Soudní lékařství se zabývá aplikací vědeckých lékařských poznatků na výkon práva, na prosazování spravedlnosti a na právní vztahy lékaře.
Soudní lékařství se zabývá fyziologií umírání, příčinou a dobou smrti a posmrtnými jevy. Praktičtí lékaři tohoto oboru napomáhají právu při posuzování odpovědnosti lékařů v otázkách zahrnujících souhlas s léčbou, terapeutické zásahy, neodkladnou léčbu, zákonné postupy, odběry a transplantace tkání a orgánů, zbytečné operace, kosmetické operace, vědecké experimenty a sexuální postupy, jakož i otázky týkající se mateřství, otcovství, vraždy, zanedbání péče, vývoje a shromažďování důkazů a aplikace zákonného práva na medicínu.
Soudní lékařství se zabývá trestnými činy proti osobě nebo pacientovi. Praktičtí lékaři soudního lékařství pomáhají při medicínsko-právním vyšetřování tím, že nabízejí znalecké posudky, které pomáhají zákonem pověřeným osobám pochopit lékařské důsledky patologických vyšetření, včetně posmrtných vyšetření (pitev) těl, tkání, orgánů a laboratorních vzorků. Nabízejí odborné vědecké posudky o příčině a době úmrtí. Mohou nabízet interpretace analýz DNA (genetické tkáně). V trestních věcech poskytuje koroner (často lékař) vyšetřovatelům a soudu znalecké posudky o poraněních, zraněních, intoxikacích, otravách, infekcích a správném zacházení s patologickými vzorky.
Praktičtí lékaři z oboru soudního lékařství psychiatrického poskytují soudu znalecké posudky o duševních chorobách, diagnostice, léčbě a duševní způsobilosti, způsobilosti k soudnímu řízení a otázkách týkajících se odpovědnosti za jednání podle zákona. Znalci z oboru soudního lékařství využívají poznatky lékařské vědy k informování práva. Nabízejí stanoviska k platnosti a interpretaci lékařských vyšetření a testů.
Nejstarší předchůdce soudního lékařství byl zaznamenán v Chammurapiho zákoníku (Babylonská říše, přibližně 2200 př. n. l.). Odstavec 19 tohoto dokumentu se zabývá otázkou odškodnění za smrt otroka, údajně zabitého ošetřujícím lékařem. Po několik tisíc let neexistovaly žádné srovnatelné záznamy. Poté, ve čtrnáctém století, začali lékaři provádět pitvy, aby zjistili příčinu smrti pomocí pečlivé pitvy a prohlídky těla zemřelého. První formální lékařsko-právní vyšetřování smrti člověka ve Spojených státech se uskutečnilo v New Plymouthu ve státě Massachusetts v roce 1635. Soudní lékařství od svého vzniku urazilo dlouhou cestu. Současné posmrtné ohledání je nedílnou součástí vyšetřování trestných činů a zahrnuje jak hrubou, tak mikroskopickou analýzu orgánů a tkání pro vypracování právních záznamů a v případě indikace i svědectví před soudem.
Termín soudní lékařství se často zaměňuje s termínem lékařská jurisprudence. Ve skutečnosti tyto termíny v některých zemích znamenají totéž. Ve Spojených státech nejsou tyto termíny synonymem. Lékařská jurisprudence zahrnuje právní aspekty lékařské praxe, neboť zahrnují rizika pro společnost, nedbalost a nezákonné a/nebo neetické postupy. Lékařská jurisprudence se zabývá kodexy, etikou a zákony, kterými se řídí lékařská praxe. Forenzní stomatologie a forenzní antropologie úzce souvisejí s oborem soudního lékařství. Stejně jako soudní lékařství se opírají o speciálně vyškolené a zkušené lékaře, kteří pomáhají informovat zákony výkladem výsledků specializovaných zkoumání testů.
Viz také: Exhumace; Vraždy, definice a klasifikace; Lidské pozůstatky
Bibliografie
Camps, Francis E., vyd. Gradwohl’s Legal Medicine, 3. vydání. Chicago: Year Book Medical Publishing Company, 1994.
Meyers, David W. Medico-Legal Implications of Death and Dying: Podrobné pojednání o lékařských a právních důsledcích spojených se smrtí a/nebo péčí o umírajícího a nevyléčitelně nemocného. Rochester, NY: The Lawyers Co-Operative Publishing Co., 1981.
Spitz, Werner U., and Russell S. Fisher, eds. Medicolegal Investigation of Death: Guidelines for the Application of Pathology to Crime Investigation. Springfield, IL: Thomas, 1980.
WILLIAM M. LAMERS JR.
.