Do roku 1450 a dále, knihy byly vydávány v rukopisných kopiích spisovateli, z nichž mnozí byli mniši a letci, kteří se věnovali výhradně modlitbám a přetiskům jménem samotných duchovních nebo králů a šlechticů. Navzdory všeobecnému přesvědčení ne všichni kopističtí mniši uměli číst a psát. Vykonávali funkci opisovačů, žasli nad znaky, kterým mnohdy nerozuměli, což bylo nezbytné pro opisování zakázaných knih, které pojednávaly o vnitřním lékařství nebo sexu. Ilustrace a velká písmena byly dekorativním a uměleckým výtvorem samotného kopisty, který každou kopii vyzdobil podle svého vkusu nebo představ. Každé jeho dílo mohlo trvat až deset let.

V raném středověku se dřevoryt v Evropě používal k vydávání reklamních nebo politických letáků, štítků a drobných děl; k tomu se text zpracovával na dřevěné desce ve dřevě, včetně kreseb, což bylo náročné řemeslo. Po spojení se připevnil k pracovnímu stolu, rovněž ze dřeva, a natřel se černou, modrou nebo barevnou tuší (tyto barvy nejsou vždy k dispozici). Poté se nanesl papír a inkoust se setřel válečkem. Dřevo se značně opotřebovávalo, takže nebylo možné vyrobit mnoho kopií se stejnou formou. Tento typ tisku se nazývá dřevoryt.

Každý tiskař si vyráběl vlastní papír a razil vodoznak jako podpis tiskaře. Právě podle těchto vodoznaků se pozná jejich dílo.

V tomto kole Gutenberg vsadil na to, že je schopen vytvořit kopii Bible za méně než polovinu času, který potřeboval k opsání jeden z nejrychlejších opisovačů křesťanského světa, a že se nebudou vůbec lišit od rukopisů, které napsal.

Požádal Johanna Fusta o peníze a začal pracovat, aniž by si uvědomoval, co jeho vynález bude znamenat pro budoucnost celého lidstva.

Namísto obvyklých dřevěných lišt, které byly zkadeřené, zhotovil dřevěné formy písmen abecedy z rákosu a ty pak naplnil olovem, čímž vytvořil první pohyblivé písmo. Musel vytvořit několik modelů stejných písmen tak, aby se všechny shodovaly: celkem více než 150 typů, které připomínaly psaní rukopisu. Písmena, která měla být vyryta, bylo nutné spojovat jedno po druhém na atelitové podložce, což bylo mnohem rychlejší než rytí do dřeva a podstatně odolnější proti opotřebení.

Jako tiskařskou desku vytvaroval starý lis na víno, k němuž připevnil podpěru s pohyblivým písmem s rámečkem pro velká písmena a kresby. Ty se pak přidávaly do starého xylografického systému a ručně se zdobily.

Gutenberg si dobře nepočítal s tím, jak dlouho bude trvat, než svůj nový vynález uvede do provozu, a než práci dokončí, dojdou mu peníze. Znovu požádal Johanna Fusta o nový výtvor a ten mu tváří v tvář podnikatelovým třenicím nabídl partnerství. Johann Fust návrh přijal a pověřil vedením Gutenbergovy práce svého synovce Petera Schöffera, který se po jeho boku pustil do práce, jejímž byl jediným investorem.

Po dvou letech práce zůstal Gutenberg opět bez prostředků. Byl blízko dokončení 150 bibliofilií, které si předsevzal, ale Johann Fust nechtěl rozšiřovat své krédo, vzdal se předchozích, ponechal si podnik a pověřil vedením svého synovce, který již jako Gutenbergův společník-učedník ovládal umění nového tisku.

Gutenberg zanechal svou tiskárnu v troskách a byl přijat městským biskupem, který jako jediný až do své smrti o několik let později uznával jeho dílo.

Petr Schöffer dokončil zakázku započatou svým mistrem a bible byly rychle a za dobrou cenu prodány vysoce postaveným duchovním, včetně Vatikánu. Pak začaly přicházet nové zakázky na nová díla. Rychlost provedení byla nepochybně spouštěčem jejího rozšíření, protože v minulosti mohlo dodání jedné knihy trvat roky.

O rok později se tisklo jen velmi málo „Gutenbergových biblí“ – nebo 42-řádkových – a ještě méně jich bylo kompletních.

Gutenbergova bible byla nejen první tištěnou knihou, ale také nejdokonalejší. Jeho podoba se vůbec neliší od podoby rukopisu. Pečlivost, detailnost a pozornost, s jakou byl vyroben, nemohl věnovat jeho vynálezce.

Původní tištěná dílaUpravit

Gutenberg při své tiskařské práci vytvořil slavné incunabulum Catholicon, jehož autorem je Juan Balbu de Janna. O několik let později vytiskl oboustranné serify a kalendáře na rok 1448. Kromě toho vydal po vzoru svého přítele Fusta několik knih a odpustkových knih a zejména onu památku primitivního tisku, Bibli 42 řádků, ve dvou dvoulistových svazcích o 324 a 319 stranách, s bílými místy pro pozdější ruční malbu kapitulních písmen, alegorií a vinět, které barevně ilustrovaly jednotlivé stránky Bible.

Podle výpovědí několika svědků se ukázalo, že zatímco Gutenberg zřejmě vyráběl zrcadla, měl k dispozici všechny potřebné zásoby, materiály a nástroje pro tajný tiskařský lis: olovo, lisy, kelímky atd…, s předpokládaným cílem zhotovit malé latinské devocionálie s názvem Speculum, které se vyráběly v Holandsku a Německu s názvy Speculum, Speculum humanae salvationis, Speculum vitae humanae, Speculum salutis atd., z dřevěných bloků. Někteří však prohlašovali, že s myšlenkou tiskařských zrcadel „Gutenberg během asi tří let vydělal na tiskařských věcech asi 100 zlatých.“

Na druhé straně Uhry budou po Itálii prvním královstvím, které přijme renesanci v Evropě, a tak za vlády Matyáše Korvína v 16. století slavnostně uvede v roce 1472 do provozu první uherský knihtisk. Z Itálie bude do Uher povolán Andrew Hess, který pomocí Gutenbergova systému založí uherskou tiskárnu a vydá dvě díla: Cronica Hungarorum (Kronika Uhrů) a Magnus Basilius: De legendis poëtis – Xenofón: Apologia Socratis (dvě klasická řecká díla v jednom svazku). V letech 1493 až 1946 fungovala v Černé Hoře první tiskárna, známá jako Crnojevićova tiskárna, považovaná za první státní tiskárnu na světě.

O několik let později, v roce 1500, se v Německu změnila společenská situace a občanská válka v Mohuči přiměla tiskaře k útěku, aby je válka nezastihla. Pro tiskaře bylo obtížné udržet tajemství a tiskárny se rozšířily po celé Evropě.

Tiskárna se stala známou v Americe po skončení španělského dobývání. Prvním dílem vytištěným v Novém Španělsku byla Escala espiritual para xubir al Cielu de San Juan Clímaco v roce 1532.

To byl počátek největšího vlivu tisku na kulturu lidstva. Psané slovo se nyní mohlo dostat do všech koutů světa, lidé mohli mít přístup k většímu počtu knih a začít pociťovat bolest při učení svých dětí číst. Myšlenky překračovaly hranice a umění typografie bylo prostředkem jejich publikování.

Na konci 19. století byl tento proces zdokonalen díky vynálezu linotypu Ottmarem Mergenthalerem v roce 1885.

Knihy, inkunábule, edice ilustrované dřevoryty: zdokonalení tiskařských technik a materiálů trvalo čtyři století, než se dostaly na svět. Typografické umění se vyvíjelo a vytvářelo mistrovská díla v oblasti tvorby a struktury knih a speciálních tištěných edic. V dnešní době se techniky tisku co do kvality i objemu výrazně zlepšily, některé z nich pomocí počítačů, a tak zůstalo typografické umění, které museli mnozí typografové po celém světě snášet, aby se změnilo.

Málo vynálezů mělo na lidstvo takový vliv jako vytvoření knihtisku, tohoto starobylého umění, které, spojí-li se s prací typografa a písemným dílem dobrého autora, vytváří úplné umělecké dílo, připravené přinést čtenáři literární krásu a typografickou estetiku, což je prvním a posledním cílem knihtisku.

Tisk v elektroniceEdit

Nová média se objevila v době zrychlených změn a rychlejší komunikace a byla odpovědí na zvýšenou poptávku po informacích a zábavě. Nové systémy a struktury nikdy zcela nevymažou ty staré, ale překrývají se s nimi. Nové techniky ukládání a vyhledávání informací tak vyžadovaly, aby se tištěná média v této oblasti přeskupila a spojila nová, specializovanější média odbornějšího charakteru.

Audiovizuální revoluce s sebou přinesla záplavu tištěných propagačních materiálů. To vše s sebou přineslo změny, které ovlivňují knihu; například klasická sazba je nyní tak drahá, že má opodstatnění jen ve velmi velkých pásech, ale existuje celá řada levnějších metod tisku, jako je fotokopírování a elektrostatické rozmnožování.

Digitální tiskEdit

S nástupem digitálního tisku se otevírají nové obzory. Úspory času a nákladů, které přinášejí nové digitální technologie, se týkají i nakladatelského průmyslu, který těží z rychlosti a širokých možností, jež digitální tisk nabízí:

• optimalizované investice: jedním z největších problémů nakladatelského průmyslu je, že pokud není náklad knihy rentabilní, tato kniha nebude nikdy vydána. Díky digitálnímu tisku mohou být nyní ziskové i krátké stripy, což umožňuje větší „vydavatelskou demokracii“.
• reprinting: to znamená, že bude možné dosáhnout velmi nízkých nákladů nejen v případě nových tisků, ale také u dotisků na objednávku. Z toho vyplývá další velká výhoda: vyrábět méně knih, aby se ušetřily náklady, a vydávat další, pokud se prodávají.
• Kromě přímých výhod nám digitální tisk otevírá nový svět: díky němu je možné posílat objednávky e-mailem, tisknout online, kopírovat testy během několika sekund, rychle komunikovat a používat univerzální formáty, jako je PDF.

.