Wilt Chamberlain měl ve své době větší konkurenci než dnes. Největším omylem o Wiltu je, že dominoval, protože ve hře nebyla konkurence, což je prostě špatně a nesmyslné.

Vyvraťme si všechny tyto mýty.

„V 60. letech neexistovalo pravidlo 24 vteřin ani pravidlo tří vteřin“

Předně, 24vteřinový čas na střelu platil už v roce 1954. Pravidlo tří vteřin bylo zavedeno v roce 1936. Nedovolené bránění platilo již od roku 1947. Bránění brankářů bylo zavedeno již v době Mikanových vysokoškolských studií (před rokem 1950). Útočné brankářství bylo zavedeno během Russellova posledního ročníku na vysoké škole (1956).

Wilt hrál se všemi těmito platnými pravidly. Svou profesionální kariéru zahájil v roce 1959.

„Wilt dominoval, protože všichni ostatní byli slabí 193 cm vysocí bílí centři“

Nebylo to proto, že by všichni ostatní byli slabí; Wilt byl tak silný, že je mohl snadno ovládat.

Srovnejme takzvaného nejsilnějšího hráče všech dob „Shaqa“ s Wiltem.

Wilt, pokud vím, nikdy v zápase NBA neprolomil obroučku. To ale neznamená, že by to nedokázal, kdyby chtěl.

Shaq se rozhodl udělat to, co udělal; záměrně vložil do smeče veškerou svou váhu s jasným cílem dostat se do SportsCenter.
Wilt cvičil s Terminátorem (Arnoldem Schwarzeneggerem) v době, kdy Arnold poprvé přijel do USA jako kulturista. Wilt se dostal s benchpressem až na 500 liber. Shaq dokázal v benči vytlačit jen asi 450, nyní pravděpodobně méně.
Když bylo Wiltu 59 let, STÁLE dokázal v benči vytlačit 465, což je víc, než kdy dokázal Shaq. Wiltu bylo 63 let, když zemřel.
Viděl jsi někdy hrát Charlese Barkleyho? Pokud ne, určitě jsi viděl jeho video – Barkley měřil 190 cm a vážil asi 252 kg – byl velmi silný, rychlý a výbušný.
V 60. a na začátku 70. let hrál v NBA hráč jménem Gus Johnson – byl něco jako Charles Barkley v 60. letech – velmi silný, rychlý a skvělý skokan. Johnson měřil kolem 180 cm a vážil asi 230 kg, ale neměl na sobě tolik tuku jako Barkley.
Každopádně jednoho dne na konci sezony 1967 (v roce, kdy Wiltovi 76ers vyhráli titul NBA a v základní části dosáhli skóre 68:13) Gus Johnson (který hrál za Bullets) najel do koše a dokázal zasmečovat přes Wilta, což se málokomu podařilo. Wilt z toho nebyl zrovna nadšený.

Později ve stejném zápase dostal Gus míč do rychlého brejku a jediný, kdo se vrátil, byl Wilt. Gus se chtěl znovu pokusit o smeč. Měl ideální úhel 45 stupňů směrem ke koši, aby se pokusil o smeč.

Tentokrát, když Gus dosáhl vrcholu svého skoku, Wilt vyrazil nahoru a jednou rukou míč čistě chytil.

Všechno, co Wilt udělal, bylo, že si na míč sáhl. Gusův pohyb vpřed se okamžitě zastavil a ucítil, jak mu něco prasklo v rameni. Dopadl na zem, a když ho vyšetřili, stal se prvním a jediným hráčem, který kdy utrpěl vykloubení ramene při zablokované střele.

Wilt ho při hře ani nefauloval, pouze zablokoval smeč. Ani se ho nedotkl, dostal celý míč.

Wilt jen nestál a nečekal, až ho někdo smečuje, jako to dělají dnešní kluci. Wilt chápal geometrii hry a vždycky útočil na míč, ne na obránce. Koš se nehýbe, víte, kam ten člověk míří. Možná bychom dnes viděli občasnou smeč přes Wilta, ale nebylo by to nic podobného tomu, jak kluci prostě jdou a smečují přes dnešní ubohé centry.

Gus Johnson vždycky útočil na koš s bezstarostnou odevzdaností, skoro jako to teď dělá LeBron. Jestli si dokážete představit, že by někdo vykloubil Lebronovi rameno při blokování jeho střely, tak přesně tak to vypadalo, když to Wilt udělal Gusovi.

Jindy zase Wilt při smeči zlomil soupeři palec u nohy. Jednou Wilt smečoval a míč zasáhl nohu člena Síně slávy Johnnyho „Reda“ Kerra takovou silou, že mu ji zlomil.

Kerr okamžitě věděl, co se stalo, jakmile míč zasáhl jeho nohu. Nechtěl však, aby někdo věděl, že si ji Wilt smečí zlomil, a tak cestou na hřiště předstíral, že zakopl, aby si fanoušci mysleli, že si nohu zlomil náhodou. Teprve po příchodu do šatny přiznal, že to byl Wiltův smeč, který mu tu kost zlomil.

Wilt byl rozhodně silnější než Shaq (i když Shaq je mnohem těžší, protože má mnohem víc tuku než Wilt). Shaqův přebytečný tuk má negativní vliv na jeho výdrž.

Wilt během své kariéry průměrně odehrál 46 minut na zápas a v roce 1962 Wilt odseděl pouze Osm minut z CELÉ SEZONY. V jednom zápase byl osm minut před koncem vyloučen za dvě technické chyby, ale v ostatních 79 zápasech té sezóny odehrál každou minutu (včetně prodloužení). V důsledku toho, že odehrál více minut prodloužení, než kolik proseděl v základní hrací době, měl Wilt v tom roce průměr 48,5 minuty na zápas, přestože základní hrací doba je pouze 48 minut.

Shaq měl pouze jednu sezónu, ve které měl průměr 40 min/zápas. Nikdy nebyl kondiční fanatik.

Shaq je dobrý, ale není to Wilt Chamberlain

Druhá věc je, že éra 60. let, ve které Wilt hrál, byla fyzicky náročnější. V té době neexistovaly žádné sissy flagrantní fauly nebo fauly rukou. Rozhodčí nechávali tyto fyzické taktiky bez trestu, protože majitelé a vedení NBA věřili, že krev a násilí je to, co tehdy přitahovalo lidi na basketbalové zápasy.

Superhvězdným hráčům jako Wilt se od rozhodčích nedostávalo příznivého zacházení a ve skutečnosti se rozhodčí často stavěli na stranu soupeřova týmu proti Wiltu, protože měli pocit, že je prostě příliš dominantní. NBA zavedla pravidla, aby Wilta nějak zastavila.

A ještě úžasnější bylo, že kdykoli se dotkl míče, 3-4 hráči se na něj zhroutili a byli na něj hrubí. Pokud jste nebyli Bill Russell a necítili jste se šťastní, s Wiltem NIKDY nehráli jeden na jednoho.

Clyde Lovellette z Celtics mu při jedné hře vyrazil několik předních zubů do střechy úst. Wilt utrpěl vážnou infekci a zuby nebyly při operaci nikdy správně zasazeny, což způsobilo, že Wilt žil po zbytek života s velkými bolestmi.

V době své smrti v roce 1999 měl podstoupit operaci, která měla (snad) tyto zuby (které nikdy nebyly správně zasazeny a nikdy se pořádně nezahojily) opravit, ale Wilt zemřel dříve, než se operace mohla uskutečnit.

Zranění se ještě téhož roku zhoršilo, když ho zranil Willie Naulls z Knicks. Tom Heinson z Celtics se také podílel na několika velmi drsných zákrocích. Naneštěstí pro Wilta nebyl v pozici, kdy by to mohl oplatit. Jakékoli dvojí vyloučení by bylo nerovným obchodem a Wilt nebyl od začátku zlý chlapík.

Fyzická hra byla proti němu tak drsná, že Wilt po svém nováčkovském roce skutečně ukončil kariéru. Napsal článek do časopisu Look o tom, že NBA je křovácká liga, ale majitel Warriors ho přemluvil, aby se vrátil, přestože Wilt už chtěl pověsit kopačky na hřebík.

V průběhu let mnoho rozhodčích přiznalo, že jim procházelo, když v útočné fázi nechali Wilta zmlátit. Liga opravdu nevěděla, jak si s Wiltem poradit, a rozhodčí podvědomě nechávali malým klukům procházet vraždu.

V dřívějších letech to dělali proto, aby kompenzovali skutečnost, že Wilt byl tak velký a talentovaný. V pozdějších letech to dělali proto, že jim bylo Wilta líto, protože neuměl dobře střílet trestné hody. Jeden rozhodčí mu řekl: „Wilte, já vím, že tě pokaždé seknou, ale hra by byla docela nudná, kdybychom tě sledovali, jak pokaždé na hřišti trefíš jednu ze dvou z čáry.“

Zatřetí, průměrná výška centrů NBA ve Wiltově době byla 180 cm. Wilt převyšoval soupeře o pouhé tři centimetry. Darral Imhoff, centr, proti němuž pustil 100 bodů, měří 6,10. Bill Russell, druhý nejlepší doskakovač v historii ligy a centr, na kterého nasbíral rekordních 55 doskoků (ale Celtics vyhráli zápas o tři body), měří také 6,10.

Nevidíte, že by Yao Ming tyto rekordy ohrožoval, i když má dnes nad průměrnými centry náskok čtyř centimetrů. Kromě toho Walter Dukes měří 7’1″, Švéd Halbrook 7’3″ a Mel Counts 7’0″. Jak to, že žádný z těchto hráčů 60. let nedosáhl stejných čísel jako Wilt? Výška není důvodem Wiltovy dominance, což nás přivádí k číslu 4.
Čtvrtý důvod, proč Wilt dominoval konkurenci, černé i bílé, nízké i vysoké, spočívá v tom, že je vynikajícím fyzickým vzorem i při nestandardních tréninkových metodách a výživě 60. let své doby. Ve skutečnosti ho časopis Sports Illustrated v roce 1986 označil za nejlepší atletickou konstrukci z masa a kostí.

Wilt byl vrhač koulí, šampion ve skoku do výšky, atletická hvězda a trojskokan. Už na vysoké škole dokázal na lavičce vytlačit 550 liber. Tento muž je také ve volejbalové síni slávy a vážně se této hře začal věnovat až po 36 letech.

New Jersey Nets ho ještě v 80. letech aktivně přemlouvali, aby se vrátil z důchodu, když už Wiltu táhlo na padesátku (v exhibičním utkání Lakers v 80. letech Wilt na pozici centra udržel tým vedený Magicem Johnsonem bez bodu).
Wiltova uváděná váha 275 liber je jeho neaktualizovaná váha z vysoké školy. Během svých nejlepších let a v pozdějších letech v NBA přiznával, že tato váha se blíží 290-300 liber.
Jediný, kdo mu mohl dělat problémy, byla tato bývalá atletická hvězda a skokan do výšky olympijského kalibru jménem Bill Russell (Koncem 70. let, když mu bylo kolem čtyřicítky a působil v týmu Seattle Supersonics, měl Bill potyčky jeden na jednoho s hráči Sonics. Každou z nich proměnil ve virtuální volejbalový zápas, v němž srážel všechny případné útoky na koš).

„Wilt by v této současné éře nedokázal dominovat“

Jak by to vypadalo, kdyby nyní do ligy přišel třísetkilový hráč v nejlepší formě s vertikálou 55″ a benčpresem za 500? Myslím, že by NBA odhalil, jaký je to dnes podvod.

Především by určitě vedl NBA v doskocích. Průměrně by jich měl 18.

Druhé, vedl by ligu v blocích. V průměru by jich měl šest nebo sedm.

Zatřetí by vedl ligu v procentuální úspěšnosti střelby hráčů nad 15 bodů na zápas.

V průměru by měl přes 60 procent.