Každý ví, kdo byl Albert Einstein. Po objevu teorie relativity a rovnice E=MC2 se jeho status celebrity nesmazatelně zapsal do historie.
Přirozeně se jeho soukromý život stal předmětem zájmu mnoha zvědavců. Vždyť byl plný dramat, skandálů a zvratů.
Jedním takovým tématem se dnes budeme zabývat.
Co víte o jeho synovi Eduardu Einsteinovi?
Prozkoumáme tragický život zapomenutého syna Alberta Einsteina.
Dětství
Eduard Einstein se narodil 28. července 1910 ve švýcarském Curychu. Byl druhým synem fyzika Alberta Einsteina a jeho první manželky Milevy Maricové. Měl o šest let staršího bratra Hanse Alberta Einsteina.
Albert mu s oblibou přezdíval „tete“ podle francouzského slova „petit“.
Někdy později se rodina přestěhovala do Berlína. Manželství Alberta a Milevy se však brzy rozpadlo. Jejich rozvod byl dokončen v roce 1919.
Rozvod zřejmě chlapce velmi zasáhl, zejména Hanse.
Milevě se v Berlíně nelíbilo, a tak Alberta opustila a syny vzala s sebou. Rozhodla se usadit v Curychu.
I přes velkou vzdálenost udržoval Albert se syny čilou korespondenci. Navštěvoval je tak často, jak jen mohl, a dokonce bral Hanse i Eduarda na prázdninové výlety.
Dlouho se spekulovalo, že byl pro oba chlapce chladným otcem. Nedávno objevená korespondence však naznačuje, že byl povzbudivým otcem, který se o život obou chlapců velmi zajímal.
Mileva vždy tvrdila, že Albert dával přednost své vědě před rodinou.
Ale Hans později uvedl, že Albert „odkládal svou práci a celé hodiny nás hlídal“, zatímco Mileva byla „zaneprázdněná kolem domu“.
Nemocné dítě
V mládí byl Eduard nemocné dítě. Často ho postihovaly nemoci, které ho zanechávaly slabého a mdlého. Kvůli tomu často vynechával rodinné výlety s ostatními Einsteiny.
Albert Einstein si zřejmě nad synovým stavem zoufal.
V jednom dopise svému kolegovi napsal:
„Stav mého malého chlapce mě velmi deprimuje. Je nemožné, aby se z něj stal plně vyvinutý člověk.“
Ačkoli Albertova chladně vědecká mysl uvažovala, „zda by pro něj nebylo lepší, kdyby se mohl rozloučit dříve, než pořádně pozná život“, jeho rodičovské instinkty zvítězily.
Slíbil, že synovo uzdravení bude jeho hlavní prioritou. Vrhl se na hledání co nejlepší péče a léčby pro Eduarda, dokonce ho doprovázel na různé návštěvy sanatorií.
Nadaný duch
V raném věku Eduard jevil slibné známky toho, že zdědil otcovu inteligenci.
Byl nadaný pro různá umění, například hudbu a poezii. Projevoval však zvláštní náklonnost k psychiatrii a uctíval Sigmunda Freuda.
V roce 1929 Eduard složil všechny maturitní zkoušky a patřil k nejlepším studentům na své škole.
Po otcových stopách se zapsal na univerzitu v Curychu. Studoval medicínu, aby se stal psychiatrem.
Jeho zdravotní stav stále dělal starosti rodině, zejména Einsteinovi, který byl zároveň hrdý na synovy úspěchy a možný úspěch.
Na chvíli se zdálo, že Eduarda čeká podobně zářná budoucnost jako jeho otce.
V otcově stínu
Nebylo snadné mít Alberta Einsteina za otce.
Jedna věc je vypořádat se s rozvrácenou rodinou a otcem, kterého vidíte jen zřídka. Ale pro Hanse i Eduarda bylo největší výzvou žít v otcově stínu.
V době, kdy Eduard studoval na univerzitě, měl Albert již celosvětovou proslulost.
Napsal výmluvnou a upřímnou sebeanalýzu:
„Občas je těžké mít tak důležitého otce, protože se člověk cítí tak nedůležitý.“
Psychický úpadek
Ve dvaceti letech se u Eduarda začaly projevovat příznaky schizofrenie.
Přečtěte si to: V té době se zamiloval do starší ženy na univerzitě. 10 fascinujících faktů o období permu – konec jedné éry
V té době se zamiloval do starší ženy na univerzitě. Ironií osudu se právě takto s Milevou seznámil i Albert Einstein.
Eduardův románek také skončil katastrofou, což zhoršilo jeho psychický stav. Jeho zdravotní stav se zhoršil a někdy v roce 1930 se pokusil o sebevraždu.
V roce 1932 mu byla oficiálně diagnostikována schizofrenie a poprvé byl přijat do psychiatrického sanatoria Burghölzli v Curychu.
Mnozí se domnívají, že tehdejší tvrdá psychiatrická léčba jeho nemoc jen nenapravitelně zhoršila.
Jeho bratr Hans se domníval, že elektrokonvulzivní terapie, kterou Eduard podstoupil, byla do značné míry zodpovědná za poškození jeho řeči a kognitivních schopností.
Eduard zanechal studia. Mileva na syna dohlížela sama. Navzdory penězům, které jí Albert pravidelně posílal, se Mileva stále snažila o syna pečovat a hradit jeho vysoké léčebné náklady.
Otcovská starost
Zhoršující se Eduardův zdravotní stav jen zdvojnásobil starost Alberta Einsteina o syna. Úzkost mu zůstala až do konce života.
Cítil se zčásti vinen Eduardovým zdravotním stavem. Domníval se, že synův stav je dědičný, přenesený z matčiny strany.
Elsa, Albertova druhá manželka, dokonce poznamenala, že „tento smutek Alberta sžírá“.
V jednom dopise příteli Albert vyjádřil svou vinu a lítost nad Eduardovým osudem:
„Kultivovanějšího z mých synů, toho, kterého jsem považoval za skutečně vlastní povahy, zachvátila nevyléčitelná duševní choroba.“
Albert Einstein odjíždí do Ameriky
Když se Eduard psychicky zhroutil, řekl otci, že ho nenávidí.
S hrozícím nástupem nacistické vlády byl Albert donucen odejít z kontinentu do Ameriky.
Hans ho měl o něco později následovat. Pro Eduarda emigrace nepřipadala v úvahu. Albert se prý neustále snažil přivést do Spojených států i svého syna. Zhoršující se Eduardův duševní stav mu to však znemožňoval.
Předtím, než Albert v roce 1933 odjel do Ameriky, navštívil svého syna naposledy. Už se nikdy nesetkali.
Pozdější život a smrt
Eduard se svým otcem udržoval bohatou korespondenci po celý zbytek jeho života.
Zůstal mu zájem o umění a hudbu. Eduard dokonce pokračoval v psaní básní a posílal je spolu s korespondencí Albertovi. Pokračovala i jeho láska k psychiatrii. Na stěnu své ložnice si pověsil obraz Sigmunda Freuda.
V péči své matky Milevy zůstal až do její smrti v roce 1948.
Eduard se pak natrvalo přestěhoval jako hospitalizovaný pacient na psychiatrickou kliniku Burghölzli v Curychu. Tam žil po zbytek svého života.
Eduard zemřel v roce 1965 ve věku 55 let na mozkovou mrtvici. Svého otce přežil o deset let.
Pohřben je na curyšském hřbitově Hönggerberg.
Přežil ho o deset let.