Je zvláštní ironií, že látka, na jejíž výživě jsme závislí v raném věku, může vyvolat nepříjemné příznaky, když ji konzumujeme v dospělosti. Jen v Severní Americe však intolerance laktózy, tedy neschopnost trávit hlavní cukr obsažený v mléce, postihuje více než 30 milionů dospělých, většinou afrického nebo asijského původu. Severoevropané si naopak schopnost štěpit laktózu obvykle zachovávají. Přesto se zdá, že gen, který kóduje laktázu (enzym zodpovědný za zpracování laktózy), se mezi populacemi s tolerancí a intolerancí laktózy neliší, což vedlo k mnoha vědeckým pochybnostem.

Nyní nový výzkum, zveřejněný v únorovém čísle časopisu Nature Genetics, konečně odhalil dlouho hledaný genetický základ intolerance laktózy. Výsledky by mohly urychlit vývoj spolehlivých diagnostických testů této poruchy.

Studiem DNA devíti rozvětvených finských rodin objevila Leena Peltonenová z Kalifornské univerzity v Los Angeles a její kolegové dvě varianty DNA umístěné mimo samotný gen pro laktázu, které odpovídají toleranci a intoleranci laktózy. Důležité je, že členové finských rodin s intolerancí laktózy sdíleli stejnou variantu DNA, která byla nalezena mimo jiné u osob s intolerancí laktózy z Německa, Itálie a Jižní Koreje, což podle vědců naznačuje, že intolerance laktózy má prastaré kořeny. Přetrvávající aktivita laktázy se podle nich skutečně mohla vyvinout až s příchodem mléčného zemědělství, tedy zhruba před 10 000 lety.

.