od Ng Bee Choo, z Oriental Bird Club Bulletin 28, listopad 1998.

„Tvor tak bizarního a extravagantního vzhledu, že se zdá být méně živou bytostí než výplodem nějaké horečnaté orientální fantazie. Jeden z největších světových přírodních pokladů a zároveň jedna z největších podivností přírody, to je ten druh ptáka, kterému ornitologové dali jméno Buceros bicornis: zoborožec velký.“ – Richard Ives.

Pilai Poonswadová začala studovat zoborožce v Thajsku poté, co ji zaujali jako průvodkyně filmového štábu BBC v národním parku Khao Yai při práci na dokumentárním filmu s názvem Fig Feast in Khao Yai. Spolu s Atsuo Tsuji začala dokumentovat život těchto ptáků a společně strávili studiem této jedinečné rodiny více než 20 let. Zpočátku se o zoborožcích vědělo jen velmi málo a Pilai začala svůj výzkum tím, že pozorovala zoborožce velkého, jak se krmí na fíkovníku, a pak ho s pomocí asistenta sledovala až k jeho hnízdišti. Nyní byly zaznamenány stovky hnízd zoborožců a byla zřízena výzkumná pracoviště pro studium životního cyklu těchto nádherných ptáků. Pilaiova práce vyvrcholila uspořádáním prvního mezinárodního semináře o asijských zoborožcích v roce 1992 a druhého mezinárodního semináře o asijských zoborožcích v roce 1996. Oba se konaly v Thajsku. Z prvního workshopu byl vydán sborník (1) Manual to the Conservation of Asian Hornbills a z druhého workshopu sborník The Asian Hornbills: Ecology and Conservation, se připravuje a bude brzy k dispozici.

Z 31 druhů asijských zoborožců (z celkového počtu 54 druhů na světě) jich bylo 13 zaznamenáno v Thajsku (2). V Asii žijí zoborožci především v monzunových stálezelených lesích nebo deštných lesích a jejich rozšíření a odhadovaná velikost populace v Thajsku v roce 1997 jsou uvedeny v mapách 1-4 (mapy nejsou ve webové verzi).

Zoborožci hnízdí v dutinách v živých stromech, jako jsou Dipterocarpus sp. a Syzygium sp. Nejsou schopni si sami vyhloubit hnízdní nory a musí najít dostupné dutiny, ostatně dostupnost hnízdních dutin vhodné velikosti je jedním z limitujících faktorů populace. V Thajsku začínají zoborožci hledat hnízdiště na konci monzunového období, v prosinci nebo v lednu. Samec vyhledá možnou hnízdní dutinu a vyzve samici k její prohlídce. Jakmile je samice s výběrem hnízdiště spokojena, dojde v jeho blízkosti ke kopulaci. Samice se poté uzavře v hnízdní komoře pomocí hlíny, ztrouchnivělého dřeva, vyvržené potravy a dalších materiálů dodaných samcem. Tento proces zapečetění trvá obvykle tři až sedm dní. Samice snáší vejce, inkubuje je a poté v hnízdní dutině odchovává mláďata, přičemž celý proces hnízdění trvá tři až čtyři měsíce. Během této doby samec samici krmí a později mláďata také podporuje. (Tickellův a Austenův) Roháči hnědí, křovináři a bělokrcí používají strategii kooperativního hnízdění. To znamená, že mají na hnízdě pomocníky, obvykle jednoleté jedince ze stejné rodiny, kteří pomáhají s krmením samice a mláďat.

Stav zoborožců v Thajsku

Zoborožec východní Anthracoceros albirostris běžný

Zoborožec černý Anthracoceros malayanus ohrožený-vyhynulý(?)

rohák nosorožčí Buceros rhinoceros ohrožený

rohák dvourohý Buceros bicornis zranitelný

rohák přilbový Buceros vigil ohrožený

(Tickell’s) Brown Hornbill Anorrhinus (tickelli) tickelli Zranitelný

(Austen’s) Brown Hornbill Anorrhinus (tickelli) austeni Zranitelný

Bushy-roháč obecný Anorrhinus galeritus Zranitelný

Bílý-korunáč Aceros comatus Zranitelný

Korunáč rudokrký Aceros nipalensis Ohrožený

Korunáč vrásčitý Aceros corrugatus Ohrožený

Korunáč věncový Aceros undulatus Zranitelný

Korunáč ploskýpouched Hornbill Aceros subruficollis Ohrožený

Studie roháčů se provádí v několika rezervacích. Níže uvedený seznam uvádí některé prováděné práce, velikost populací a přítomné druhy.

Útočiště Huai Kha Khaeng se nachází v západním Thajsku a má rozlohu přibližně 2 800 km2. Typy biotopů jsou rozmanité a zahrnují 47 % tropických stálezelených lesů, 43 % smíšených listnatých lesů, 6 % suchých dipterokarpových lesů, 3,5 % smíšených listnatých křovin a bambusu a malé plochy starých mýtin, nelesních porostů a otevřených vodních ploch.3 Studie zoborožců v této oblasti probíhají od roku 1990, intenzivně od roku 1992. Jsou zde dvě studijní lokality, první o rozloze asi 100 km2 v Nong Ma podél řeky Huai Kha Khaeng a druhá o rozloze asi 50 km2 v Khao Nang Ram/Khao Khieo. V současné době probíhá v Nong Ma projekt Woodpecker Study Project, který se zaměřuje na význam datlů při vytváření vhodných hnízdních nor pro hraboše.

Intenzivní výzkum hrabošů probíhá v národním parku Khao Yai od roku 1980. Studovaná oblast má rozlohu přibližně 70 km2 a zahrnuje 60 km2 lesa a 10 km2 pastvin v severozápadním sektoru parku. Stanovištěm je převážně vlhký stálezelený les ležící v nadmořské výšce mezi 400 a 1 060 m. Dr. Pilai Poonswad odhadl populaci zoborožců ve studované oblasti na šest jedinců na km2. Populace zoborožce východního je ve studované oblasti poměrně malá, protože je silně zalesněná a jedná se obvykle o druh z okraje lesa.

Odhadovaná populace zoborožce věncovitého pro celý národní park Khao Yai je 1 500 jedinců, pro zoborožce východního asi 1 000, pro zoborožce velkého méně než 1 000 a pro zoborožce (Austenova) hnědého méně než 500 jedinců.

Budo a Hala-Bala se nachází na jižním cípu Thajska, v blízkosti malajské hranice. Obě oblasti jsou nově chráněné a donedávna byly pod kontrolou muslimských separatistů. Ani nyní nejsou vždy považovány za bezpečné. Studie v této oblasti začaly v roce 1994 a probíhající výzkum se soustřeďuje na záznamy o hnízdění. Zoborožci jsou zde vážně ohroženi, protože místní vesničané pytlačí mláďata, aby je prodali jako domácí mazlíčky nebo snědli.

Hrozby pro zoborožce a budoucí ochrana zoborožců Populace zoborožců klesá. Hlavní hrozbou je rychlý úbytek biotopů v důsledku odlesňování, ale zoborožce ohrožuje také pytláctví mláďat pro potravu a pro nelegální obchod s volně žijícími živočichy. Obchodníci se zvířaty jsou ochotni za mláďata zoborožců platit vysoké částky. Pytláctví mláďat je v jižním Thajsku považováno za významnou hrozbu.

Nadace pro výzkum zoborožců založila program adopce rodin zoborožců. Jeho cílem je získat finanční prostředky, které vesničanům zajistí dodatečný příjem za ochranu všech nalezených hnízdících zoborožců a sběr dat o nich. Podrobnosti o tom, jak adoptovat rodinu zoborožců, získáte na adrese: Hornbill Research Foundation, c/o Department of Microbiology, Faculty of Science, Mahidol Unversity, Rama 6 Road, Bangkok 10400, Thajsko. Tel. +66 2 246 3026 ext. 4606, fax +66 2 644 5411.

Poděkování Autor děkuje Dr. Pilai Poonswadovi za poskytnutí údajů pro tento článek. Bez jejího nasazení, odhodlání a tvrdé práce by tyto informace možná nikdy nebyly shromážděny. Autor také děkuje Vijak Chimchome, Boonma Seangthong, Adisak Vidhidharm, Sudjai Nuttaro, Narong Jirawatkavi, Siriwan Nakkhuntod, Kamol Plongmai, Phitaya Chuailua, Preeda Thiensongrassamee, Panya Suksomkit, Rungsrit Kanjanvanit za jejich práci a podporu. Bez nich by byl objem výzkumu mnohem menší. Projektu Hornbill Project Thailand a nadaci Hornbill Research Foundation v průběhu let pomáhalo mnoho lidí a Královské lesní oddělení Thajska projekt Hornbill Project po mnoho let podporovalo. Těm všem jsme za jejich pomoc vděčni.

1. Poonswad, P. & Kemp. A. C. (1993) Příručka k ochraně asijských zoborožců. Hornbill Project, Mahidol University, Bangkok.

2. Kemp. A. C. (1995) The hornbills: The hornbills: Bucerotiformes. Oxford University Press, Oxford.

3. Bunyanupub, J. (1997) Application of LANDSAT 5 (TM) Imagery for Land Use Studies of Huai Kha Khaeng Wildlife Sanctuary, Uthai Thani and Tak Province.

4. Chimchome, V. (1996) Biology and ecology of two endangered species: Rufous-necked and Plain-pouched Hornbills in Huai Kha Khaeng Wildlife Sanctuary. Report submitted to Pro Natura Foundation-Japan.

5. Poonswad, P. (1993) Comparative ecology of sympatric hornbills(Bucerotidae) in Thailand. PhD thesis, Osaka City University.

Podívejte se na prodejní ceny a dostupnost minulých čísel Bulletinu Zpět na index Bulletinu

.