Defibrilátor je implantovatelný lékařský přístroj, který (1) funguje jako kardiostimulátor schopný dodávat do srdce elektrický proud, který ho přiměje bít, a (2) v případě potřeby vyvede srdce z život ohrožujícího srdečního rytmu. Právě tato druhá funkce, neboli schopnost šokovat srdce, převážně odlišuje defibrilátor od standardního kardiostimulátoru.

Někteří jedinci (např. s těžkým městnavým srdečním selháním) jsou náchylní k život ohrožujícím srdečním rytmům a mohou být kandidáty na umístění defibrilátoru, známého také jako automatický implantabilní kardioverter defibrilátor (ICD). Všechny defibrilátory, jak je vysvětleno výše, plní dvojí funkci, v případě potřeby jsou schopny být jak kardiostimulátorem, tak defibrilátorem (elektrošokem).

Pochopení postupu umístění defibrilátoru

Po sedaci pacienta se provede malý řez (přibližně 2-3 palce) pod klíční kostí. Poté jsou do podklíčkové žíly zavedeny elektrody (označované jako „elektrody“), které jsou uvnitř této žíly vedeny do srdce (viz obrázek vpravo). Elektrody mají na koncích malé cívky podobné šroubům, které umožňují jejich zajištění na místě v srdečním svalu. Elektrody jsou poté připojeny ke generátoru defibrilátoru, který je umístěn pod kůží. Povrch kůže je uzavřen stehy.

Po implantaci je funkce defibrilátoru pečlivě sledována při kontrolních návštěvách. Při kontrolách zařízení, které lze provádět v ordinaci lékaře nebo i doma pomocí telefonického monitorování, je možné získat podrobné informace jak o defibrilátoru (např. o životnosti baterie nebo frekvenci stimulace), tak o vlastním srdci (např. o základním rytmu), které pomáhají při průběžné léčbě.