Podobně jako u stand-upu, i v ložnici jsem měl štěstí začátečníka, které ve mně vyvolalo falešný dojem o mých schopnostech. Na vysoké škole jsem se dal dohromady se ženou, která se při mém sebemenším doteku posrala. Jak jsem si mohl nemyslet, že jsem skutečný gangster lásky? Bohužel, jiné ženy nezažily úplný obrat částic jen díky tomu, že jsem jim foukal do ucha. Bylo to ještě horší. Mnohem horší.
„Prostě skonči. Stejně jsem se nechtěla udělat…“ To musí být ta nejvíc duši drásající věc, kterou mi kdy nějaká žena řekla. Nejenže jsem si připadal strašně neschopný, ale ještě jsem si připadal jako kretén, který se tahá za nos. Byl jsem v ní, proboha! Proč ženy, se kterými jsem spal v posteli, okamžitě nepadaly do křečí v extázi? Copak jsem nevložil svou pohlavní část do její pohlavní části? Copak jsem nepumpoval, jak jsem to viděl ve všech těch filmech ze Skinemaxu? Očividně jsem měl ještě co dělat.
Ale co jsem vlastně věděl o ženách? Nic. A to jsem syn gynekologa! Moje chápání sexu bylo tedy klinické/utilitární. Věděl jsem, že k tomu, aby se narodilo dítě, musí lidé provozovat sex společně. Nevěděl jsem, kde je klitoris nebo bájný bod G, když na to přijde, ale věděl jsem, co jsem viděl ve filmech, a filmy mi říkaly, že k tomu, aby se dáma dostala do Pleasantville, je zapotřebí určité množství orálního sexu. A tak jsem se dostal do období, kdy většina mého repertoáru předehry spočívala v tom, že jsem se přisál k velkým stydkým pyskům mladé dámy jako hladový mořský mlok. Výsledky byly smíšené.
S každou partnerkou jsem se dozvěděl, co dělám špatně. Třeba to, že jsem nepoužíval prsty a byl příliš silný na jazyk. Myslím, že jsem si ho možná jednou nebo dvakrát přitáhla. Ale zvykla jsem si na odmítnutí, takže než abych se usadila v předčasném celibátu, raději jsem vytrvala. A stejně jako moje rutina se to zlepšilo!
Myslím, že tajemství toho, že jsem konečně pochopil, co je potřeba k uspokojení dámy, přišlo, když jsem našel tu pravou. Oba jsme si v ložnici užili supertrapné chvilky, až jsme se jeden druhého přestali bát a začali si užívat mindráky. Jednou v noci mi řekla, jak se jí to líbí, jaké úhly jsou „ne“ a jaké úhly ji nutí říkat: „Ještě, prosím!“. Byl jsem rád, že to udělala. Dámy, mluvte s námi. Řekněte baristovi, jak máte rády své latté. Baristé neumí číst myšlenky a váš chlap taky ne. A pro chlapy platí, že když přivedeme ženu k orgasmu, cítíme se nezastavitelní – 19 procent nejsou pouhými gangstery lásky, ale skutečnými „Ach, moji kmotři.“
Pin this image to save it for later!
Sledujte Jordana Carlose na Twitteru @jordancarlos.
Tento článek byl původně publikován pod názvem „Dámy! Help Us Help You!“ v dubnovém čísle časopisu Cosmopolitan z roku 2015. Klikněte zde a získejte toto vydání v obchodě iTunes!
.