Je to tak dávno, co v mé posteli spala cizí žena
Podívej, jak sladce spí, jak svobodné musí být její sny
V jiném životě jí musel patřit svět, nebo byla věrně vdaná
za nějakého spravedlivého krále, který psal žalmy u měsíčních potoků
Já a já
V tvorbě, kde příroda jednoho nectí ani neodpouští
Já a já
Jeden druhému říká, že nikdo nevidí mou tvář a žije
Myslím, že půjdu ven a projdu se
Tady se toho moc neděje, nic se nikdy neděje
Kromě toho, jestli se teď probudí, bude chtít, abych si s ní promluvil
Nemám si co říct, zvlášť o tom, co bylo
Já a já
V tvorstvu, kde příroda jednoho nectí ani neodpouští
Já a já
Jeden říká druhému, nikdo mi nevidí do tváře a žije
Kdysi jsem šel neprošlapanou cestou, kde rychlí nezvítězí v závodě
Jde to hodným, kdo umí rozdělit slovo pravdy
Vzal si cizince, aby mě učil, pohlédnout do krásné tváře spravedlnosti
a vidět oko za oko a zub za zub
Já a já
Ve stvoření, kde povaha jednoho nectí ani neodpouští
Já a já
Jeden druhému říká, že nikdo nevidí mou tvář a žije
Na nástupišti vlaku dva muži nikoho nevidí
Čekají, až přijde jaro, kouří po kolejích
Svět by mohl skončit dnes v noci, ale to nevadí
Měla by tam ještě spát, až se vrátím
Já a já
V tvorbě, kde příroda jednoho nectí ani neodpouští
Já a já
Jeden říká druhému, nikdo mi nevidí do tváře a žije
Poledne a já se stále tlačím po cestě, nejtemnějším úsekem
do úzkých uliček, nemohu klopýtnout ani zůstat na místě
Mými ústy mluví někdo jiný, ale já naslouchám jen svému srdci
Všem jsem vyrobil boty, i tobě, zatímco já stále chodím bosý
Já a já
V tvorbě, kde něčí povaha nectí ani neodpouští
Já a já
Jeden druhému říká, nikdo nevidí mou tvář a žije

.