Příspěvek napsal Leo Babauta.
Tvůrci jakéhokoli druhu musí najít svůj hlas.
Jsme spisovatelé, hudebníci, designéři, programátoři, rodiče, stavitelé čehokoli. Ale doopravdy se nevyjadřujeme a nemluvíme pravdu, dokud nenajdeme svůj hlas: tón, styl, tenor, výšku tónu, osobnost, kterou se vyjadřujeme.
Náš hlas je naše podstata, napsaná jasně, aby ji svět viděl.
Jeden čtenář a kolega spisovatel se mě zeptal, jak jsem našel svůj hlas. A já nemám jednoduchou odpověď – dokonce si ani nejsem jistá, jestli mohu říct, že jsem svůj hlas už plně našla. Je to hledání, které jako by nebralo konce – vlastně to není hledání grálu, ale neustálé přelaďování, protože podstata toho, kým jsem, se neustále mění.
Ale cítím, že jsem našel něco, co má strukturu pravdy, i když je to jen hmatatelné přiblížení. Podělím se o některé své myšlenky, ale mějte na paměti, že vůbec nedržím pevně v rukou odpovědi.
Učím se a doufám, že mé učení pomůže i vám. Je to psáno pro spisovatele, ale myšlenky jsou stejné pro každého, kdo něco tvoří.
Pište hodně. To je téměř vše, co potřebuji říct, protože nic jiného nemá význam bez neustálého cvičení v častém psaní. Pište příspěvky na blog a dopisy, brožury a diatributy, dopisy redakci a recenze knih, milostné básně a povídky, novely a manifesty. Samotná masa vašeho psaní se stane surovinou, ze které vytesáte svůj hlas.
Odvážně experimentujte. Strhávejte velikány a také zboží. Napodobujte a vytvořte si vlastní. Zkoušejte a chybujte.
Naučte se slyšet sami sebe. Můj spisovatelský hlas je ve skutečnosti hlas v mé hlavě. Není to to, jak mluvím nahlas, ale jak mluvím sám se sebou, v hlučné jeskyni své lebky. Poslouchám sám sebe, jak mluvím, uvnitř, a to je hlas, který se snažím dostat do psaní.
Dostat tento hlas z hlavy na virtuální papír – to je ten trik. Není to snadné, ale zase to dělejte často a budete v tom zběhlí. Je to přepojení synapsí, takže myšlenky z hlavy vystřelují do konečků prstů a vycházejí jako pohyby při psaní, jako bity a pixely. Většina lidí to nedělá dostatečně často, aby se v tom zdokonalila, a tak dochází k nízké věrnosti.
Najděte to, co cítíte jako pravdivé. Napíšete toho hodně a většina z toho budou nesmysly. Kecy potřebuješ, pokud chceš najít pravdu. Třiďte blbosti, dokud se nenaučíte rozpoznávat pravdu, a to podle pocitu, ne podle nějakých logických kritérií. Pravda vypadá pozoruhodně jako blbost.
Najděte jasnost. Často se říká, že dobré psaní je jasné myšlení. Je-li vaše myšlení zmatené, bude zmatené i vaše psaní. Doporučil bych nějaký kurz logiky pro samouky, ale ve skutečnosti jsem zjistil, že jde o zjednodušení. Cvičte se v odstraňování cizích myšlenek a slov, dokud vám nezbude jen to, co je potřeba k vyjádření jednoduché myšlenky.
Odstraňte šum. Je to spíše proces odečítání než sčítání. Většina lidí skončí s příliš mnoha slovy, protože nikdy neodečítají. Šum se vám plete do hlasu, takže ho zredukujte, ořezávejte šum z keře, dokud vám nezůstane pravda. V dnešní době odečítám v hlavě, ale to je dáno léty praxe. Až napíšete, upravte a odstraňte šum.“
Většina lidí má ve svém životě také příliš mnoho šumu, než aby slyšeli vlastní myšlení. Děje se toho kolem nich a na internetu příliš mnoho a nemají čas na samotu. Bez samoty nemůžete slyšet své myšlenky, svůj hlas. Odstraňte také hluk ve svém životě.
Používejte svůj hlas. Do hledání svého hlasu se nepouštějte jen kvůli kráse – je to sice ušlechtilá snaha, ale nestačí.
Svůj hlas musíte používat. Použijte ho k vyjádření sebe sama, k pomoci druhým, ke změně světa.
Píšu o jednoduchosti ve světě, který je zbytečně komplikovaný.
Píšu o minimalismu, abych zastavil příliv konzumu.
Píšu o spokojenosti, protože příliš mnoho lidí cítí nedostatek.
Píšu o veganství, protože mi puká srdce nad krutostí našeho potravinového systému.
Píšu o unschoolingu, abych dětem ukázal, že nepotřebují učitele, ale samy sebe.
Píšu o anarchismu ve světě, který je stále totalitnější, zejména v rostoucím soukromém sektoru.
Takto používám svůj hlas. Jak budete používat ten svůj?