(Reuters) – Boxeři jsou často připomínáni díky epickým jednorázovým zápasům nebo soupeřům, kteří rozhodli o jejich kariéře, ale jen málo z nich se střetlo s tolika skutečně skvělými soupeři jako Sugar Ray Leonard nebo je poráželo s takovou pravidelností, aby byli považováni za bezkonkurenční v době velikánů.

Leonard, který se v neděli dožívá 64 let, získal šest světových titulů v pěti váhových kategoriích, ale jeho kariéra byla stejně tak o tom, s kým a jak bojoval, jako o tom, co vyhrál.

Koncem 70. let minulého století skončila ikonická éra těžké váhy Muhammada Aliho, George Foremana a Joea Fraziera a Leonard se přesunul do středu dění spolu s dalšími třemi muži, jejichž kariéru měla definovat vzájemná rivalita.

Leonard, Roberto Duran, Marvin Hagler a Thomas Hearns spolu v letech 1980-1989 devětkrát bojovali ve velterové nebo střední váze.

„Každý z devíti zápasů mezi těmito čtyřmi muži byl svým způsobem nezapomenutelný a nejméně dva z nich jsou běžně zařazovány na jakýkoli seznam největších zápasů všech dob,“ napsal George Kimball ve své knize Four Kings, studii o jejich rivalitě.

Leonard, který na scénu vtrhl zlatou medailí na olympijských hrách v roce 1976, vnímal box jako odvětví zábavního průmyslu a on i jeho soupeři si vytvořili odlišné osobnosti, aby soupeření vystupňovali.

Hearns byl „Hitman“, známý svou ničivou pravačkou. Hagler se stylizoval jako Marvelous Marvin Hagler. Duran, nesmlouvavý pouliční rváč, měl přezdívku „Manos de Piedra“ neboli Kamenné ruce.

Fotogenický Sugar Ray měl mezitím úsměv a šarm. Za čistou image však hodně pil, bral drogy a podváděl svou ženu.

„Ztrapňoval jsem se častěji, než si chci pamatovat,“ napsal ve své drásavě upřímné autobiografii.

V ringu se však Leonard činil a na každého ze svých soupeřů vzpomíná po svém. Vítězství nad Hearnsem z roku 1981 označil za „můj rozhodující zápasnický moment“.

Zvítězit nad Haglerem v roce 1987 po třech letech mimo hru s odchlípnutou sítnicí bylo podle něj jeho „nejpyšnějším“ okamžikem.

DURANOVO RIVALIUM

I dnes, více než tři desetiletí po jejich posledním vzájemném souboji, je však nejvíce spojován s Duranem.

Před jejich prvním zápasem v červnu 1980 se Duran dostal Leonardovi do hlavy řadou hrubých vtípků na jeho adresu a adresu jeho rodiny. Zabralo to a Duran Leonarda porazil a získal titul WBC ve velterové váze, který Američan získal o necelý rok dříve.

Leonard získal svůj titul zpět o pět měsíců později v odvetě známé jako „No Mas“ (už ne), v níž Duran Leonardovi jednoduše zamával a na konci osmého kola se vzdal.

Zůstává jedním z nejnezapomenutelnějších boxerských zápasů všech dob a dodnes mate vítěze.

„Ta věc s No Mas byla tak bizarní,“ řekl Leonard v rozhovoru pro agenturu Reuters. „Byl jsem v ringu a nevěděl jsem, co se to sakra děje.“

„Duran nic neřekl…“

„Neřekl jsem nic. Neřekl ani No Mas. Neslyšel jsem, že by řekl No Mas.“

Zápas a jeho rozuzlení bylo tak překvapivé, že muselo dojít ke třetímu rozhodujícímu zápasu.

Po porážce a remíze s Hearnsem a překonání Haglera ve velmi kontroverzním split-decision se Leonard v roce 1989 znovu utkal s Duranem a osmatřicetiletého boxera porazil, aby si udržel pás WBC v superstřední váze.

Byla to sladká odplata a Leonard dodnes Duranovi připisuje velkou zásluhu na svém úspěchu.

„Ačkoli to může znít šíleně, můj první zápas proti Robertu Duranovi, který jsem prohrál, byl jedním z mých nejpyšnějších okamžiků,“ řekl Leonard.

„Uvažoval jsem o odchodu do důchodu, chtěl jsem to po tom zápase zabalit, protože především ten zápas proti Robertu Duranovi mi vzal tolik sil, že vidím, že už to nemám zapotřebí.“

„Ale ten zápas ze mě udělal lepšího bojovníka. Udělal ze mě lepšího bojovníka, když jsem se v prvním zápase utkal s Tommym Hearnsem. Ta první prohra bolela fyzicky, psychicky i duševně, ale udělala ze mě lepšího bojovníka.“

Leonard, který nyní stojí v čele nadace Sugar Ray Leonard Foundation, jejímž cílem je vymýtit cukrovku 1. a 2. typu, se stále přátelí s Hearnsem, který podle něj nedávno nadhodil myšlenku, že by se oba muži znovu utkali – což on rychle odmítl.

Ještě překvapivější, že se stal blízkým přítelem svého starého nepřítele Durana.

„Ze všech lidí na světě by mě ani za milion let nenapadlo, že se budu přátelit s Robertem Duranem,“ řekl. „Ale jsem. Mám ho rád, vážím si ho, ctím ho a jsme přátelé, o tom není pochyb.“

„Je pro mě výjimečný.“

.