- Nová studie s kamerovými pastmi zjistila, že tygři zmizeli z národní chráněné oblasti Nam Et-Phou Louey v roce 2014, což bylo jejich poslední stanoviště v Laosu.
- Leopardi byli vyhubeni o deset let dříve, takže tyto velké kočky v Laosu také vymřely.
- Vědci se domnívají, že s největší pravděpodobností poslední tygři a levharti v Laosu podlehli nástrahám, které se v ohromujícím množství množí v chráněných oblastech jihovýchodní Asie.
- Tygr indočínský nyní přežívá pouze v Thajsku a Myanmaru a je možné, že je na pokraji vyhynutí.
Poslední tygr v Laoské KLDR pravděpodobně zemřel v hrozných mukách. Jeho noha se zachytila do pasti a zvíře pravděpodobně zemřelo na dehydrataci. Nebo si možná v zoufalé snaze vyprostit se z nástrahy vyrobené z jednoduchého a levného kabelu od motorky utrhlo nohu a zemřelo na ztrátu krve. Možná se tygr indočínský (Panthera tigris corbetti), který je samostatným poddruhem, dokázal z nástrahy vyprostit, jenže rána mu nakonec vyhnisala a zabila ho. Nebo, a to také není vyloučeno, byl poslední tygr v Laoské lidově demokratické republice (nebo Laosu) jednoduše zastřelen pytláky, kteří pak jeho tělo zmasakrovali a jeho části prodali v nelegálním obchodě, aby uspokojili zdánlivě neukojitelnou poptávku po tygřích kusech a kostech pro falešnou medicínu nebo statusové symboly.
Ať už zemřel jakkoli, pravděpodobně to nebylo v míru.
Nová práce v časopise Global Conservation and Ecology uvádí, že poslední tygři z Laosu zmizeli krátce po roce 2013 z národní chráněné oblasti Nam Et-Phou Louey. A vědci se domnívají, že to byl s největší pravděpodobností nárůst odchytu, který je zničil, a to navzdory rozsáhlým investicím do parku vzhledem k regionu. S úbytkem tygrů v největší laoské chráněné oblasti je pravděpodobné, že tygr v Laosu vyhynul, stejně jako pravděpodobně v Kambodži a Vietnamu. To je oblast podstatně větší než Texas v jihovýchodní Asii, která nyní přišla o svého správného vrcholového predátora.
A tygr není jedinou obětí: výzkumníci se domnívají, že v Laosu nyní vymírají také levharti indočínští (Panthera pardus delacouri), které z Nam Et-Phou Louey a dalších chráněných území vyhnala stejná krize s odchytem.
Tato tragédie je jen dalším příznakem průmyslového syndromu „prázdného lesa“ v celé jihovýchodní Asii, kdy pytláci se zbraněmi a nástrahami pokračují ve vyhlazování zvířecích populací a zaměřují se na vše, co je velké jako myš nebo vrabec a větší.
Na počátku roku 2000 považovali ochránci přírody národní chráněnou oblast Nam-Et Phou Louey za velkou prioritu vzhledem k tomu, že se v ní stále nacházejí populace tygrů, levhartů a mnoha dalších velkých savců, kteří v celé jihovýchodní Asii stále více vymírali. V té době byla označována za jednu z nejdůležitějších tygřích populací v regionu.
V letech 2003 a 2004 se ochránci přírody domnívali, že v Nam-Et Phou Louey žije nejméně sedm tygrů a možná až 23 tygrů. V roce 2005 byly nastartovány nové strategie ochrany, včetně zvýšeného vymáhání práva a spolupráce s místními komunitami. Do roku 2013 však výzkumníci našli na kamerových pastích pouze dva tygry. A od té doby nebyl spatřen žádný tygr.
„To představovalo prudký pokles a vymizení tygrů v Nam-Et Phou Louey během pouhých 10 let,“ říká hlavní autor Akchousanh Rasphone z Wildlife Research Conservation Unit, známé jako WildCRU, na Oxfordské univerzitě.
„Zkoumali jsme různé faktory úbytku, jako je počet kořisti a množství zbraní zabavených v parku, a jediným faktorem, který se zdá přímo souviset s úbytkem tygrů, byl exponenciální nárůst počtu nástrah,“ dodala.
Kamerové pasti nenašly žádné tygry ani levharty
Rasphone a její kolegové v letech 2013 až 2017 park systematicky zkoumali pomocí kamerových pastí, což označují za největší počin svého druhu, jaký kdy byl v Laosu proveden.
Při průzkumu nenašli vůbec žádné levharty; poslední byl zaznamenán v roce 2004. A poslední dva tygři po roce 2013 prostě zmizeli, což značí, že byli s největší pravděpodobností zabiti buď pastí, nebo střelnou zbraní.
Na otázku, zda mohli tygry přehlédnout na kamerových pastích, Rasphone odpověděl: „Pokud tygři využívají nějakou oblast, pak je obvykle snadno vyfotografují kamery rozmístěné podél stezek.“
Tygři jsou mohutní, snadno rozeznatelní od ostatních zvířat, mají tendenci používat dobře vyšlapané stezky a pokrývají obrovské plochy území, takže jejich fotografování je mnohem snazší než fotografování mnoha jiných, kryptičtějších druhů.
Jediným dalším místem v Laosu, kde se předpokládalo, že tygři možná přetrvávají, byla Národní oblast ochrany biologické rozmanitosti Nakai-Nam Thuem.
„Nedávné odchytávání kamerami v Nakai-Nam Thuem naznačuje, že tygr, levhart, levhart obláčkový a kočka zlatá byli nyní z této chráněné oblasti vyhubeni,“ uvedl jeden z ochránců přírody, který hovořil pod podmínkou anonymity.
Tygři tedy z Laosu velmi pravděpodobně zmizeli, stejně jako byli nedávno vyhubeni z Kambodže a Vietnamu. Vzhledem k tomu, že se tygrům věnuje tolik pozornosti a peněz, jak se to mohlo stát?“
Znovu.
Co se to sakra #!*&*$ stalo?“
Jessica Hartelová, ředitelka programu odstraňování nástrah v Kibale v Ugandě, mi v roce 2015 řekla, že nástrahy jsou „nášlapné miny v lese.“
„Stejně jako nášlapné miny ani nástrahy nerozlišují, jsou prakticky nezjistitelné a během zlomku sekundy mohou způsobit nevratné trvalé fyzické poškození,“ řekla. „Stejně jako nášlapné miny jsou nástrahy neúprosnými smrtícími pastmi, které způsobují bolest, utrpení a zmrzačení. Stejně jako nášlapné miny se nástrahy automaticky odpálí tlakem zvířat, která do nich vstoupí nebo jimi projdou.“
A velké kočky, jako jsou tygři a levharti, jsou „obzvláště zranitelné vůči chytání do sítí“, říká Jan Kamler, spoluautor nedávné studie, který rovněž spolupracuje s organizací WildCRU – i když nástrahy jsou většinou nastraženy pro zvířata lovená v buši, jako jsou jeleni a divoká prasata.
“ se na začátku vyskytují v relativně nízkých hustotách (ve srovnání s druhy kořisti) a mají nejširší rozsah pohybu ze všech druhů,“ napsal mi Kamler. „V důsledku toho, i když bude odchyt v chráněném území zastaven, dokud bude docházet k odchytu podél hranice, pak může nakonec dojít k vyhubení tygří a levhartí populace.“
Když na začátku zůstane jen hrstka tygrů, stačí několik setkání s nástrahami k vyhubení celé populace. Totéž platí pro levharty.
Výzkum z loňského roku v časopise Biological Conservation zjistil, že strážci přírody odstranili během pěti let více než 200 000 nástrah z pouhých pěti chráněných oblastí v jihovýchodní Asii, včetně Nam-Et Phou Louey.
Ale Thomas Gray, hlavní autor článku a vědecký ředitel organizace Wildlife Alliance, mi loni řekl, že podle něj i ti nejlépe vyškolení strážci najdou jen třetinu nástrah nastražených v chráněných oblastech – a strážci v Nam-Et Phou Louey podle Graye v roce 2018 nepatřili k těm nejlepším.
„Chytání do sítí je velmi obtížné kontrolovat, protože nástrahy jsou levně vyrobené a jediný člověk jich může nastražit stovky a někdy i tisíce,“ řekl Rasphone.
Dnes pravděpodobně miliony nástrah pokrývají chráněné oblasti jihovýchodní Asie a nevybíravým způsobem likvidují volně žijící zvířata, dokud nezůstane jen málo k zabití.
„Příliš málo, příliš pozdě“
Troy Hansel, bývalý ředitel laoské pobočky Společnosti na ochranu divoké přírody (WCS), uvedl, že financování a zdroje pro Nam-Et Phou Louey přišly „příliš málo a příliš pozdě … na zajištění tygří populace.“
Pod vedením WCS Laos vynaložily skupiny na ochranu přírody v letech 2009 až 2012 ročně 150 000 až 200 000 dolarů, uvedl Rasphone. Peníze pocházely od mezinárodních dárců, jako jsou Světová banka, USFWS a Francouzská rozvojová agentura (AFD). I když se to může zdát pro rozvojovou zemi hodně, peníze byly určeny na správu národního parku o rozloze více než poloviny Jamajky a pokrytého hustým pralesem.
Rasphone říká, že peníze rozhodně pomohly zastavit pytláky se zbraněmi – s nárůstem finančních prostředků se zvýšil počet zabavených zbraní – ale nezastavily „exponenciální nárůst odchytu“.
Když se v roce 2005 ochranářské akce skutečně rozběhly, měli ochránci přírody ambiciózní cíl zvýšit počet tygrů o 50 % během deseti let a nakonec se dostat do stavu, kdy bude v chráněném území 25 chovných samic – podle článku v časopise Biological Conservation z roku 2016 se tak tento park stane „zdrojovým místem“ pro indočínské tygry.
Vedoucí autorka tohoto výzkumu a zároveň bývalá ředitelka organizace WCS Laos, Arlyne Johnsonová, ,říká, že cílem článku bylo zhodnotit úspěšnost či neúspěšnost programu. Zaznamenává, jak ochránci přírody viděli náhlý nárůst odchytů během tohoto desetiletí – a že se mohlo jednat o záměrnou strategii pytláků s cílem vyhubit poslední tygry.
„Zvýšený počet odchytů byl pravděpodobně důsledkem toho, že místní lovci změnili techniky, aby se mohli účinněji zaměřit na tygry,“ napsala Johnsonová a její kolegové. „Chňapání nebylo běžné, dokud vietnamští a čínští obchodníci zvenčí nezačali místním lovcům toto vybavení dodávat.“
Podle studie sice zvýšené financování pomohlo posílit populaci kopytníků a omezit lovce, ale park potřeboval více než zdvojnásobit investice finančních prostředků i v době nejvyššího financování, aby tygry udržel v bezpečí.
Takové peníze se nikdy nedostaly (to není zdaleka ojedinělé pro Laos: ochrana přírody na celém světě je podfinancovaná, nedostatečně financovaná a nedostatečně upřednostňovaná).
Johnson uvedl, že ačkoli nástrahy určitě hrály roli při vyhubení tygrů a levhartů v parku, byly zde i další problémy: pytláci byli jen zřídkakdy zatčeni a odsouzeni a postupem času se snižovalo financování.
„Bylo velmi obtížné získat dostatek finančních prostředků na adekvátní podporu hlídkových týmů,“ řekl Paul Eshoo, který v Laosu pracoval jak v oblasti ekoturismu, tak ochrany přírody. „Protože dárci nejsou ochotni přímo podporovat každodenní provoz a platy pracovníků hlídek … a místo toho raději vkládají většinu svých prostředků do programů zajišťujících obživu.“
Jiné problémy mohly mít strukturálnější charakter. Například Laos nemá žádné kariérní strážce.
Podle Eshooa byly hlídky v Nam-Et Phou Louey z velké části tvořeny pestrou skupinou státních zaměstnanců, dobrovolníků, vojáků a vesničanů – nikdo z nich však nebyl kariérním strážcem parku, což je profese, která v zemi jednoduše neexistuje.
„Často se mění a vyžadují školení v rámci projektu, když přijdou,“ řekl. Nedostatek odborných znalostí, zkušeností a vysoká fluktuace rozhodně snižují šance na záchranu tygrů v parku.
„Systém řízení v Nam Et-Phou Louey byl a stále zůstává jedním z nejlepších v zemi,“ dodal Eshoo. „Ale ochrana takového druhu, jako je tygr, který je silně ohrožený, vyžaduje ochranu na úrovni A+ s dlouhodobě profesionálnějším a angažovanějším systémem národních parků.“
Na investicích stále záleží
Ochránci přírody i novináři se mohou nechat zaslepit svou posedlostí tygry, ale ve skutečnosti, i když investice byly pro leopardy a tygry „příliš pozdě, příliš pozdě“, měly pravděpodobně velký podíl na udržení populací ostatních zvířat v největší chráněné oblasti Laosu.
Johnsonová uvedla, že financování tygrů „rozhodně prospělo“ i dalším druhům, protože její výzkum v roce 2016 ukázal nárůst počtu kopytníků v parku. Mezitím v parku stále žije mnoho ohrožených asijských zvířat, včetně dhoula (Cuon alpinus), levharta obláčkového (Neofelis nebulosa), medvěda asijského černého (Ursus thibetanus), medvěda slunečního (Helarctos malayanus), gaury (Bos gaurus), jelena sambara (Rusa unicolor), civeta palmového Owstonova (Chrotogale owstoni) a také několik druhů primátů a vyder.
Sloni asijští (Elephas maximus) se kdysi pohybovali v severní části parku, ale zhruba před deseti lety zmizeli, i když podle Rasphoneho se zde v roce 2015 mohly najít stopy. Je možné, že stádo slonů migruje mezi parkem a Vietnamem – ale ochránci přírody v tuto chvíli prostě nevědí.
Ztráta levhartů a tygrů restrukturalizovala hierarchii šelem v parku tak, že z ní potenciálně těží další největší šelma: dhoulové.
Dhoulové, divocí psi s pověstí drsňáků, jsou na Červeném seznamu IUCN považováni za ohrožené a jejich počet je celosvětově nižší než počet tygrů.
„Dhoulové už nemají velkou konkurenci v boji o potravu a prostor a jejich populacím to může prospět,“ řekl Kamler, i když chmurně dodal: „Pokud ovšem odchyt nakonec nezpůsobí vyhynutí i tohoto druhu.“
Co se týče tygra indočínského, Kamler říká, že pozornost ochrany se nyní musí zaměřit na Thajsko a Myanmar.
„Pokud nebude těchto několik posledních populací chráněno silným prosazováním práva, pak celý poddruh vyhyne.“
Tygr indočínský je v současné době na Červeném seznamu IUCN veden jako ohrožený druh, ale jeho aktualizace již proběhla v roce 2010. Dnes může být s velkou pravděpodobností kriticky ohrožený. V roce 2010 ochranáři odhadovali 20 tygrů v Kambodži (nyní vyhynulých), 20 ve Vietnamu (rovněž vyhynulých) a 17 v Laosu (bohužel vyhynulých). Thajsko a Myanmar zůstávají jedinými zeměmi, kde se pravděpodobně nachází alespoň náznak rozmnožující se divoké populace. V té době se vědci domnívali, že by mohlo zbýt 352 indočínských tygrů. Pokud by jich dnes bylo méně než 250, kvalifikovali by se pro status kriticky ohroženého druhu.
„Všechna chráněná území v jihovýchodní Asii by měla být obzvláště ostražitá vůči krizi s odchytem v regionu,“ řekl Kamler a dodal, že region potřebuje „silné zapojení komunity a vzdělávací programy.“
Vyzývá také k průběžnému monitorování pomocí kamerových pastí, aby ochranáři a pracovníci v terénu mohli tyto úbytky rychleji zachytit.
Možná nejdůležitější je podle anonymního zdroje zvýšit význam ochrany přírody napříč laoskou vládou. Uvedl, že Nam-Et Phou Louey nebyl nikdy „vážně uznán“ třemi provinčními vládami, které se s národním parkem překrývají, a národní vláda to vzhledem k decentralizaci chráněných území vzala jen málo na vědomí.
„Chráněná území a ochrana druhů nemají pro vládu vysokou prioritu,“ uvedl zdroj. „Národním chráněným oblastem se nedostává stejné autority ani respektu jako ostatním agenturám. Správci chráněných území nemají ani úřední razítko a mají nižší autoritu než okresní úřady.“
Zdroj vyzval skupiny jako Světová banka, Asijská rozvojová banka a USAID, aby „povzbudily“ laoskou vládu k podpoře ochrany přírody a k provedení tolik potřebných strukturálních změn.
„Tyto druhy a stanoviště mohou zemi přinést bohatství, pokud budou chráněny,“ uvedl zdroj.
Hasan Rahman, expert na tygry z WCS v Bangladéši, však uvedl, že pro úspěšnou ochranu tygrů je nezbytná poslední složka: „
„Žádné množství peněz, zbraní, munice, lesních hlídek a vymáhání práva nemůže skutečně zachránit žádný druh na dlouhou dobu bez podpory veřejnosti,“ řekl. „Ne že bychom to všechno nepotřebovali, ale klíčové je vlastnictví veřejnosti. K záchraně většiny ‚charismatických‘ druhů je potřeba nejen podpora lidí žijících v okolní krajině, ale i lidí z celého regionu, a dokonce i světa.“
Laos možná přišel o své tygry. Ale potenciál pro jejich ochranu tam zůstává obrovský, stejně jako v národní chráněné oblasti Nam-Et Phou Louey.
A není vyloučeno, že při daleko větším ochranářském úsilí v celém regionu by si jednoho dne tygři a levharti mohli najít cestu zpět do Laosu – za předpokladu, že je vůbec dokážeme zachránit před vyhynutím.
Citace:
Gray, T.N.E., Hughes, A.C., Laurance, W.F. et al. The wildlife snaring crisis: an insidious and pervasive threat to biodiversity in Southeast Asia. Biodivers Conserv (2018) 27: 1031. https://doi.org/10.1007/s10531-017-1450-5
Johnson, A., Goodrich, J., Hansel, T., Rasphone, A., Saypanya, S., Vongkhamheng, C., Venevongphet & Strindberg, S. 2016. Chránit, nebo zanedbávat? Návrh, monitorování a hodnocení strategie prosazování práva pro obnovu malých populací volně žijících tygrů a jejich kořisti. Biological Conservation, 202: 99-109.
Rasphone, A., Kéry, M., Kamler, J.F., Macdonald, D.W., Documenting the demise of tiger and leopard, and the status of other carnivores and prey, in the Lao PDR’s most prized protected area: Phou louey, Global Ecology and Conservation (2019), doi: https://doi.org/10.1016/j.gecco.2019.e00766 .
.