Život lenochoda vypadá docela sladce, že? Můžete se celý den poflakovat na stromech, chroupat potravu, pořád spát a pohybovat se opravdu pomalu, abyste splynuli s okolím. Pro lenochoda je neděle každý den. Lenošení je prostě lenochodům vlastní.

Ačkoli to může znít luxusně, vědci odhalili, že všechna tahle pohoda se zhroutí jednou týdně, když se lenochod musí vykakat – což je utrpení, které se podobá spíš porodu než rychlé návštěvě toalety.

Nejspíš jste nikdy moc nepřemýšleli o tom, jak lenochodi kakají, a my se vám nedivíme. Ale měli byste, protože je to obecně dost děsivé. Ukazuje se, že jedním z vedlejších účinků všeho toho pomalého pohybu – některá jídla mohou lenochodi trávit až měsíc – je opravdu pomalý střevní systém.

Nejenže lenochodi kadí jen jednou týdně – což je víc než dost času na to, aby si přivodili pořádnou zácpu – ale navíc tak musí činit na zemi, což z nich dělá snadný cíl pro predátory.

Ačkoli po zhlédnutí následujícího videa, které pořídil Bittel v Národní voliéře, by predátoři mohli být příliš šokováni na to, aby se k nim vůbec přiblížili. (Nejsme si jisti, jak se k videím s kaděním lenochodů staví váš šéf, ale berte to jako NSFW):

Podle Jasona Bittela z deníku The Washington Post může lenochod kaděním ztratit až třetinu své tělesné hmotnosti, a takové množství výkalů není žádná legrace vytlačit.

„Můžete sledovat, jak se jim při kadění fyzicky zmenšuje žaludek,“ řekla mu bioložka lenochodů Rebecca Cliffeová z britské Swansea University. Jo, a všechno to jde ven na jedno zatlačení.

Kákání je pro lenochoda vlastně jediným důvodem, proč kdy opustí svůj strom, a je to jediná chvíle, kdy musí stát vzpřímeně. Podle Cliffa, jakmile se lenochodi dostanou dolů ze svých stromů, předvedou „bobkový tanec“, aby si vyhrabali malou díru, do které se dostanou.

Po vykonání činu předvedou další malý tanec, aby ji lehce zakryli, a pak se vydají zpět nahoru, pravděpodobně s pocitem, že jsou mnohem lehčí než cestou dolů.

Protože kakání je něco, co v té či oné podobě dělají všechna zvířata, proč lenochodi čekají mezi vyprazdňováním tak dlouho a proč riskují svůj život, když by klidně mohli kakat z vrcholků stromů, jako to dělají ostatní obyvatelé korun stromů?

Zkrátka, nikdo vlastně neví. Bittel říká, že jedna z nejlepších hypotéz – vyslovená týmem vědců z Wisconsinské univerzity už v roce 2014 – je, že lenochodi takto podivně kadí, aby udrželi rovnováhu mezi nimi a můrami.

Tým předpokládá, že v podivném symbiotickém vztahu můry, které žijí na lenochodech, pomáhají oplodnit druh řas v lenochodím kožichu. Tato řasa je pro přežití lenochoda důležitá, protože dodává srsti zelenkavý odstín – maskuje tvora před predátory – a případně poskytuje živiny, když je sežere nebo vstřebá přes kůži lenochoda.

Lenochodi tedy mohou slézat na zem, aby se vykakali a poskytli tak můrám místo pro kladení vajíček, čímž zajistí jejich životní cyklus.

Podle Cliffeho však tato hypotéza při podrobném zkoumání neobstojí, protože lenochodům na zemi hrozí nebezpečí – více než polovina všech lenochodů zahyne, když jsou mimo stromy – a lenochodi chovaní v zajetí k přežití můry ani řasy nepotřebují, a přesto to dělají. Místo toho tvrdí, že to může mít co do činění se sexem.

„Ať už se děje cokoli, pro přežití to musí být něco jako život nebo smrt,“ řekla deníku The Washington Post. „V mém mozku mi to říká, že to pravděpodobně souvisí s rozmnožováním, protože to je hnací fakt, který stojí za bláznivým chováním většiny zvířat.“

Podle Cliffeové za tím obecně stojí myšlenka označit strom pro ostatní lenochody a v podstatě je upozornit, že v koruně nad nimi čeká plodná samice, i když je potřeba provést další výzkum, než bude možné skutečně vyvodit nějaký závěr.

Morální poučení z tohoto příběhu je, že bychom měli být vděční za to, že naše těla odevzdávají odpad mnohem méně bolestivým a nebezpečným způsobem než lenochod. (A pokud se až příliš ztotožňujete se zkušenostmi s lenochodem, možná byste si to měli nechat vyšetřit).

Verze tohoto článku byla poprvé publikována v červnu 2016.

.