Voz masculina (Warhol): Malování bylo jen fází, kterou jsem prošel. Ale teď dělám plovoucí sochy: stříbrné obdélníky, které nafouknu a ony se vznášejí.

Těmito slovy, pronesenými v roce 1966, Warhol prohlásil, že končí s malováním. Ačkoli o chvíli později toto prohlášení odvolal, v té době projevoval velký zájem o jiná média, například o film, fotografii, hudbu a – jak můžeme vidět na tomto příkladu – o poněkud neobvyklou formu sochařské instalace, sestávající z plovoucích, heliem naplněných soch, které oblékl do experimentálního reflexního potahu původně vyvinutého pro americký vesmírný program. Ačkoli měly mít původně tvar mraků, ukázalo se, že obdélníková silueta je účinnější, protože umožňuje sochám vznášet se homogenněji.

Mraky podtrhují Warholovu fascinaci stříbrnou barvou, která se stala ochrannou známkou jeho ateliéru Factory. Přitahoval ho její jas, který naznačoval novost a módnost. Warhol o této fascinaci hovořil následujícími slovy:

Voz masculina (Warhol): Stříbro bylo budoucností, bylo kosmické. Astronauti nosili stříbrné skafandry; Shepard, Grissom a Glenn už v nich byli nahoře a jejich vybavení bylo také stříbrné. Stříbro představovalo také minulost: stříbrné plátno v kině, stříbrné příbory a jídelní servisy. A možná víc než cokoli jiného představovalo stříbro narcismus: zrcadla byla podložena stříbrem.