O uplynulém víkendu se na internetu objevily znepokojivé titulky a rozhovory o trans a cis lidech, kteří zkoumají svou genderovou identitu prostřednictvím přechodu.

Začněme tedy od reality: většina lidí, kteří přecházejí, toho nelituje. Detranzifikace je velmi vzácná, ale stává se. Analýza výzkumu ukázala, že z 3 398 trans pacientů, kteří v letech 2016-2017 absolvovali schůzku v NHS Gender Identity Service, jich méně než jedno procento na těchto schůzkách uvedlo, že v souvislosti s přechodem zažili lítost nebo detranzifikaci. Nicméně to, že lidé detranzifikovali, neznamená, že by zkušenosti a existence trans lidí byly méně platné nebo skutečné.

Detranzifikace sama o sobě neznamená lítost. Může znamenat, že se člověk již neidentifikuje jako trans nebo že se nyní cítí být jiného pohlaví, než za které se dříve identifikoval.

Je to objev, ke kterému by možná nemohl dojít, kdyby se nevydal cestou, kterou se vydal. Stojí také za to zdůraznit, že některé statistiky, které se zabývají mírou lítosti, se zaměřují na to, zda osoba lituje konkrétní operace – nikoliv na to, zda lituje přechodu.

Z výzkumu víme, že tato přiznání lítosti ve skutečnosti nejčastěji souvisejí s neuspokojivými výsledky operace.

Nemůžeme také zapomínat na to, že služby zabývající se genderovou identitou jsou v Británii nesmírně málo podporované a nedostatečně financované. Čekací doby na vyšetření na těchto klinikách mohou být až dva roky a pacienti mohou být nuceni cestovat stovky kilometrů, aby byli vyšetřeni. Nedostatek finančních prostředků na zajištění kvalitní péče a podpory, kterou mají právo očekávat mladí translidé a ti, kteří mohou pochybovat o svém pohlaví, je vážným problémem, který je třeba řešit.

Musíme pochopit a respektovat, že důvody, proč někdo detranzituje, jsou často složité a nuancované – na rozdíl od toho, co mohou tvrdit některá média a internet.

Nejčastějším důvodem detranzitace je, že se osoba nedokázala vyrovnat s podporou rodiny a komunity, kterou ztratila, a se zkušenostmi s transfobií. Kdežto jiní mohou detransignovat, protože nemohou najít práci nebo bydlení.

Z našeho výzkumu víme, že každý sedmý trans člověk (14 procent) nikomu z rodiny otevřeně neřekne, kým je, zatímco každý čtvrtý (25 procent) byl diskriminován při hledání domu nebo bytu.

Podívejte se na příběh Kate Hutchisonové, trans ženy, která na určitou dobu detransignovala kvůli transfobii. Jak píše Kate: „Viditelné trans lidi jsem viděla jen tehdy, když se stali terčem ošklivých vtipů v médiích nebo senzacechtivých titulků. Na ulici se mi dostávalo stejných nadávek a ve společnosti jako celku jsem neviděla žádnou empatii nebo pochopení pro trans lidi.“

Naneštěstí neexistují žádné statistiky, které by ukazovaly, že se mnoho lidí rozhodne pro opětovnou transformaci, jakmile budou mít k dispozici více podpůrných struktur.

Takže každý, kdo se zabývá detranzifikací, by se měl stejnou měrou zabývat zpochybňováním transfobie, která je rozšířená v celé naší společnosti. A nemůžeme detranzifikaci považovat za konec cesty člověka při zkoumání jeho genderové identity, protože mnozí se rozhodnou pro opětovnou transformaci později, až budou v bezpečí a budou mít podporu.

Každý člověk, ať už trans nebo ne, by měl mít prostor a čas na to, aby mohl zkoumat, kým je, a měl by k tomu podporu. Tam, kde se tak děje, to lidem umožňuje být šťastnými, zdravými a cítit se začleněnými.

Policie lidí, kteří neodpovídají genderovým normám a stereotypům, se netýká jen trans lidí. Démonizace tomboyů, butch lesbiček a femininních gayů je hluboce škodlivá a ukazuje, do jaké míry může nepochopení těchto rozhovorů o genderové identitě ovlivnit nás všechny.

Pracujeme na budování světa, kde se každý cítí pohodlně a může růst, měnit se a být tím, kým je, beze strachu z diskriminace nebo zneužívání.

V tak zásadní době pro rovnoprávnost musíme zpochybnit mýty a mylné představy o detranzitě, abychom mohli změnit způsob, jakým lidé přemýšlejí a cítí o trans lidech.

Všichni, kdo věří v rovnoprávnost, se musí spojit a být zuřivými a hlasitými spojenci pro trans rovnoprávnost. Naše práce se nezastaví, dokud nebudou akceptováni všichni LGBT lidé – bez výjimek.