Urolitiáza
Urolitiáza je častým a frustrujícím problémem pro majitele ovcí a koz samčího pohlaví, zejména koz v zájmovém chovu, a pro lékaře zabývající se jejich managementem. V kapitole 12 je patofyziologie a klinické příznaky urolitiázy a relevantní terapeutické modality popsány podrobněji, než je zde uvedeno.
Tvorba fosfatických kamenů je pozorována při způsobech chovu, které umožňují zkrmování vysoce koncentrovaných krmiv s nízkým obsahem hrubé píce, nízkým poměrem vápníku a fosforu, krmivy s vysokým obsahem hořčíku a zásaditou močí. Diety s vysokým obsahem obilovin vedou k vylučování velkého množství fosforu močí. Tvorba oxalátového kamene je spojena s konzumací rostlin obsahujících oxaláty (tabulka 2-7). Močové kameny se skládají ze solí a minerálů uspořádaných do krystalické mřížky obklopující organický nidus.10 Nidus vzniká, když se mukoproteiny nebo mukopolysacharidy moči a nasycená moč vysráží a vytvoří krystaly. Produkce mukoproteinů a mukopolysacharidů v moči se zvyšuje při příjmu estrogenních sloučenin, nedostatečném množství vitaminu A, konzumaci některých krmiv (např. bavlníkový šrot, milo), používání granulovaných krmiv a rychlém růstu zvířat.4,10
Mezi dietní rizikové faktory vzniku močových kamenů patří výživa s vysokým obsahem obilovin a nízkým obsahem hrubé píce, snížená tvorba slin, zvýšené množství fosforu vylučovaného močí a zvýšená hladina hořčíku v potravě. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržován v rozmezí 1:1 až 2:1. Obilná zrna mají abnormální poměr vápníku k fosforu 1:4 až 1:6.4,10 Diety s nízkým obsahem krmiva a vysokým obsahem koncentrátů mají tradičně nedostatek vitaminu A nebo jeho prekurzorů. Nedostatek vitaminu A může vést k deskvamaci buněk vystýlajících močový měchýř, což může sloužit jako zárodek pro tvorbu kamenů. Klinické příznaky mohou zahrnovat dysurii, strangurii, hematurii, driblování moči, vokalizaci, prodloužené močení, mávání ocasem, koliku a bruxismus. Mělo by být provedeno kompletní vyšetření, stanovena příslušná diagnóza a okamžitě zahájena lékařská nebo chirurgická terapie4,10 (viz kapitola 12).
Přístup k čerstvé, čisté vodě je pro prevenci tohoto stavu zásadní. Voda by měla být hojná, čerstvá, čistá, chutná a snadno dostupná. V mnoha zeměpisných oblastech vyžaduje udržování zásob vody v zimních měsících větší pozornost. Přídavek chloridu sodného do krmiva (3 až 5 % příjmu sušiny krmiva) zvýší spotřebu vody a nadbytek chloridových iontů může snížit produkci solí tvořících zubní kámen.10 Je třeba se vyhnout dietám a krmivům bohatým na kationty (např. vojtěška, melasově sladká krmiva). Aniontová dieta zvyšuje vylučování vodíkových iontů močí, snižuje pH moči, zvyšuje vylučování vápníku močí a snižuje srážení struvitu.10 Dieta by měla být vyvážená z hlediska makrominerálů (tj. vápníku, fosforu, hořčíku a síry). Může být nutné přidávat do diety uhličitan vápenatý nebo chlorid vápenatý, aby se dosáhlo poměru vápníku a fosforu 2:1, přičemž obsah fosforu v dietě by měl být nižší než 0,45 %. U zvířat s anamnézou močových kamenů nebo u zvířat náchylných k jejich vzniku by se pravděpodobně neměly podávat peletované krmné dávky nebo by se měly používat minimálně, protože takové krmivo je spojeno jak se zvýšenou tvorbou mukoproteinové matrice, tak s vylučováním fosforu močí. Všechna obilná zrna (např. kukuřice, oves, milo) mají vysoký obsah fosforu a relativně nízký obsah vápníku, proto by jejich spotřeba měla být minimalizována. Pokud se obilná zrna zkrmují, měl by se do krmiva přidávat vápník, aby se udržel správný poměr vápníku a fosforu (2:1). Přídavek chlortetracyklinu nebo tetracyklinu a beta-karotenu nebo vitaminu A do kompletních diet, minerálních směsí nebo krmných doplňků může být rovněž užitečný. Diety obsahující 30 % zelené píce mají pravděpodobně dostatečný obsah beta-karotenu.10
V případě kalcium-oxalátových nebo kalcium-karbonátových kamenů by mělo být omezeno zkrmování luštěnin (např. vojtěšky, jetele, kudzu). Všechny rostliny uvedené v tabulce 2-7 jsou spojovány s tvorbou oxalátových kamenů, proto je třeba se jejich požívání vyhnout nebo je minimalizovat. Mezi manažerské postupy používané k minimalizaci tvorby šťavelanových kamenů patří pomalé zavádění nové pastvy nebo spásání a kontrola rostlin, které hromadí šťavelany (např. aplikací 2,4-D na pastviny).4
Bílkoviny v potravě by měly být podávány tak, aby splňovaly požadavky na udržení nebo růst, ale výrazně je nepřekračovaly, protože nadměrný příjem bílkovin (např. kozy v zájmovém chovu, jehňata ve výkrmnách) může vést ke zvýšenému vylučování mukoproteinu močí. Estrogenní sloučeniny ve výživě, včetně fytoestrogenů, by měly být minimalizovány nebo by se jim mělo zabránit, protože mohou být spojeny se zvýšením velikosti sekundárních pohlavních žláz a s vylučováním mukoproteinu močí. Mnohé luštěniny (např. bílý jetel) obsahují estrogenní sloučeniny nebo mají nevhodný poměr vápníku a fosforu a větší než potřebný obsah bílkovin, což přispívá k tvorbě některých typů kamenů. Ačkoli luštěniny v senu a píci mohou zlepšit růst a užitkovost, měly by být používány a zkrmovány samcům se sklonem k vápníku s opatrností. Přídavek chloridu amonného (200 až 300 mg/kg/den nebo 2 % celkové dávky) se zdá být účinný při udržování správného pH. Chlorid amonný lze přidat do krmiva nebo smíchat s medem a nastříkat na krmivo, aby se zajistil dostatečný příjem. Pokud je individuální léčba nákladově neúnosná, může určitou ochranu zajistit poskytování sypké minerální směsi s aniontovou solí (příklad: 2,5 lb chloridu amonného dobře promíchaného s 50 lb stopové minerální soli, poskytované jako jediný zdroj dostupné soli). Vitamín C (3 až 4 mg/kg/den) může také pomoci udržet rovnováhu pH, ale podávání vitamínu tak často, aby to mělo praktický význam, může být obtížné a může zvířata předurčovat k tvorbě močových oxalátových krystalů. pH moči by mělo být udržováno na hodnotě 6,8 nebo o něco nižší. Všechny močové kameny by měly být předloženy k laboratorní analýze, která pomůže při vypracování preventivního plánu pro zbytek stáda.4,10
.