Poprvé byl v jantaru nalezen zachovaný opeřený ocas dinosaura starého 99 milionů let. To by bylo dost vzrušující, ale je tu ještě něco: tento dinosaurus měl peří.
Ocas o velikosti 1,4 palce, popsaný v článku zveřejněném dnes v časopise Current Biology, je součástí pokladu zkamenělin, který paleontoložka Lida Xing z Čínské univerzity geověd objevila loni na trhu s jantarem v Myanmaru v jihovýchodní Asii. Ocas s největší pravděpodobností patří drobnému opeřenému dinosaurovi, který nebyl větší než vrabec. Ocas je tak malý, že naznačuje, že dinosaurus byl mládě; zvíře pravděpodobně zemřelo v severozápadním Myanmaru dříve, než pryskyřice stromů jeho ocas obalila.
Nejedná se o první stopu o dinosauřím peří. Vždyť ptáci se vyvinuli z drobných masožravých dinosaurů zvaných teropodi. Zkamenělé otisky naznačují, že dinosauři měli peří v období křídy, tedy před 145 až 65 miliony let. Jednotlivá pera byla nalezena i v jantaru, ale bez kostí nikdo nemohl s konečnou platností říci, že se jedná o dinosauří peří, a ne o prastaré ptačí.
Tato fosilie je však prvním případem, kdy byl v jantaru nalezen dobře zachovalý dinosaurus. V jantaru se zachovaly kosti zvířete, měkké tkáně i jeho peří, což vědcům umožňuje bezprecedentní pohled na to, jak se dinosauří peří vyvíjelo.
„Získáte opravdu jemnou konzervaci, protože je to v jantaru a je to ve 3D,“ říká Pete Makovicky, kurátor dinosaurů ve Field Museum of Natural History, který se na výzkumu nepodílel. „To dává možnost skutečně porozumět těmto strukturám, a to jak v extrémních detailech, tak i ve třech rozměrech.“
Vědci analyzovali ocas pomocí mikroskopů a počítačové tomografie a zjistili, že peří se z ocasu rozprostírá do stran jako liána. Nahoře byla pravděpodobně tmavá a dole světlá.
Velkým objevem však bylo, že i tato primitivní pera měla háčky podobné suchým zipům, které umožňují, aby pera ležela naplocho proti sobě, tzv. brvy. Barbuly, které lze nalézt i na dnešních ptácích, umožňují peří spojit dohromady – vytvářejí izolaci nebo povrch nepropustný pro přírodní živly. Dnešní objev naznačuje, že barbuly existovaly již nejméně před 99 miliony let.
Rozhoduje tak přetrvávající spor o to, kdy se barbuly během evoluce peří objevily: podle jedné teorie se nejprve vyvinul hlavní stonek peří, který vytvořil žíhané peří. Ten se pak rozvětvil a znovu rozvětvil, aby nakonec vytvořil složité peří s brky. Skutečnost, že brvky byly přítomny na tak primitivním peří, však tuto teorii zpochybňuje. Ryan McKellar, paleontolog z Královského muzea v Saskatchewanu a jeden z autorů studie, říká, že potřebují více vzorků, než řeknou něco definitivního, protože se jedná pouze o jednoho živočicha: „Není to tak, že by to charakterizovalo všechna pera, je to jeden snímek v čase.“
Vědci také ve vzorku zjistili železo, pravděpodobně z buněk dinosaura. To znamená, že v jantaru mohou být stále zachovány stopy původní tkáně – což by bylo neobvyklé. Většina zkamenělin uzavřených v jantaru prochází v průběhu tisíciletí procesem, kdy jsou kosti a tkáň nakonec nahrazeny uhlíkatým materiálem. „To nám napovídá, že některé produkty rozpadu z krve jsou stále zachyceny v uhlíkové vrstvě, která představuje kůži,“ říká McKellar.
Pokud existují stopy původních dinosauřích buněk, mohou McKellar a jeho kolegové hledat pigmenty, keratin nebo jiné materiály původního zvířete. Možná k tomu bude mít brzy i další příležitosti. Právě minulý týden se Xing vrátil z další úspěšné výpravy za zkamenělinami na trhy s jantarem.
Objev je sice velkolepý, ale některým fanouškům dinosaurů zlomil srdce.
Ale McKellar si dovoluje nesouhlasit. „Stejně by bylo děsivé, kdyby vás pronásledoval zubatý pštros,“ říká.
„To by bylo děsivé, kdyby vás pronásledoval zubatý pštros,“ říká.