• David Williams
• 24. 9. 2017

Ivan Pavlov byl ruský fyziolog známý především díky své práci na rozvoji principů klasického podmiňování. Pavlovovo klasické podmiňování našlo četné uplatnění: v behaviorální terapii, napříč experimentálním a klinickým prostředím, ve vzdělávacích třídách i při léčbě fobií pomocí systematické desenzibilizace.

Teorie Ivana Pavlova: Klasické podmiňování

Klasické podmiňování, které poprvé objevil ruský fyziolog Ivan Pavlov (1849-1936), je proces učení řízený asociacemi mezi podnětem z prostředí a jiným podnětem, který se vyskytuje přirozeně.

Všechno klasické podmíněné učení zahrnuje interakci prostředí. Aby mohlo dojít k učení, musí existovat také „neutrální podnět“, po kterém následuje přirozeně se vyskytující reflex. Například Pavlovovi psi slyšeli tón (neutrální podnět), po kterém následovalo slinění (přirozeně se vyskytující reflex) v reakci na příchod potravy. Jakmile se zvuk neutrálního podnětu spojil s podnětem přítomným v prostředí (příchodem potravy), bylo brzy možné vyvolat slinění pouhým zvukem neutrálního podnětu.

Působení klasického podmiňování na subjekt je třífázový proces:

Fáze 1: Předpodmíněný stav

Klasické podmiňování vyžaduje přirozeně se vyskytující podnět, který vyvolá automatickou reakci. V této fázi tedy existuje UCS (nepodmíněný podnět) spojený s UCR (nepodmíněnou odpovědí), který se přirozeně vyskytuje.

Fáze 2: Podmíněný stav

Následuje opakované zavedení neutrálního podnětu vedle UCS. Brzy se neutrální podnět spojí s UCS. Jakmile k tomu začne docházet, neutrální podnět se změní v CS (podmíněný podnět), protože subjekt je nyní podmíněn reagovat na CS, jako by to byl přirozený UCR.

Fáze 3: Postkondicionovaný stav

Jednou jsou UCS a CS propojeny, samotný CS vyvolá reakci. V této závěrečné fázi se z reakce nyní stala CR (podmíněná reakce). To znamená, že se subjekt naučil vyvolat CR, když je vyvolána CS – která byla předtím jen neutrálním signálem.

Klíčové prvky klasického podmiňování:

1. Klíčové prvky klasického podmiňování:

1. Akvizice

Akvizice vyžaduje, aby se neutrální podnět spojil s nepodmíněným podnětem. Ten pak musí být opakovaně posilován, aby došlo k silnému učení.

2. Extinkce

Extinkce (opak akvizice) nastává, když podmíněná reakce zeslábne nebo přestane existovat. Aby se podmíněná reakce udržela, je třeba občas znovu zavést nepodmíněný podnět, který „doplní“ žádoucí podmíněnou reakci.

3. Generalizace podnětu

Jakmile se podmíněná reakce vytvoří, může mít tendenci objevit se jako reakce na jiné podněty, které se jeví jako podobné. Například pokud je podmíněným podnětem určitý tón zvonku, mohou podobně znějící tóny zvonku vyvolat stejnou reakci.

Učitelé mohou pomocí klasického podmiňování pomoci dětem překonat některé úzkost vyvolávající souvislosti. Například poskytování důsledného ujišťování a podpory může dítěti, které má obavy z hlasitého čtení, pomoci, aby se začalo cítit klidněji a pohodlněji.

Vývojové milníky EYFS – elektronická kniha ke stažení zdarma

.