V roce 1888 byl Londýn zděšen groteskními vraždami Jacka Rozparovače, který se zanedlouho chystal na svou další oběť:
V září 1888 se londýnská čtvrť Whitechapel ocitla uprostřed krvavé série vražd. Pět prostitutek bylo nejen podřezáno k smrti, ale také zcela zohaveno s vyjmutými orgány. Jak v září 1888 napsal list The New York Times: „Tyto vraždy jsou jistě nejstrašidelnější a nejzáhadnější, jaké anglická policie zná.“
Ale v noci, kdy 47letá Annie Chapmanová našla svůj hrůzný konec, vrah, Jack Rozparovač, ještě nezískal neblahou proslulost. Vražda Chapmanové pomohla upozornit veřejnost na hrůzu, která se teprve tehdy začala formovat.
Neštěstí Annie Chapmanové
Wikimedia CommonsPortrét Annie Chapmanové pořízený v roce 1869.
Na konci 19. století měly londýnské ženy jen málo příležitostí. Mohly se vdát, nebo žít v chudobě. Annie Chapmanová zvolila první možnost a žila se svým manželem Johnem, kočím. Poté, co jejich nejmladší dcera Emily ve dvanácti letech zemřela na meningitidu, se však manželé dostali do těžkých časů a v roce 1884 se rozešli.
Chapmanová se následně přestěhovala do Whitechapelu, kde žila v různých podnájmech. Manžel jí posílal deset šilinků týdně a ona si vydělávala háčkováním a prodejem květin. Když však její manžel zemřel, obrátila se Chapmanová k sexuální práci, aby si zajistila teplé místo na spaní každou noc.
V roce 1888 žila Chapmanová v Crossinghamově noclehárně na Dorset Street 35 spolu s dalšími přibližně 300 lidmi. Zde platila osm pencí za lůžko a správce o ní říkal, že je „neškodná“, ačkoli byla konzumní a často nemocná. Byla statná, odolná a možná trpěla tuberkulózou i syfilidou.
Při pobytu v Dorse 35 si Annie Chapmanová získala dva pravidelné zákazníky: Harryho Hawkera a muže jménem Ted Stanley.
Osmého září 1888 odešla z domu někdy po jedné hodině ranní. Řekla správci, aby jí schoval postel, protože si šla vydělat dostatek finančních prostředků. „Brzy se vrátím,“ řekla.
Ale už se nevrátí.
Poslední setkání Annie Chapmanové
Wikimedia CommonsFotografie Annie Chapmanové pořízená v márnici po její smrti.
Chapmanová byla později spatřena s nějakým mužem na Hanbury Street 29 kolem půl šesté ráno. Voyer slyšel, jak se muž ptá Chapmanové „Will you?“, na což ona odpověděla „Yes“.
Poté kolem 5:45 hodin ráno vešel na dvorek Albert Cadosch, který bydlel na adrese 27 Hanbury Street. Když procházel kolem plotu, který odděloval jeho dům od domu na Hanbury Street 29, uslyšel, jak nějaká žena řekla: „Ne!“ Slyšel, jak něco spadlo na plot, ale nic si z toho nedělal. Pokračoval ve svých běžných činnostech.
Chapman se s vrahem s největší pravděpodobností setkal jen několik minut před útokem v domnění, že jde o potenciálního zákazníka. Možná ho vedla průchodem v noclehárně plné spících lidí na dvorek, kde mohli o samotě dokončit svůj obchod.
Muž ji však k jejímu zděšení místo toho popadl a brutálně jí podřízl hrdlo od ucha k uchu, načež zohavil její tělo. Poté utekl do noci, aniž by vzbudil byť jen špetku podezření.
Krátce před šestou hodinou ranní našel John Davis, závozník, který v podnájmu bydlel se svou rodinou, Chapmanové zohavené tělo.
Ilustrace London News/Wikimedia CommonsIlustrace záhadného vraha z Whitechapelu, zveřejněná v roce 1888.
Davis vykřikl na muže čekající venku a ti okamžitě běželi na policejní stanici na Commercial Street.
„Viděl jsem, že ta žena je mrtvá,“ řekl James Kent, jeden ze svědků. „Kolem krku měla nějaký kapesník, který se zdál být nasáklý krví. Obličej a ruce měla potřísněné krví, jako by se prala.“
Zpráva o Chapmanové smrti se rychle rozšířila, a když dorazil inspektor Joseph Chandler, přišel i vzrušený dav. Jak informoval časopis Echo: „Vzrušení bylo, jak říkáme, silné. Zděšení je extrémní. Dům i márnice byly obleženy lidmi a říká se, že během části soboty se lidé v hojném počtu hrnuli, aby viděli krvavé místo na dvoře, a platili každý penny.“
Hrozivé podrobnosti
Ilustrace Policejní zprávy/Wikimedia CommonsDr. Phillips prohlíží tělo Annie Chapmanové na tiskové kresbě pro The Illustrated Police News z roku 1888.
Dr. George Bagster Phillips dorazil na místo činu přibližně v 6:30 ráno. Oznámil, že Annie Chapmanová měla podříznuté hrdlo tak silně, že její hlava sotva ještě přiléhala k tělu.
Také její břicho bylo rozříznuté a leželo otevřené. Jak Phillips uvedl: „Tenká střeva a další části ležely na pravé straně těla na zemi nad pravým ramenem, ale byly připojeny. Nad levým ramenem bylo velké množství krve a část žaludku.“
Chapmanové byla odstraněna děloha a dvě třetiny močového měchýře. Protože se po těchto orgánech nenašly žádné stopy, předpokládalo se, že si je vrah vzal s sebou. Tyto řezy byly velmi čisté, což naznačovalo, že osoba, která je provedla, byla zkušená. Ostatním blízkým orgánům se pečlivě vyhnul.
To vše bylo provedeno za černočerného rána během necelých 30 minut.
Jak uvedl lékař při vyšetřování: „Je zřejmé, že se jednalo o práci odborníka – přinejmenším někoho, kdo měl takové znalosti anatomických nebo patologických vyšetření, aby mohl pánevní orgány zajistit jedním švihem nože.“
Přednosta později uvedl: „Policie se mě zeptala, zda by fotografie oka zemřelého byla k něčemu užitečná; já jsem však vyjádřil svůj názor, že fotografie oka by v tomto případě byla zbytečná.“
Tento návrh nejspíše souvisí se starou vírou, že oko člověka zaznamenává jeho poslední pohled před smrtí. Byla to praxe, která se v minulosti používala jako pokus o dopadení vrahů, ale při dopadení Jacka Rozparovače zjevně nebyla k ničemu.
14. září 1888 přijel pohřební vůz dodaný pohřební službou Hanbury Street Undertaker do Whitechapel Mortuary, aby vyzvedl tělo Annie Chapmanové. Odvezli ji na hřbitov City of London ve Forest Gate v Londýně, kde byla uložena do hrobu 78, čtverec 148.
Za pohřebním vozem nenásledovaly žádné smuteční kočáry. Jak uvedl deník The Daily Telegraph, „pohřeb Annie Chapmanové se konal včera brzy ráno, přičemž bylo dodrženo nejvyšší utajení a nikdo kromě pohřebního ústavu, policie a příbuzných zesnulé o přípravách nic nevěděl.“
Hrob Chapmanové už bohužel neexistuje, protože byl mezitím zasypán.
Pátrání londýnské policie po podezřelých
Britské muzeum/Wikimedia CommonsNa novinových brožurách zveřejněných po smrti Annie Chapmanové se o jejím vrahovi mluvilo jako o vrahovi z Whitechapelu.
Chapmanová byla druhou takto brutální vraždou ve Whitechapelu. Občané následně začali panikařit a na policii byl vyvíjen stále větší tlak, aby našla muže, který se na tom podílel.
Brzy byl zatčen muž známý jako „Kožená zástěra“. Předpokládalo se, že u sebe nosí nůž a týrá sexuální pracovnice.
Údajný svědek z noci Chapmanovy vraždy označil tohoto muže, jehož skutečné jméno bylo John Pizer, z řady. Po dalším vyšetřování byl však propuštěn.
John Tenniel/PunchKarikatura zobrazující neschopnost policie najít ďábelského vraha z Whitechapelu.
V neděli večer bylo zatčeno další „podezřele vypadající individuum“ jménem William Pigott. Na jedné ruce měl stopy po kousnutí, které podle Pigotta pocházely od ženy, jíž se snažil 8. září v časných ranních hodinách ve Whitechapelu pomoci. Měl také krvavé skvrny na oblečení, které měl u sebe.
Přivoláno bylo několik svědků, ale žádný z nich ho nebyl schopen identifikovat z řady. Lékař ho prohlásil za blázna. Předpokládá se, že byl později převezen do ústavu pro choromyslné.
Bez dalších stop byl dvůr na Hanbury Street 29 uklizen a davy lidí se rozešly. Panika byla utlumena, tedy až do chvíle, kdy policie obdržela dosud nejstrašidelnější stopu.
Tentokrát od samotného vraha z Whitechapelu.
Vstupte Jack Rozparovač
Wikimedia CommonsDopis, který londýnské policii zaslal vrah z Whitechapelu.
Týden po Chapmanově vraždě obdržela londýnská policejní stanice dopis psaný červeným inkoustem. Stálo v něm:
„Milý šéfe,
pořád slyším, že mě policie chytila, ale zatím mě nechce napravit. Už jsem se smál, když se tváří tak chytře a mluví o tom, že jsou na správné stopě. Ten vtip s Koženou zástěrou mi dal pořádně zabrat… Nad poslední prací jsem si schoval trochu toho správného červeného v láhvi od zázvorového piva, abych s ním mohl psát, ale zhoustlo to jako lepidlo a nemůžu to použít. Červený inkoust je dost vhodný, doufám, ha ha …“
Wikimedia CommonsDopis byl adresován „Šéfovi“ a podepsán Jackem Rozparovačem.
Byl podepsán: „S pozdravem Jack Rozparovač. Nevadí, že uvádím obchodní jméno.“
Ačkoli pravost tohoto dopisu nelze dodnes prokázat, jeho obsah vyvolává noční můry a zvědavost již více než sto let.
Annie Chapmanová naposledy spatřila tvář jednoho z nejslavnějších sériových vrahů v dějinách lidstva. Nám ostatním však dnes zůstává rozum stát:
Teď, když znáte tragický a záhadný příběh vraždy Annie Chapmanové, se dozvíte více o pěti hlavních podezřelých z vraždy Jacka Rozparovače. Pak si přečtěte teorii o tom, že Jack Rozparovač a sériový vrah H. H. Holmes jsou jedna a tatáž osoba.