Tuto stránku adoptoval:
Mark F Rabideau
který vás vítá, abyste přispěli.

Přijměte stránku ještě dnes

Východní Prusko (Ostpreussen) Německá říše Genealogie Wiki Témata
Začínáme
Vyhledávání města původu Pomůcky pro vyhledávání německých záznamů Vyhledávání Strategie Hledání záznamů
Hlavní typy záznamů ve Východním Prusku (Ostpreussen)
Církve Zápisy Občanská matrika
Čtení záznamů
Německý seznam slov Latinština Seznam slov Francouzský seznam slov	Ruční psaní Jazyky Svátky Učebnice skript
Další Východní Prusko (Ostpreussen) Typy záznamů
Direkce Vojenství Záznamy Periodika	Genealogické záznamy Genealogy měst
Východní Prusko (Ostpreussen) Pozadí
Gatalogy Historie Jazyk a rukopis	Mapy Webové stránky
Etnicita
Mezinárodní
Místní Badatelské zdroje
Archivy &Knihovny Společnosti Rodinné historické centrum
Německo Typy záznamů
Hřbitovy Církevní záznamy Občanské matriky Soudy Záznamy Emigrace a přistěhovalectví Genealogie Vysídlení Židovské záznamy Místní záznamy	Manuminace Naturalizace &Občanství Noviny Kroniky Povolání Online Záznamy Genealogie měst Záznamy o dědictví Církevní záznamy Školní záznamy
Německo Pozadí
Biografie Církevní matriky Církevní dějiny Bývalé německé oblasti Funkce Zvyky Kulturní oblasti	Písemnictví Historický zeměpis Jurisdikce Písemnictví Průvodce psaním Jména osobní Šlechta Webové stránky
Adopt-a-wiki stránku

Pro ucelenější poznání německých dějin prostudujte článek Dějiny Německa.
Východní Prusko (Ostpreußen), bývalá provincie Pruska a 2. & 3. německé říše (2. německá říše). und 3. Deutsches Reichs), se nacházelo v krajním severovýchodním Německu (existovalo před rokem 1945; zaniklo v roce 1945).

Historicky bylo Východní Prusko centrem vývoje historického Pruska. Až do 16. století obývaly tento region pohanské kmeny baltského (pruského a litevského) etnika.

Ve 13. století osídlili tento region rytíři Teutonského řádu Panny Marie, aby obrátili Prusy na křesťanství. Teutonští rytíři dobyli kraje od Borusů neboli Prusů (národa příbuzného s Litevci), vytlačili původní obyvatelstvo a zajistili území jako léno pro svůj řád.

V 15. století převzal teutonské země po válkách s řádem polský král a přejmenoval je na Královské Prusko. Východní části Pruska si Teutonský řád ponechal jako vazalské země Polska. V roce 1466 Tržním mírem (polsky Toruń) postoupili rytíři Polsku Pomořansko a Ermlandsko a přijali polskou svrchovanost nad zbytkem svého panství.

V roce 1525 přijal velmistr Albert Braniborský po sekularizaci Teutonského řádu titul „vévoda pruský“ a zůstal pod polskou svrchovaností. Vévodství zdědil v roce 1618 braniborský kurfiřt. Fridrich Vilém, velký kurfiřt, který získal plnou svrchovanost nad vévodstvím na základě míru v Olivě (1660). V roce 1701 se Fridrich III. nechal v Königsbergu (rusky Kaliningrad) korunovat „pruským králem“ jako Fridrich I.

Východní Prusko, jak se původní Prusko začalo nazývat, sdílelo své dějiny s Pruským královstvím v letech 1701 až 1945. Zůstalo baštou pruské statkářské a vojenské aristokracie – Junckerů, jejichž obrovské majetky zabíraly velkou část provincie.

V roce 1772 král Fridrich II. připojil západní Prusko (Westpreußen) bez území Gdaňska k Polskému království a spojil je s Pruským knížectvím (a přidělil regionu název Východní Prusko). V roce 1793 připojil král Fridrich Vilém II. oblasti kolem Gdaňska a Thornu. V letech 1793 a 1795 byly připojeny větší oblasti Polska, které byly uspořádány do provincií Jižní Prusko (Südpreußen) a Nové Východní Prusko (Neu-Ostpreußen).

Území Východního Pruska bylo řídce osídleno a kolonizováno Němci a Poláky v jeho jižních oblastech. Prusové baltského původu byli před 17. stoletím z velké části germanizováni. Většina obyvatel Východního Pruska byla luteránská (evangelická).

Při dělení Polska (1772 & 1793) pruský král připojil také severní a západní části polského království zvané Královské Prusko (přejmenované na: Západní Prusko) a Velkopolsko (přejmenované na: Poznaňská provincie). Pruská knížata se stávala stále mocnějšími a v průběhu 17. a 18. století; jejich vláda se rozšířila i na Braniborsko, Pomořansko a Slezsko.

V roce 1815 bylo zavedeno nové správní členění pruské monarchie. Nejzápadnější část historického knížecího Pruska (s Marienwerderem/Kwidzynem) byla připojena k Západnímu Prusku, které naopak ztratilo oblast Ermlandu (polsky Warmia) a připadlo Východnímu Prusku. Ermland zůstal katolickou enklávou v této obecně protestantské provincii. V letech 1824-1878 bylo Východní Prusko spojeno se Západním Pruskem a vytvořilo Pruskou provincii, poté byly opět obnoveny jako samostatné provincie. Při sjednocení Německa v roce 1871 se Východní Prusko spolu se zbytkem Pruského království stalo součástí Německého císařství. Do konce 19. století mluvila většina obyvatel Východního Pruska německy. Značná menšina hovořící polsky (mazurským dialektem) žila v nejjižnějších okresech a severovýchodní části byly částečně osídleny Litevci.

V letech 1919 až 1939 bylo Východní Prusko odděleno od zbytku Německa polským koridorem a svobodným městem Gdaňsk (polsky Gdańsk). Hlavním městem byl Königsberg. Východní Prusko hraničilo na jihu a východě s Polskem a Litvou a na severu a severovýchodě sahalo k Memelu a Baltskému moři. Současně byl nejsevernější region Memel (litevsky Klaipeda) začleněn do nově vzniklé nezávislé Litvy. Nejjižnější část Východního Pruska spolu s městem Soldau (polsky Dzialdowo) se stala součástí Polska. Východní Prusko bylo zase rozšířeno o východní okresy bývalé provincie Západní Prusko, které zůstaly po roce 1920 až do roku 1945 německé. V roce 1939 mělo Východní Prusko 2,49 milionu obyvatel, z toho 85 % etnických Němců.

V roce 1945, na konci druhé světové války, bylo Východní Prusko obsazeno sovětskými vojsky a přibližně 600 000 jeho civilních obyvatel bylo zabito. Velká část regionu byla v roce 1944 vypálena RAF a nakonec počátkem roku 1945 obsazena sovětskou Rudou armádou.

Na Postupimské konferenci (1945) bylo Východní Prusko rozděleno dvěma pozemkovými přesuny a schváleným odsunem etnických Němců. Velkou část území předali spojenci Sovětskému svazu, protože Stalin (sovětský diktátor) chtěl mít celoročně nezamrzající přístav a pozemky na nezamrzajícím moři. Město Königsberg bylo přejmenováno na Kaliningrad podle Michaila Kalinina. Polská a sovětská vláda v letech 1945 až 1950 vyhnala 99 % zbývajícího německého obyvatelstva, tedy těch, kteří do konce války neodešli. Vybombardované zbytky regionů byly znovu osídleny lidmi násilně přesídlenými z celého Sovětského svazu. Přesuny půdy a obyvatelstva ve Východním Prusku se nakonec staly trvalými na základě smluv mezi západním Německem a Polskem a SSSR, které byly podepsány a ratifikovány v letech 1970-1972.

Severní část Východního Pruska byla v Postupimi přidělena SSSR; zahrnuje města Königsberg (rusky Kaliningrad), Tilsit (rusky Sovětsk), Insterburg (rusky Čerňachovsk), Gumbinnen (rusky Gusev) a Pilau (rusky Baltijsk). Zbytek Východního Pruska byl připojen k Polsku jako Olsztyn

.