Alan Cumming je všechno, jen ne konvenční. Tento skotský herec, známý především díky roli v seriálu Dobrá manželka, si podmanil nejen televizi, filmy a Broadway (získal cenu Tony za Cabaret) – úspěch zaznamenal také jako autor dětských knih (se svým manželem, 54letým ilustrátorem Grantem Shafferem), napsal román a memoáry, nahrál CD, vytvořil řadu parfémů a otevřel vlastní newyorský noční podnik Club Cumming.

„Když za mnou někdo přišel, dokázal jsem říct: ‚Ty budeš fanoušek komiksů‘ nebo ‚Ty jsi spíš muzikant‘, ale teď už je to těžké poznat,“ svěřuje se Alan, kterému je také 54 let, exkluzivně magazínu Closer Weekly v jeho nejnovějším vydání, které je právě na stáncích. Od té doby, co v srpnu skončila druhá a poslední série jeho seriálu Instinkt na stanici CBS, je Alan zaneprázdněn řadou dalších zajímavých projektů.

Zastihli jsme ho v klubu The Shore během listopadového zahájení Mezinárodního filmového festivalu Turks & Caicos, kde představil uznávané komediální drama z roku 2001, které napsal a režíroval společně s Jennifer Jason Leighovou, The Anniversary Party. S úsměvem a pohotovým smíchem řekl Closeru, proč je tak šťastný: „

Přejděte dolů a přečtěte si více z našeho rozhovoru s Alanem Cummingem!

Proč jste přijel na tento filmový festival?

Já jezdím na hodně festivalů, ale málokdy mají takový smysl jako tento. Řekli mi, že si můžu vybrat jeden ze svých filmů, a bylo moc hezké vidět znovu The Anniversary Party.

Ty jsi ho spolurežíroval, spoluscenáristou a hrál jsi v něm?

Jennifer a já jsme oba hráli v Kabaretu v roce 98 a natočili jsme film Titus, ale vlastně jsme spolu tolik nepracovali, takže jsme zůstali v kontaktu a začali jsme si říkat: „Proč nenatočíme film?“

Jennifer a já jsme spolu hráli v Kabaretu v roce 98 a natočili jsme film Titus. Napsali jsme ho pro konkrétní herce – bylo úžasné vědět, kdo bude hrát jednotlivé role. Je to jeden z těch zlatých projektů, na jehož realizaci není nic špatného. To je vzácné.

Vaše obnovené představení Cabaret, kde hrajete Emcee, mělo docela bohatou historii.

Nejdřív jsem ho dělal v Londýně a pak jsme z něj udělali film. Měl jsem pocit, že by to mělo být takové realističtější zobrazení toho, jak vypadají kluby, a naštěstí tak uvažoval i režisér. Takže jsem to udělal v Londýně a pak to šlo na Broadway. Byla to taková dokonalá bouře. Byl jsem v opravdu dobrém životním rozpoložení, velmi sebevědomý. Bylo to senzační.

Je to provokativní role. Šla byste do dalšího obnovení?“

Bylo mi 28, když jsem ji hrála poprvé, pak 33, když jsem ji hrála na Broadwayi, a pak 49/50, když jsem ji hrála naposledy. Ne! Myslím, že by to bylo opravdu divné, kdyby mi bylo 66 let. To by bylo hrozné!

Spousta lidí pořád fandí filmu Romy a Michele: Sraz na střední…

To byl můj první film, který jsem natočil v Americe, poprvé jsem hrál Američana. Vůbec netuším, proč mě obsadili. Vůbec to nedává smysl. Přijel jsem do Hollywoodu a byl jsem tak trochu „nový kluk“ – Kruh přátel byl můj první film, který tu viděli – a prosadil jsem si, abych v něm hrál. Ale byl jsem tak zelený, že jsem nevěděl, co je to ples! Ve Skotsku jsme neměli maturitní plesy ani středoškolské srazy. Ale v tom filmu jsem si našel dobré přátele.

Řekl jste, že jste „trochu dospěl“, když jste hrál politického poradce v seriálu Dobrá manželka. Jaké to bylo dosáhnout takové úrovně slávy?

Myslím, že jsem byl slavný už předtím, ale myslím, že se všechny ty věci staly! Televizní sláva je možná něco jiného. Jste z ní nejvíce uznávaný? To záleží na věku člověka a jeho zájmech. Starší lidé mě znají nejvíc ze seriálu Dobrá manželka.

Co vás přimělo přestěhovat se do USA?

Ve Skotsku jsem hrála divadelní hru, která se přenesla do Londýna, takže jsem tam zůstala deset let. Pak se do Ameriky dostal irský film, který jsem natočil, a já jsem byl požádán, abych sem přijel. Nebylo to vypočítavé. Mám pocit, že jsem se v životě trochu potácel, ale když je člověk věcem otevřený, většinou to dopadne docela dobře.

Co vás přimělo zkusit různé věci, jako je psaní a režie?

Vždycky jsem hodně dělal sám. Dřív jsem dělal stand-up komedii s jiným klukem. Dělám koncerty. Myslím, že je to zdravé – člověk se nespoléhá na to, že si ho najme někdo jiný. A je fascinující zjistit, co chceš říct, že jsi to ty. Vůně Cumming byla něco jako umělecký experiment. Chtěla jsem parodovat podporu celebrit, ale zároveň to byla skutečná věc.

Jak vznikl klub Cumming?

Byla to tak trochu náhoda. Po svých koncertech jsem dělal večírky Club Cumming. Dělal jsem dýdžeje, hrála moje kapela a já si pozval hosty. Byla to taková zábava. Právě jsme oslavili dvouleté výročí. Je tam kabaret, komedie, zpěv, čtení, jazz. Líbí se mi, že je to místo, kde se může stát cokoli.

Dáváte přednost divadlu před filmem?

Ne, ale kdybych měl pistoli u hlavy, vybral bych si divadlo kvůli bezprostřednímu spojení s diváky. Do konce března hraju v Londýně hru Endgame s Danielem Radcliffem a pak se hraje Briarpatch.

Je tu váš manžel Grant. Jak jste se seznámili a co z něj udělalo toho pravého?

Seznámili jsme se přes přátele v New Yorku. Je milý, laskavý a zábavný, ale také je to první člověk, který mě nechtěl změnit. Navzájem se respektujeme a když jsme se poznali, byli jsme o něco starší, takže se člověk víc zná a víc respektuje.“

Před svatbou s Grantem v roce 2007 jste byla v letech 1986 až 1994 vdaná za herečku Hilary Lyonovou a v roce 1998 jste se přiznala k bisexualitě. Bylo to pro vás z profesního hlediska těžké?“

Ne. A myslím, že bychom se měli dostat do bodu, kdy na tom vlastně nezáleží. Pro mě to nikdy nebyl problém. Myslím, že mluvit o tom teď je udržování něčeho, co je pro naši společnost negativní.

Jaké velké životní ponaučení jste si odnesl?

Jenom buďte k lidem laskaví, nespěchejte, nepodceňujte hodnotu zábavy a uvolnění… a vracejte! Je důležité, aby lidé, kteří mají nějakou moc nebo úspěch, pomáhali lidem, kteří mají méně štěstí.

Máte nějaké tajemství štěstí?

Přijímám svůj život takový, jaký je. Když jste k lidem laskavý, vrací se vám ta energie zpátky.

Co zbývá na vašem seznamu úkolů?

V roce 2021, až mi bude 56 let, budu debutovat se sólovým tanečním představením v New Yorku. Cítím se velmi povzbuzená a nadšená z možných věcí, přesto jsem spokojená sama se sebou a s tím, kde se na žebříčku nacházím. Jsem na velmi příjemném a šťastném místě.

Pro více informací o vašich oblíbených celebritách si vyzvedněte nejnovější vydání týdeníku Closer, které je nyní na novinových stáncích – a nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, kde najdete další exkluzivní novinky!

Reportáž Diana Cooper