Rok 1995 byl svědkem mnoha událostí – triumfálního návratu Batmana, soudního procesu s O. J. Simpsonem, uvedení filmu Příběh hraček a konce občanské války v Bosně. Byl také svědkem uvedení hřmotného akčního eposu Kevina Costnera Vodní svět, který nějakým způsobem dokázal obsáhnout energii všech těch věcí, které jsem právě zmínil. Vodní svět, který byl v době svého uvedení do kin nejdražším filmem všech dob, si zároveň zajistil pochybné prvenství a stal se jedním z nejslavnějších kasovních propadáků všech dob.

Pokud jste ho nikdy neviděli, a proč byste také měli, film se odehrává na Zemi v daleké budoucnosti poté, co globální oteplování rozpustilo ledovce a zaplavilo celou planetu. Costner hraje Námořníka, tuláka, který potká mladou dívku jménem Enola (Tina Majorino) s vytetovanou mapou do bájné Suché země na zádech. Námořník se rozhodne pomoci Enole a její opatrovnici Helen (Jeanne Triplehorn) najít Souš a ochránit je před bandou krvelačných pirátů zvaných Kuřáci, z nichž jeden je Jack Black v letadle. Nějakým způsobem se filmu podařilo všechny tyto prvky obsáhnout a přesto najít způsob, jak být nesmírně nudný.

Už když se tento týden před 25 lety dostal Vodní svět do kin, pracovala proti němu řada věcí. O jeho extrémně problematické produkci se hojně psalo a řada novinářů film kritizovala jako ten nejhorší druh hollywoodské nabubřelosti. Tito kritici měli stoprocentní pravdu. A přestože tato pýcha může občas vyústit ve skvělý film (viz: celá kariéra Jamese Camerona), Vodní svět mezi takové případy nepatřil. Je to nudná slátanina s odpudivým hercem v hlavní roli, vytvořená výhradně na základě jeho značného ega. Přesto je každý centimetr tohoto filmu fascinující a já se na něj už čtvrt století nedokážu přestat dívat.

Aby bylo jasno, netvrdím, že Vodní svět je dobrý film, ani to nikdy neudělám. Přistupuji k němu se stejnou obsedantní radostí, jako když se po osmdesáté znovu dívám na Kongo. Je to skutečně úchvatný artefakt složený z tolika rozbitých částí, že si nemůžu pomoct, ale pokaždé, když začnu přemýšlet o tom, že se na něj podívám znovu, tak se chechtám jako idiot. Ve Vodním světě je také hrstka věcí, které skutečně fungují. Ale začnu tím, že se zmíním o největším problému filmu, kterým je samotný Costner. Vodní svět, natočený v době, kdy byl na vrcholu své superhvězdné moci, je tak egoistický projekt, že se oprávněně divím, že Costnerův obličej nebyl polepen na každé rovné ploše, která se ve filmu objevila. Každý z vodních skútrů Kuřáků by měl mít nejasný Costnerův tvar a při proplouvání oceánem by měl vydávat Costnerovy zvuky. Kromě rušivé drzosti jeho vlasů (film dělá velké skoky, aby zamaskoval fakt, že je plešatý, včetně toho, že jeho hříva je neskutečně připláclá k hlavě pokaždé, když se vynoří z vody) je Costner jen černou dírou anticharismatu vrženou doprostřed produkce jako mokrá krabice cereálií. Jako hlavní hrdina funguje ve filmech, které se opírají o jeho „aw shucks“ středozápadní šarm, ale Vodní svět se z něj snaží udělat drsného antihrdinu a on z toho vychází jen jako nenapravitelný kretén. Jedna z prvních věcí, které ho vidíme, je, že prodá Helen a Enolu šílenému tulákovi a sotva si to včas rozmyslí, aby je zachránil před újmou. A hele, já to chápu – tvůrci chtěli, aby byl Námořník postavou, která začíná jako sobec a padouch a nakonec se naučí starat se o druhé lidi. Ale film zapomíná na to, aby byl Námořník v jakémkoli okamžiku skutečně sympatický, a Costner navzdory své mainstreamové přitažlivosti nikdy neměl herecké schopnosti na to, aby předvedl nějaký nuancovaný výkon. V důsledku toho je Námořník jen čistokrevný hajzl, dokud jím najednou není. A je těžké cítit strhující vzrušení během akční scény, když je váš hrdina bezvýrazný hajzl.

Na druhou stranu Dennis Hopper si prostě nemůže pomoct a je zábavný bez ohledu na to, jak sračkovitý je film kolem něj. Jak už jsem řekl, ve Vodním světě je několik dobrých nápadů a jednoznačně nejlepším z nich je obsazení Hoppera do role vůdce bandy pirátů, kteří uctívají ropu a přivolávají soudný den. Žije ve vraku Exxon Valdez, což byl v roce 1995 aktuální ekologický odkaz, ale v roce 2020 by měl žít na jedné z opuštěných super jachet Jeffa Bezo. Film se nás snaží přimět, abychom Dennisi Hopperovi říkali „Děkan“, ale on se zajímá jen o to, aby byl Dennisem Hopperem, ku prospěchu nás všech. Hopper je z nějakého důvodu posedlý zajetím Enoly a použitím její zadní mapy k nalezení Drylandu. Asi proto, že život na oceánu je na nic, a protože jim v tankeru dochází ropa. Každopádně Hopper a piráti jsou strůjci vlastní zkázy a sabotují se jako Wile E. Coyote v podstatě v každé akční sekvenci, a to až do finále, v němž se Hopper zabije poté, co v rychlosti několika set námořních mil za hodinu narazí na jiném vodním skútru, protože doslova nedával pozor. V jiné scéně Hopper otočí hlavou příliš rychle a jeho falešné oko vyletí z lebky a kutálí se po podlaze a film se chová, jako by to nebyla ta nejšílenější věc, jaká kdy byla zachycena na filmový pás. Ano, „Dennis Hopper vyplivne dřevěné oko ze svého gangrenózního obličeje“ je kolonka, kterou si Vodní svět důrazně odškrtává.

Paradoxně právě ty nejlepší části Vodního světa z něj udělaly tak kolosální propadák. Především je to opravdu skvělý nápad! Drsný dystopický akční film na planetě pokryté výhradně vodou zní zatraceně dobře, zvlášť když do toho přihodíte šílené piráty a gigantické zmutované žraloky. (Upřímně řečeno, filmu by jen prospělo, kdyby těch turbožraloků bylo víc.) Všechny různé lodě mají patřičný nádech Šíleného Maxe a účinně navozují atmosféru „Bojovníka silnic na oceánu“, o kterou se tvůrci snažili. Výprava je vynikající a vytváří uvěřitelný vesmír, který postavy obývají. Stejně působivé jsou i kulisy atolu postavené pro film, kde se odehrává charakteristická akční sekvence filmu. Jedná se o stejnou sekvenci ztvárněnou v živé kaskadérské show Waterworld ve studiích Universal, která byla otevřena ve stejném roce jako film a v době psaní tohoto článku stále běží. Mimochodem, představa, že děti, které navštíví zábavní park v roce 2020, budou po zhlédnutí kaskadérské show tak nadšené, že budou otravovat své rodiče, aby jim půjčili Vodní svět, jen aby jejich radostné naděje ztroskotaly na tom, že se tento nafouklý marnivý projekt vyplaví na obrazovku jako mrtvá velryba, mě často napadá.

Bohužel natáčet film výhradně na otevřeném oceánu, s herci a štábem roztroušenými po nesčetných lodích a skutečných plovoucích kulisách, je nemožně drahé a časově náročné. Čelisti (rovněž produkované společností Universal) se proslavily překročením plánu o více než 100 dní, a to jen tři chlapi seděli na lodi. Vodní svět vytvořil celý postapokalyptický svět na moři, včetně několika masivních akčních sekvencí. I když se natáčelo v mořské vodní ohradě, pořád to bylo v podstatě uprostřed Tichého oceánu, který si notoricky nedává záležet na tom, kolik záběrů musíte za daný den stihnout. Četná zpoždění produkce a neustále se navyšující rozpočet byly oblíbeným tématem zábavních novinářů po celou dobu natáčení v roce 1994, takže v době, kdy se hotový film objevil v kinech, si diváci byli dobře vědomi jeho problémů a kritici byli připraveni ho zatratit. (Kromě toho, že rozpočet byl překročen o téměř 100 milionů dolarů, se na moři nakrátko ztratil kaskadér a sám Costner se málem utopil v bouři při natáčení scény, v níž byl mimo jiné přivázán ke stěžni lodi). Kritici začali filmu říkat Fishtar a Kevinova brána a upřímně řečeno se na ně nemůžu zlobit, protože je to docela chytré. Není to nejhorší film všech dob, ale rozhodně není dobrý a jeho cena 200 milionů dolarů Costnerově kariéře rozhodně neprospěla. Byl to pro něj tak trochu začátek konce, protože po Vodním světě následovala řada dalších bombastických propadáků jako Wyatt Earp a Pošťák. (Pošťák se mi vlastně docela líbí, ale to je článek na jindy). Přesto jsem vděčný, že Vodní svět existuje, už jen kvůli scéně, v níž muž zavřený v cisterně Exxon Valdez vzhlédne od svého úkolu a vidí blížící se stěnu plamenů a těsně před výbuchem řekne „Ach, díky bohu“. To ostatně vystihuje celý film.

Tom Reimann je spolupracovník redakce Collideru, který se téměř jistě právě teď dívá na Vodní svět. Můžete ho sledovat na Twitteru @startthemachine, ale pravděpodobně vám neodpoví, protože právě sleduje Vodní svět.

O autorovi