Narozen: 1933, Moskva, Sovětský svaz
Národnost: ruská
ŽÁNR:
HLAVNÍ DÍLA:
Mozaika (1960)
Antisvěty (1964)
Vozněsenskij: Vybrané básně (1966)
Nostalgie po přítomnosti (1978)
Přehled
„Jméno Vozněsenskij se v sovětské poezii často stává středem vášnivých diskusí,“ poznamenal Vladimir Ogněv. „Mladý básník nenechává nikoho lhostejným. Jeho poezii se dostává značně rozdílných hodnocení – jedni ho nazývají odvážným novátorem, druzí chladným rýmovačem.“ Bez ohledu na kritičtější názory na jeho tvorbu Vozněsenskij během svého vzestupu na mezinárodní scénu v šedesátých letech zahřál srdce svých stoupenců a rozpálil temperament sovětských představitelů. Jeho svižné, neokázalé a často odvážné verše se radikálně lišily od omezené poezie, kterou Sovětský svaz znal z let vlády Josifa Stalina, a ruské publikum na tvorbu mladého básníka nadšeně reagovalo.
Tvorba v biografickém a historickém kontextu
Obklopen knihami Jako dítě se Vozněsenskij seznámil s velkou ruskou literární tradicí díky své
matce, která ho obklopovala knihami velkých autorů, jako byli Alexandr Blok, Fjodor Dostojevskij a Boris Pasternak, a předčítala mu také poezii. Vozněsenskij v mládí trochu experimentoval se psaním, ale věnoval se hlavně malbě a kresbě. Poté, co získal diplom na Moskevském architektonickém institutu, však jeho zájem o architekturu opadl. Některé jeho básně se v té době objevily v časopisech a o dva roky později, v roce 1960, vydal svou první knihu Mozaika.
Jako teenager poslal Vozněsenskij několik svých básní Pasternakovi, který následně Vozněsenského pozval na návštěvu. Básně byly zjevnou imitací Pasternaka. Později však Vozněsenskij poslal Pasternakovi několik svých postgraduálních básní, které odhalily zcela jiného básníka. V osmdesátých letech se Vozněsenskij podílel na snaze o obnovení členství Pasternaka ve Svazu sovětských spisovatelů, čímž spisovatel poprvé od roku 1958 získal v Sovětském svazu oficiální status.
Úspěch a změna K Vozněsenského „raketovému“ vzestupu z rozvíjejícího se básníka na jednu z nejvýznamnějších literárních osobností Sovětského svazu přispělo několik faktorů. Za prvé, poezie je ruským „národním uměním“, tvrdí Vozněsenskij. Navíc jeho generace byla finančně a politicky v situaci, kdy si mohla dovolit a ocenit čtení poezie. Na americké poměry bylo publikum ohromné. Typické davy na Vozněsenského čtení čítaly více než čtrnáct tisíc lidí. Nadšení pro tištěné slovo se vyrovnalo nadšení pro slovo mluvené. I dnes jsou nové Vozněsenského knihy vyprodány během několika hodin po vydání.
Problémy s autoritou Pro sovětské vládní úředníky a šéfy Svazu sovětských spisovatelů byl Vozněsenskij poněkud větší individualitou, než by si přáli. Během své kariéry se mnohokrát ocitl v centru kontroverzí. K jednomu obzvlášť pozoruhodnému odsouzení došlo v roce 1963, kdy sovětský premiér Nikita Chruščov pokáral Vozněsenského a další západně orientované intelektuály a obvinil je, že sešli z cest „sovětského realismu“. Tehdejší sovětský režim se hlásil k pojetí socialistického realismu, v němž bylo umění považováno za nástroj k vyjádření ideálů a oslavě úspěchů sovětského lidu; jakýkoli jiný účel umění byl považován v lepším případě za neproduktivní a v horším za destruktivní pro společnost. Útoky pokračovaly i v roce 1965, kdy ho vládou kontrolované komunistické mládežnické noviny obvinily z obsahové neujasněnosti a experimentování se složitými básnickými formami. Do roku 1969 vládní represe vymazaly Vozněsenského jméno ze sovětských literárních časopisů. O deset let později, v roce 1979, byl Vozněsenskij a několik dalších spisovatelů pokáráno za to, že se podíleli na vydávání nového literárního časopisu Metropol, který zpochybňoval přísnou vládní kontrolu umění.
K jednomu hojně medializovanému incidentu spojenému se sovětskými restrikcemi došlo v roce 1967, kdy muselo být zrušeno čtení v New Yorku. Dva dny před plánovaným čtením se rozšířily fámy, které naznačovaly, že se Vozněsenskij stal terčem vládních pokusů o jeho zadržení nebo omezení. Zprávy z Moskvy nejprve uváděly, že Vozněsenskij je nemocný, později však vyšlo najevo, že jeho pas byl skutečně odeslán na americké velvyslanectví s žádostí o vízum. Obnovená naděje na Vozněsenského vystoupení však pohasla, když básník sám zatelefonoval do New Yorku a návštěvu zrušil.
Publikace a pokračující popularita Jeho první dva velké přeložené svazky jsou Antisvěty a Vozněsenskij: V nich Vozněsenskij zdůrazňuje význam lidských hodnot prostřednictvím děl plných ironie a erotiky. Vozněsenského pozdější tvorba těžila z větší umělecké svobody, která byla povolena za vlády sovětského premiéra Michaila Gorbačova. Kritici tvrdí, že Vozněsenského současné básně jsou promyšlenější, přímější a dynamičtější než jeho dřívější verše. Vozněsenskij se vyjadřuje i k takovým současným problémům, jako je znečištění vody na Sibiři nebo jaderná katastrofa v Černobylu, která měla za následek nucené trvalé přestěhování více než tří set tisíc obyvatel. Šíp ve zdi: (1987) zkoumá nároky lidstva prostřednictvím rozsáhlého využití ironie. Recenzenti chválili humor a upřímnost této sbírky a autor je dodnes považován za jednoho z nejlepších ruských autorů.
Díla v literárním kontextu
Popkultura Charakteristickým rysem Vozněsenského díla je využívání kulturních odkazů z celého světa i moderních dějin. V jedné ze svých nejslavnějších básní „Já jsem Goya“ Vozněsenskij vykládá o zkáze a válkách, které zpustošily Rusko, s využitím postavy Francisca de Goyi (1746-1828), španělského malíře, jehož díla odrážejí politické a společenské otřesy jeho doby. Ztrátu identity zkoumá v dílech „Monolog Merlin Monro“ a „Oza“ prostřednictvím dvou výrazně odlišných technik. První báseň, pojednání o nešťastné herečce Marilyn Monroe, ukazuje, jak manipulativní moc společnosti může z jednotlivce udělat objekt, zatímco „Oza“, parodie na „Havrana“ Edgara Allana Poea, zkoumá zmatenost umělců v technokratickém světě.
LITERÁRNÍ A HISTORICKÉ SOUČASNOSTI
Mezi slavné současníky Vozněsenského patří:
Michail Gorbačov (1931-):
Boris Jelcin (1931-2007): poslední hlava státu bývalého Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), který přispěl k ukončení studené války:
Jevgenij Jevtušenko (1933-): první prezident Ruské federace po Gorbačovovi a pádu komunismu:
Bella Achmadulina (1937-): Vozněsenského vrstevník a básnický kolega; oba jsou často srovnáváni nebo zaměňováni:
Nacionalismus a internacionalismus Navzdory svým konfliktům se sovětskými úřady si Vozněsenskij zachovává intenzivní lásku k vlastní zemi. V jedné básni například „vyzdvihl prastarou myšlenku, že posláním Ruska je zachránit svět před temnotou,“ napsal list New York Times. Vozněsenskij také obdivoval Spojené státy a zejména Roberta Kennedyho. Básník a senátor se setkali v roce 1967 a diskutovali mimo jiné o mládeži svých zemí. Po Kennedyho smrti vydal Vozněsenskij báseň, v níž zavražděnému příteli vzdal hold.
Díla v kritickém kontextu
Vozněsenskij se stal oblíbencem několika významných amerických literátů. Mezi básníky, kteří přeložili jeho dílo do angličtiny, patří Stanley Kunitz, Richard Wilbur, William Jay Smith, Robert Bly, W. H. Auden, Allen Ginsberg a Lawrence Ferlinghetti. Dramatik Arthur Miller ve svém úvodu ke knize Nostalgie po přítomnosti zhodnotil Vozněsenského úsilí: „Snažil se v těchto básních mluvit, jako by jen on sám měl jazyk, jako by jen on sám poznal novinky dneška a zítřka, jako by prostor, který zabírá jeho báseň, byl vzácný a nesměl být využit falešnými slovy.“ Jiný Vozněsenského obdivovatel, W. H. Auden, kdysi uvedl tyto důvody, proč si básníka váží: „Jako spolutvůrce jsem zasažen především jeho řemeslným…. mistrovstvím. Na první pohled je také zřejmá široká škála námětů, jimiž je pan Vozněsenskij imaginativně vzrušován … a rozmanitost tónů, elegických, buřičských atd. které dokáže ovládat. A konečně každé jeho slovo, i když kritizuje, prozrazuje hlubokou lásku k rodné zemi a jejím tradicím.“
Vybrané básně Překlady činily recenzentům Vozněsenského díla potíže, zejména v některých dřívějších svazcích. Překlady Anselma Holla ve Vybraných básních například zklamaly Gibbonse Ruarka. Vozněsenského „dílo je jasně lepší než Jevtušenkovo“, napsal Ruark při srovnání obou básníků. „Bohužel jeho výjimečnost se prostřednictvím překladů Anselma Holla projevuje jen zřídka“. Kritici se shodli, že překlady Herberta Marshalla v knize Vozněsenskij: Vybrané básně Holla překonaly. „Svazek výběrů Herberta Marshalla je celkově lepší než Anselm Hollo,“ napsal Hudson Review. „Stále se však jedná o rozpačitý a místy nedbalý výkon.“ Další překlady Vozněsenského díla se dočkaly podstatně větší chvály.
Antisvěty Graham Martin ve své recenzi na Antisvěty poznamenal: „Vozněsenského hlavním strašákem je ‚cyklotron‘, symbol všech odlidšťujících tlaků v moderním světě, a v ‚Oze‘, dlouhé obtížné básni, nasazuje veškerou svou satirickou sílu proti ‚vědci‘, zatraceně jeho očím“. Podobně M. L. Rosenthal našel ve Vozněsenském „satirika …, který je proti komputerizaci duše“. Jak však upozornil Auden, Vozněsenského zaměření se může značně lišit. Miller Williams to vysvětlil: „Vozněsenskij je vzrušující spisovatel, který ve svých básních bouchá a zmítá se, převrací ikony a boří zdi, mluví se zvědavostí, úzkostí a radostí – v ostrých a překvapivých metaforách – o lásce a technice, vědě a umění, o sobě a duši a o Andreji Vozněsenském a lidech.“ Jiný obdivovatel, A. Alvarez, chválil Vozněsenského také za to, že „ať už je odstartuje jakýkoli přímý, vášnivý tah , šikmo a brilantně se prohýbají vrstvou za vrstvou zkušeností, než opět dopadnou.“
Odpovědi na literaturu
- Přečtěte si dvě nebo tři Vozněsenského básně. Se spolužákem prodiskutujte, jak se v těchto dílech projevují Vozněsenského pocity vůči technice. Zaměřte se zejména na jazyk a obraznost.
- Pomocí zdrojů v knihovně nebo na internetu vyhledejte Jevgenije Jevtušenka. Přečtěte si jednu nebo dvě Jevtušenkovy básně. Poté si přečtěte jednu nebo dvě Vozněsenského básně. Nakonec s použitím příkladů z básní na podporu svých názorů napište esej, ve které porovnáte a srovnáte Jevtušenkův a Vozněsenského styl.
- Pomocí zdrojů v knihovně nebo na internetu vyhledejte informace o studené válce. Poté si přečtěte jednu nebo dvě Vozněsenského básně. Napište esej, v níž popíšete, jak jsou v básních, které jste si vybrali, přítomny důsledky studené války.
- Se skupinou spolužáků diskutujte o tom, jak vlastně mohl politický útlak pomoci Vozněsenského tvorbě. Na podporu svých myšlenek použijte příklady z básní, které jste četli.
VZÁJEMNÝ LIDSKÝ PRŮZKUM
Vozněsenskij se zabývá politickým útlakem, k čemuž ho pravděpodobně inspirovala cenzura jeho vlastní tvorby v Sovětském svazu. Ačkoli se mnozí jeho vrstevníci z těchto důvodů raději vyhýbali politickému působení, on se zaprodal a zapůsobil na literární scénu. Zde je několik dalších děl, která jsou vyzývavě – a často kontroverzně – politická.
Kníže (1532), esej Niccolò Machiavelliho. Tento seznam pravidel, jimiž by se měl vůdce řídit, byl často kritizován jako krutý a má rozhodně nedůvěryhodný sklon.
Chaloupka strýčka Toma (1852), román Harriet Beecher Stoweové. Tato kniha nejenže zobrazuje krutost otroctví a obhajuje jeho zrušení, ale podle některých názorů přispěla k rozpoutání americké občanské války.
Příběh dvou měst (1859), román Charlese Dickense. Základem této slavné, spletité knihy je Francouzská revoluce.
1984 (1949), román George Orwella. Ačkoli je tento román zahalen do hávu fikce, je zjevně varováním před totalitarismem v Anglii a Evropě.
BIBLIOGRAFIE
Knihy
Carlisle, Olga. Básníci na nárožích ulic. New York: Random House, 1969.
—. Hlasy ve sněhu. New York:
: Random House, 1962.