Letos v létě oslavila Amelia Meath – polovina Sylvan Esso, která píše texty, nosí bizoní boty a jezdí na vozíku – 32 let. Oslava samozřejmě nebyla možná, a tak se místo toho se svým kolegou z kapely a manželem Nickem Sanbornem namaskovala, ponořila se do kádě s dezinfekcí na ruce a vyrazila do obchodu s větrnými zvonkohrami. „Bylo to velmi vzrušující, protože jsem nikdy předtím větrnou zvonkohru nedostala,“ směje se z verandy před domem jejich dvojice v Durhamu v Severní Karolíně. „Chtěli byste si ji poslechnout?“
Math cvakne zvonkohrou a po lince se rozlehne chvění jasných, zvonivých zvuků. Je to docela roztomilé. „Nevím, jestli je to specifické pro ten jeden obchod, do kterého jsme šli, ale všechny byly propojené se zvuky planety. Takže tenhle je zvuk zatmění.“
Kromě nákupu intergalaktických zvukových dekorací do domácnosti strávila Amelia posledních pár měsíců svérázným přibíjením receptu na černý dahl z kuchařky Dishoom („Nechala jsem si ji poslat, protože ve Státech je vyprodaná, a tak jsem se k ní pomalu propracovávala.“) a dokončováním třetího alba Sylvan Esso „Free Love“ – které nazývá „naším nejlepším, které jsme zatím udělali“ – a také stavbou velmi speciálního nahrávacího studia na desítce.Pět akrů na samotě uprostřed lesů. Co se týče výluk, mohlo to být horší.
Durham není zrovna to, co by se dalo nazvat obrovským městem, ale když vyjedete z města, věci se rychle stanou opravdu venkovskými. Ideální místo k tomu, aby se tu pořádně zabydlela jedinečná a procítěná elektronická hudba Sylvan Esso, která nás od vydání vlnivého „Hey Mami“ z roku 2013 nutí objímat kamarády – a možná uronit pár malých vlhkých slz – stejně jako nás nutí divoce se vrhnout na nejbližší taneční parket.
Ale spíš než nějaká svérázná chata – což by se dalo čekat vzhledem k tomu, že Amelia je už deset let členkou kořeněného apalačského pěveckého tria Mountain Man – je konečně dokončená nová studiovka Sylvan Esso mnohem víc zaměřená na budoucnost. „Je matně černé a vypadá jako pěkně divoký moderní monolit,“ vysvětluje Amelia. V době natáčení ‚Free Love‘ se ještě dokončovalo, ale to jim nebránilo v práci na desce, místo toho jen přesunuli produkci do menší místnosti studia. „Lidé po celou dobu pracovali v místnosti A – takže na nové desce je spousta pil!“
Hlavní místnost je nyní hotová a kromě toho, že poskytuje prostor pro budoucí alba Sylvan Esso – stejně jako pro další místní hudebníky – nabízí také prostor, kde se Amelia může oddávat své vášni pro tanec. Pokud jste někdy viděli duo hrát naživo, víte, že její kopy, skoky a otočky jsou součástí vystoupení stejně jako její oduševnělý vokál a Nickovo intenzivní soustředění s různými mixážními pulty a modulátory. „Místnost A může fungovat jako velká koncertní místnost, ale navrhli jsme ji tak, aby ten, kdo sedí za pultem, měl za sebou pětadvacet metrů krásné betonové podlahy, takže tam vzadu může tančit kdokoli…“
Všimněte si, že Amelia každou píseň Sylvan Esso nejen protančí – hlasově i fyzicky -, ale že mnoho písní je také o samotném hraní. „Myslím, že je to proto, že je to opravdu snadný způsob, jak mluvit o někom, kdo je do něčeho plně fyzicky investován,“ vysvětluje svou posedlost pohybem. „Myslím, že existuje důvod, proč lidstvo přirozeně chce tančit buď v klubech, nebo na svatbách – protože je tak málo úkolů, které vyžadují celou vaši bytost. Také je to o společenství a radosti – při tanci můžete cítit všechno možné. Když tančíš, rozhlížíš se kolem sebe a zároveň jako bys cítil, co cítíš, a to je tak nějak všechno, co můžeš dělat, když tančíš, nemůžeš toho tolik dělat víc najednou.“
Ameliina posedlost však způsobila několik roztržek mezi ní a Nickem. Jejich nahrávací sezení byla vždycky prošpikovaná drobnými hádkami, ale nejčastěji se objevovala, když se Nick zeptal, jestli opravdu píše další píseň o tanci. Odpověď je vždy kladná, včetně střídmé, jemně romantické „Rooftop Dancing“, která je poctou, no, tanci na střeše s milencem. „Asi se s tím budeme pořád hádat,“ směje se Amelia. „Ale co – on ty texty nepíše!“
Kromě tanečního parketu hostí nové studio Sylvan Esso také Ameliinu sbírku honosného scénického oblečení. „To je jedna z těch rozmarnějších a hloupějších částí – skříň, kde žijí všechny moje kostýmy. Je plná obřích bot Buffalo,“ prozrazuje, než odhadne, že má přibližně 25 párů tlustých tenisek na platformě, které proslavily Spice Girls a bez kterých ji na jevišti nikdy neuvidíte. „Jeden pár je pokrytý Smarties a mám je v růžích a všech různých barvách třpytek.“ Tam také skladuje oblečení, které měla na sobě na konci loňského roku, když Sylvan Esso odehrála sérii exkluzivních koncertů s desetičlennou kapelou WITH. Skupina složená z přátel, mezi nimiž byli Jenn Wasner z Wye Oak, Meg Duffy z Hand Habits, Molly Sarle a Alexandra Sauser-Monnig z Mountain Man a Matt McCaughan z Bon Iver a Hiss Golden Messenger, reinterpretovala zpětný katalog Sylvan Esso pro symfonické sály; svěží, odvážný a větší než kdy předtím. Amelia se při této příležitosti oblékla do obrovského nadýchaného růžového overalu, ve kterém chtěla vypadat jako „sexy Michelin Man“.
Na začátku výluky byl na YouTube zveřejněn dokument o turné, který ukazuje společné zkoušky před koncerty i samotné vystoupení. „Nejúžasnější část, kterou nám WITH opravdu dali, byla ta, že jsme měli pocit, že v minulosti jsme si opravdu chránili, co je Sylvan Esso kapela – Nick a já, kteří spolu hrajeme – ale WITH nám otevřeli úžasné dveře, takže to může být jakékoliv uspořádání lidí, pokud tam budeme Nick a já.“
Sylvan Esso dlouhodobě velmi spolupracují, v roce 2018 se na pódiu na Bonnaroo připojili ke kamarádům Bon Iver a nedávno spolupracovali s Real Estate a Local Natives. Byli dokonce přizváni ke skládání na velkých popových seancích superhvězd. Ale zatím se jim vyhýbá banger nazpívaný Beyoncé. „Spousta těch věcí je taková… flekatá. Jdete na session a píšete třeba pro tři různé lidi, pak uděláte svou věc a pak to snad všichni pochopí a rozhodnou se. Zatím jsme to udělali jen párkrát, ale je to fakt zábava.“
Popová hudba má v Ameliině srdci už dlouho zvláštní místo. Zbožňuje Lady Gaga a Taylor Swift (i když ji ‚Exile‘, nedávná spolupráce Swift s jejich kamarádem Justinem Vernonem, úplně nepřesvědčila. „Mám je obě ráda a myslím, že jsou obě neuvěřitelně talentované, ale v té písni je jakoby prvek performativní lásky, který prostě neberu!“), ale to neznamená, že by tato značka nebyla bez potíží. Na albu „Free Love“ se v písni „Train“ objevuje verš „pop music made me go insane“ a pojednává o vrtkavosti hitů. „Chtěla jsem napsat o tom, jak můžete milovat popovou píseň tak vroucně po dobu asi tří týdnů a pak ji opustit,“ vysvětluje o skladbě, jejíž rozklad vidí, jak chrastí seznam bývalých oblíbenců. „Jako popový písničkář je opravdu nervy drásající uvědomit si, že když se vám to opravdu povede, budete maximálně měsíc hitem týdne a pak se lidé přesunou jinam.“
Takže Sylvan Esso ohromují fanoušky hypnotického elektropopu už od roku 2014, kdy vyšlo jejich debutové album s vlastním názvem, přičemž album „What Now“ z roku 2017 jim zajistilo vůbec první nominaci na Grammy v kategorii Nejlepší taneční/elektronické album. Amelia a Nick byli v polovině turné po australském festivalu Laneway, takže se nemohli zúčastnit slavnostního ceremoniálu, ale ani všichni ostatní interpreti na turné, kteří byli nominováni, což se postaralo o pekelné přespání v hotelu. „Všichni byli spolu: Father John Misty, The War On Drugs… Takže jsme zůstali vzhůru a dívali se na Grammy společně. Byl to moc hezký pocit být v téhle komunitě lidí.“ Takže jste se všichni oblékli do svých parádních šatů? „Ne,“ směje se Amelia. „Všichni měli na sobě hotelové župany.“
Sylvan Esso možná prohráli s Kraftwerk – když už máš přijít o cenu, tak s Kraftwerk, ne? – ale na základě písně „Free Love“ si říkáme, že by Amelia mohla na příští ročník oprášit růžový obleček Michelin Mana.
„Free Love“ od Sylvan Esso vychází 25. září na Loma Vista Recordings.