Mercury se v roce 1987 svěřil Freestonovi – jednomu z prvních lidí, kteří se to dozvěděli – se zprávou o své nemoci. „Vypadlo mi srdce z hrudi,“ vzpomíná Freestone. „Řekl, že od té chvíle už o tom nebudeme mluvit. Freddie to viděl tak, že má před sebou zbytek života.“ A tak spolu pokračovali dál.

Do 10. listopadu přestal Freddie Mercury brát léky. Připravil si své prohlášení. Pak si šel lehnout. V rozhovoru pro Rock and Roll Garage Freestone vysvětlil, že v tomto posledním týdnu, aby bylo zajištěno, že s Mercurym vždy někdo bude, se tři lidé – on byl jedním z nich – střídali v nocích strávených hlídáním Freddieho, který se dostal do bodu úpadku, kdy ho nechat samotného mohlo být smrtelné. Ten páteční večer byl na řadě Freestone. Během noci se Mercury opakovaně probouzel a vždy viděl, jak vedle něj sedí Freestone a drží ho za ruku, aby věděl, že není sám.

„Jedna z posledních věcí, kterou mi řekl, a je to jedna z těch, které si budu pamatovat do konce života, bylo ‚děkuji‘. Nevím, jestli řekl děkuji za to, že jsem s ním byl tu noc, nebo za posledních 12 let. Nevím a nikdy se to nedozvím.“

Další den bylo světu oznámeno prohlášení o stavu Freddieho Mercuryho. A den poté zemřel ve svém domě na zápal průdušek způsobený AIDS.