
Klíčovým rozdílem mezi ekoterapií a rekreací je však přítomnost vyškoleného odborníka nebo terapeuta. Úloha terapeuta je často přehlížena, nicméně je klíčová pro usnadnění interakce klientů s přírodním i sociálním prostředím a stanovení klinických cílů sezení. Příklady ekoterapeutických aktivit mohou zahrnovat zahradničení, farmaření, procházky lesem a přírodní umění a řemesla. Stejně jako klient se i terapeut aktivně účastní ekoterapeutického sezení; ve skutečnosti je často obtížné rozlišit mezi klientem a terapeutem.
Proč ale lidé věří, že je ekoterapie tak prospěšná pro duševní zdraví? Vědecký základ ekoterapie vychází z dřívějších výzkumů, které prokázaly, že přírodní prostředí prospívá duševnímu i tělesnému zdraví. Jeden systematický přehled analyzoval přínosy přírodního prostředí pro zdraví a zjistil, že interakce s přírodním prostředím – například procházka nebo běh ve veřejném parku – může přinést řadu zdravotních výhod, včetně snížení stresu a zlepšení nálady, pohody a sebevědomí.
Výzkum také ukázal, že přírodní prostředí také podporuje fyzickou aktivitu. Například ekoterapie při zahradničení zahrnuje nejen interakci s přírodou, ale také středně náročnou fyzickou aktivitu spojenou se zahradničením. Studie ukazují, že fyzická aktivita v přírodním prostředí má větší přínos pro zdraví než fyzická aktivita v jiném prostředí. Mezi tyto přínosy patří snížení stresu a zlepšení nálady.
Ekoterapie může také poskytovat příležitosti k socializaci, což dává další důvod pro její využití jako léčby duševního zdraví. Výzkumy ukazují, že osamělost a sociální izolace jsou pro zdraví dvakrát škodlivější než obezita. Jsou také škodlivější než fyzická nečinnost a našemu zdraví škodí stejně jako kouření 15 cigaret denně. Socializace je také spojena s vyšší očekávanou délkou života – výzkumy ukazují o 50 % vyšší pravděpodobnost přežití u starších lidí, kteří mají silné sociální vztahy.
Ekoterapie může lidem také poskytnout pocit úspěchu a cílevědomosti. Může poskytnout strukturu a rutinu lidem, kteří by je ve svém životě nemuseli mít, třeba kvůli svému špatnému duševnímu zdraví. Mít strukturu a rutinu je jedním z aspektů zaměstnání, který je podle výzkumů prospěšný pro duševní zdraví.
Terapeut je klíčem nejen k usnadnění zapojení klientů do přírodního a sociálního prostředí; ale také k zajištění toho, aby každé z ekoterapeutických sezení mělo definovaný účel. Je běžné, že se o dosažení tohoto cíle snaží jak klient, tak terapeut. Například v případě ekoterapeutického zahradnického projektu může být cílem vytvoření komunitní zahrady. U rekreačních aktivit se konkrétní prostředí, typy a frekvence sociálních interakcí a účel zvolené aktivity řídí podle účastníka.
Důkazy pro ekoterapii
V současné době pochází většina důkazů prokazujících přínos ekoterapie z kvalitativních údajů. Například jedna studie vedla rozhovory s lidmi, kteří byli odkázáni na služby duševního zdraví, aby pochopili účinky ekoterapie. Program údajně zlepšil fyzické a duševní zdraví a poskytl každodenní strukturu a rutinu. Účastníkům také umožnil osvojit si nové dovednosti a socializovat se. Tato zjištění však nebyla podložena žádnými statistickými údaji. To znamená, že závěry studie byly založeny pouze na uváděných zkušenostech účastníků, což nemusí poskytovat přesný obraz o účinku, který by ekoterapie měla na širší populaci.
Přesto se výzkum přínosů ekoterapie rozrůstá. Jedna hloubková analýza se zabývala devíti různými ekoterapeutickými programy. Zjistila, že u lidí, kteří se účastnili jakéhokoli typu ekoterapeutického programu, došlo od počátku léčby k výraznému zlepšení sebevědomí, pohody a sociálního začlenění a také se cítili více spjati s přírodou. U účastníků došlo také k výraznému zlepšení nálady, přičemž pocity hněvu, napětí, deprese a zmatenosti se snížily již po jednom sezení ekoterapie.
Další studie naznačily snížení fyziologického stresu a zlepšení úzkosti, deprese, nálady a sebeúcty u lidí s řadou psychiatrických onemocnění, včetně bipolární poruchy, těžké deprese, a lepší pohodu a větší sociální zapojení u lidí s demencí, kteří se zúčastnili zahradnického programu.
Přes přibývající zprávy o zdravotních přínosech ekoterapie je stále potřeba kvalitních vědeckých důkazů, které by lépe podpořily její účinnost. Rozsáhlý, randomizovaný a přísně kontrolovaný výzkum je však obtížný, protože všechny projekty ekoterapie jsou jedinečné. Každý z nich zahrnuje různé aktivity a prostředí, různou intenzitu cvičení a účastníci mohou mít různé zdravotní potřeby. Nicméně právě všestrannost a jedinečnost těchto programů může být tím, co přispívá k pozitivním zdravotním výsledkům.