Amy je mi to moc líto……ale jsou to slova, která uslyšíte od tolika lidí, ale nepomáhá to. Nic nepomáhá. Udělala jsi to samé, co já u mých prvních několika příspěvků, kdy jsi vyprávěla celý příběh. Pomohlo mi to dostat se z toho ven. Desátého srpna jsem přišla o svou úžasnou maminku, která onemocněla rakovinou plic. Nikdy nekouřila, ani nikdo z jejího okolí. Ale měla prostě smůlu, že měla v levé plíci nádor o velikosti 8 cm. Moje maminka byla tak fit a zdravá a pracovala až do chvíle, kdy jí řekli, že má rakovinu. To ji změnilo, protože byla vyděšená. Jsem nejmladší ze tří dětí a je mi 44 let, ale stále trvala na tom, že mě bude nazývat svým dítětem. Lepší rodiče jsem si nemohla přát. Moje maminka byla hlavou a byla tu pro nás všechny, když jsme ji potřebovali.

Každopádně po CT vyšetření se všichni lékaři vrátili a řekli, že nemohou provést operaci kvůli tomu, kde to sedí, protože to bylo příliš vysoko hned vedle její bronciální větve a hlavní tepny, takže odstranění nepřipadalo v úvahu. Ale dobrá zpráva byla, že ji mohli vyléčit čtyřtýdenní léčbou. Rakovina byla obsažena v jedné plíci, nikde jinde nebyla. Maminka absolvovala 4 týdny a dělala vše, co jí bylo řečeno. Ráno radioterapie a odpoledne chemoterapie. Stále byla vyděšená a neustále žádala o uklidnění. Já a můj manžel jsme byli celou dobu s ní. Její 4 týdny uplynuly a bylo provedeno další vyšetření a rentgen. Lékař řekl, že vám tam zůstala jen zjizvená tkáň. Běžte domů a užívejte si léto. Opravdu se směju, když si na to vzpomenu. Byla zničená z léčby, nemohla se skoro hýbat. Úplně ji přešla chuť k jídlu a začala šílet. Říkala, že ji bolí nohy a že s nimi nemůže přestat hýbat. A tím myslím, že chodila po podlaze a dělala tátovi ze života peklo. Doktoři opět nic neukázali. V noci to stále pokračovalo, až mi táta v slzách zavolal, že už to dál nevydrží. Tak jsme jeli na A&E, kde seděli hodiny a zkoušeli krev a rentgen, zase nic. Bylo to peklo. Brečela každý den byla přesvědčená, že má pořád rakovinu a tu nohu. Pak zavolal nějaký mcmillanský doktor a řekl tátovi, jestli vaše žena bere metracoplamid proti nemoci. Zkontroloval to a ona ano. Řekl, ať je okamžitě přestane brát, že to je to, co jí způsobuje problémy s nohou. Je to jeden z vedlejších účinků. Byl jsem tak naštvaný, protože vůbec netušili, jakým peklem jsme si týdny procházeli.

To jí jen zanechalo tu paniku, že má stále rakovinu. Začala říkat, že má na koleni bulky a bolí ji rameno. Byla plná úzkosti a všichni jsme si mysleli, že si to vymýšlí. Vlastně jsme jí dávali dost zabrat, protože každý den plakala a chtěla nás mít neustále u sebe. Psala nám SMS a říkala, prosím, pojďte dál, mám vás ráda. Samozřejmě jsem se připravila a šla dovnitř a ona jen plakala. Tak jsem si řekla, že zkusíme jiný přístup, protože táta se o ni hrozně bál. Právě si tím vším prošel a ona teď každý den brečela. Tak jsem se do ní pustila a řekla jí, že si to vymýšlíš, mami, a že kvůli tobě je táta nemocný. Jestli s tím nepřestaneš, dostane infarkt. Doktoři ti řekli, že jsi v pořádku. Začínáš panikařit a jako by ses starala jen o sebe. Takže jdeme znovu do nemocnice na krev a na vyšetření. Znovu řekli, že je v pořádku. Ale druhý den ráno ji zavolali k jejímu praktickému lékaři. Našli jí krevní sraženinu v rameni a potřebovala umberellu, aby se nedostala do mozku nebo do srdce, ale během několika hodin byla doma.

Takže jsme šli znovu na kontrolu k praktické lékařce a ta požádala, aby se podívala na maminčino koleno. Bylo to poprvé, co jsem ho viděla a byly tam bulky, jak říkala, ale nikdy jsem to nekontrolovala. Praktická lékařka se zmínila o zduřelých lymfatických uzlinách a já se jen podívala na manžela, protože jsem věděla, co to znamená. Čekali jsme, až jsme vyšli ven a můj manžel zavolal praktickému lékaři a řekl, co se děje, protože jste nemohli mluvit o rakovině před mou matkou, bylo to, jako by byla tak vyděšená. Praktický lékař řekl mému manželovi, že má zduřelé lymfatické uzliny. Můj manžel pracuje ve zdravotnictví a řekl praktickému lékaři, jestli si myslíte to, co já, a že to šlo metastázovat. Což znamená, že se to vrátilo a rozšířilo. Ona řekla, že nebudu lhát, ano, to si myslím.

Takže máma šla tu noc zpátky do nemocnice, protože jí stoupl vápník, a už se domů nevrátila. Doktor mi druhý den řekl, že vás čeká několik týdnů!!! Nikdy mi to nedošlo.

Ale já jsem ji v té nemocnici nechtěla nechat, tak jsem usilovně pracovala na tom, abych jí zajistila lůžko v hospici pro bledou péči a do dvou dnů ji převezli. Nemohu si je vynachválit. Byli úžasní. Moje maminka zemřela o měsíc později, jestli vůbec. Ale kdo byli doktoři, kteří jí řekli, že je v pořádku. Kolik snímků se dělá a nikdo si nevšiml, že se jí to rozšířilo po celém hrudníku a po koleni a zpět do plic. Tak se na to zlobila. Během dvou týdnů mi máma vymizela před očima. Tak moc mi chybí, až to bolí.

Vím, jak se cítíš kvůli svému tátovi, je to hrozné, je to ta nejhorší věc, kterou jsem zažila, Amy xx

.