Informační a komunikační technologie (ICT) mohou ovlivnit učení žáků, pokud jsou učitelé digitálně gramotní a chápou, jak je začlenit do učebních osnov.

Školy využívají ke komunikaci, vytváření, šíření, ukládání a správě informací různorodý soubor nástrojů ICT.(6) V některých kontextech se ICT staly také nedílnou součástí interakce mezi výukou a učením, a to prostřednictvím takových přístupů, jako je nahrazení křídových tabulí interaktivními digitálními tabulemi, využívání vlastních chytrých telefonů nebo jiných zařízení studentů pro výuku během vyučovací hodiny a model „převrácené třídy“, kdy studenti sledují přednášky doma na počítači a čas ve třídě využívají k interaktivnějším cvičením.

Pokud jsou učitelé digitálně gramotní a vyškolení v používání informačních a komunikačních technologií, mohou tyto přístupy vést k rozvoji dovedností vyššího řádu myšlení, poskytnout studentům kreativní a individualizované možnosti vyjádření jejich porozumění a zanechat studenty lépe připravené na probíhající technologické změny ve společnosti a na pracovišti.(18)

Mezi otázky, které musí plánovači ICT zvážit, patří: zvážení celkové rovnice nákladů a přínosů, zajištění a udržování potřebné infrastruktury a zajištění toho, aby investice odpovídaly podpoře učitelů a dalším politikám zaměřeným na efektivní využívání ICT. 16)

Problémy a diskuse

Digitální kultura a digitální gramotnost: Počítačové technologie a další aspekty digitální kultury změnily způsoby, jakými lidé žijí, pracují, hrají si a učí se, a ovlivňují vytváření a distribuci znalostí a moci na celém světě.(14) Absolventi, kteří se hůře orientují v digitální kultuře, jsou v národním i globálním hospodářství stále více znevýhodňováni. Digitální gramotnost – dovednosti vyhledávat, rozlišovat a vytvářet informace a kriticky využívat nová média pro plnohodnotné zapojení do společnosti – se tak stala důležitým aspektem rámcových vzdělávacích programů(8)

V mnoha zemích se digitální gramotnost buduje prostřednictvím zavádění informačních a komunikačních technologií (ICT) do škol. Mezi běžné aplikace ICT ve vzdělávání patří:

• Jeden notebook na dítě: Levnější notebooky byly navrženy pro použití ve škole v poměru 1:1 s vlastnostmi, jako je nižší spotřeba energie, levný operační systém a speciální přeprogramování a síťové funkce.42) Navzdory snahám o snížení nákladů však může být poskytování jednoho notebooku na dítě pro některé rozvojové země příliš nákladné.41)
• Tablety: Tablety jsou malé osobní počítače s dotykovou obrazovkou, které umožňují vstup bez klávesnice nebo myši. Do tabletů lze stáhnout levný výukový software („aplikace“), což z nich činí univerzální nástroj pro výuku.(7)(25) Nejefektivnější aplikace rozvíjejí dovednosti vyššího řádu myšlení a poskytují žákům kreativní a individualizované možnosti vyjádření jejich chápání.(18)
• Interaktivní bílé tabule nebo chytré tabule: Interaktivní bílé tabule umožňují zobrazovat promítané počítačové obrázky, manipulovat s nimi, přetahovat je, klikat na ně nebo je kopírovat(3) Současně lze na tabuli pořizovat ručně psané poznámky a ukládat je pro pozdější použití. Interaktivní bílé tabule jsou spojovány spíše s výukou celé třídy než s aktivitami zaměřenými na žáky.38 Zapojení žáků je obecně vyšší, pokud jsou ICT k dispozici pro žáky v celé třídě.4)
• Elektronické čtečky: E-čtečky jsou elektronická zařízení, která mohou pojmout stovky knih v digitální podobě a jsou stále častěji využívána při poskytování čtenářských materiálů.(19) Studenti – jak zkušení čtenáři, tak neochotní čtenáři – mají pozitivní ohlasy na používání e-čteček pro samostatnou četbu.(22) Mezi vlastnosti e-čteček, které mohou přispět k pozitivnímu využívání, patří jejich přenosnost a dlouhá výdrž baterie, odezva na text a možnost definovat neznámá slova.(22) Kromě toho je mnoho klasických knižních titulů k dispozici zdarma ve formě e-knihy.
• Obrácené třídy: Model převrácené třídy, který zahrnuje přednášku a procvičování doma prostřednictvím výuky vedené počítačem a interaktivní výukové aktivity ve třídě, může umožnit rozšíření učebních osnov. Výsledky učení studentů v převrácených třídách jsou jen málo prozkoumány. 5. Názory studentů na převrácené třídy jsou smíšené, ale obecně pozitivní, protože dávají přednost kooperativním výukovým aktivitám v hodině před přednáškou. 5.(35)

ICT a profesní rozvoj učitelů: Učitelé potřebují specifické možnosti profesního rozvoje, aby se zvýšila jejich schopnost využívat ICT pro formativní hodnocení výuky, individualizovanou výuku, přístup k online zdrojům a pro podporu interakce a spolupráce studentů.(15) Takové školení v oblasti ICT by mělo pozitivně ovlivnit obecné postoje učitelů k ICT ve třídě, ale mělo by také poskytnout konkrétní pokyny pro výuku a učení se pomocí ICT v rámci jednotlivých oborů. Bez této podpory mají učitelé tendenci používat ICT pro aplikace založené na dovednostech, což omezuje akademické myšlení studentů. 32) Pro podporu učitelů při změně jejich výuky je také nezbytné, aby byli v používání ICT vyškoleni vedoucí pracovníci ve školství, supervizoři, učitelé a osoby s rozhodovací pravomocí. 11)

Zajištění přínosů investic do ICT: Pro zajištění přínosu investic do ICT pro žáky je třeba splnit další podmínky. Školská politika musí školám poskytnout minimální přijatelnou infrastrukturu pro ICT, včetně stabilního a cenově dostupného připojení k internetu a bezpečnostních opatření, jako jsou filtry a blokátory stránek. Politiky pro učitele se musí zaměřit na základní dovednosti v oblasti ICT, na využívání ICT v pedagogickém prostředí a na specifické oborové využití. 21. Úspěšná implementace ICT vyžaduje začlenění ICT do učebních osnov. A konečně, digitální obsah musí být vytvořen v místních jazycích a musí odrážet místní kulturu.(40) Pro zajištění přístupu k ICT a jejich efektivního využívání je nutná průběžná technická, personální a organizační podpora všech těchto otázek.(21)

Kontexty s omezenými zdroji: Celkové náklady na vlastnictví ICT jsou značné: školení učitelů a správců, připojení, technická podpora a software a další.(42) Při zavádění ICT do tříd by politiky měly používat postupnou cestu, vytvářet infrastrukturu a zavádět udržitelné a snadno upgradovatelné ICT.(16) Školy v některých zemích začaly žákům umožňovat, aby si do tříd přinášeli vlastní mobilní technologie (například notebook, tablet nebo chytrý telefon), místo aby tyto nástroje poskytovaly všem žákům – tento přístup se nazývá „Přines si vlastní zařízení.“(1)(27)(34) Ne všechny rodiny si však mohou dovolit zařízení nebo servisní plány pro své děti. 30) Školy musí zajistit, aby všichni žáci měli rovný přístup k zařízením ICT pro výuku.

Úvahy o inkluzivitě

Digitální propast: Digitální propast označuje rozdíly v přístupu k digitálním médiím a internetu v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi a také rozdíly mezi lidmi s digitální gramotností a dovednostmi, které jim umožňují využívat média a internet, a těmi, kteří je nemají(23)(26)(31) Digitální propast vytváří a zároveň posiluje socioekonomické nerovnosti nejchudších lidí na světě. Politiky musí tuto propast záměrně překonávat, aby se mediální, internetová a digitální gramotnost dostala ke všem studentům, nejen k těm, kteří jsou nejsnáze dosažitelní.

Minoritní jazykové skupiny: U studentů, jejichž mateřský jazyk se liší od úředního vyučovacího jazyka, je méně pravděpodobné, že budou mít doma počítač a připojení k internetu, než u studentů z většiny. Na internetu je pro ně také k dispozici méně materiálů v jejich mateřském jazyce, což je znevýhodňuje ve srovnání s jejich vrstevníky z většiny, kteří shromažďují informace, připravují rozhovory a referáty a více komunikují pomocí informačních a komunikačních technologií. 39) Nástroje informačních a komunikačních technologií však mohou také pomoci zlepšit dovednosti studentů menšinových jazyků – zejména při studiu úředního jazyka výuky – prostřednictvím funkcí, jako je automatické rozpoznávání řeči, dostupnost autentických audiovizuálních materiálů a funkce chatu. 2)(17)

Studenti s různými styly učení: ICT mohou poskytovat různé možnosti přijímání a zpracování informací, chápání myšlenek a vyjadřování učiva. Více než 87 % studentů se nejlépe učí vizuálními a hmatovými způsoby a ICT mohou těmto studentům pomoci „zažít“ informace místo toho, aby je pouze četli a slyšeli.(20)(37) Mobilní zařízení mohou také nabízet programy („aplikace“), které poskytují dodatečnou podporu studentům se speciálními potřebami, a to díky funkcím, jako jsou zjednodušené obrazovky a pokyny, konzistentní umístění nabídek a ovládacích prvků, grafika kombinovaná s textem, zvuková zpětná vazba, možnost nastavení tempa a úrovně obtížnosti, vhodná a jednoznačná zpětná vazba a snadná oprava chyb.(24)(29)

.