.

“ Nevím, jestli jste si toho někdy všimli, ale první dojem je často zcela mylný.“

-Lemony Snickett

Téměř v každém sitcomovém seriálu, který jsem kdy sledovala, je epizoda, kdy postava ví, že ji někdo nemá rád nebo o ní má falešný dojem, a prostě se s tím nedokáže vyrovnat. Následuje opakování neúspěšných pokusů o změnu vyprávění této osoby, které nakonec nikdy neskončí dobře.

Každý díl, na který se dívám, se mi stoprocentně líbí.

Stalo se mi mnoho (mnoho)krát, že jsem se setkal s okrajovými známými – kolegy, kamarádem přátel, vzdáleným příbuzným mého partnera – a odešel jsem jen s vědomím, že jsem neudělal dobrý dojem a tento člověk si teď o mně bude udržovat falešný narativ.

Nemluvím o přátelích a rodině, kteří vás budou znát natolik, aby pochopili, přijali a přešli vaše drobné výstřednosti a občasný nesoulad s #TheBestYou. Jde o lidi, kteří tě budou znát jen povrchně, budou s tebou mít pár interakcí v prchavých okamžicích. Okamžiky, kdy jste nedokázali předvést to nejlepší, co ve vás je.

Někdy se přistihnu, že se nad těmito okamžiky zdržuji a mám takový ten skličující pocit, že bych to chtěl změnit. Ale pak si vzpomenu na epizody ze sitcomu a vím, že se s tím musím smířit.

Není to snadné, zvlášť pokud patříte k lidem, kteří musí mít každého rádi.

V podstatě musíme přijmout, že budou chvíle, kdy nebudeme schopni zajistit uzavření různých vztahů a interakcí. To ponechává vyprávění otevřené pro interpretaci. Když osoba, která provádí interpretaci, není někým, s kým pravidelně přicházíte do styku nebo s kým se stýkáte, je pro vás velmi obtížné objasnit nebo pomalu změnit její vnímání vás.

Přechod od myšlení „jak to zlepšit“ k myšlení „smířil jsem se s tím“ sice vyžaduje čas, ale lze to zvládnout. Zde je několik kroků tohoto procesu, které mi obzvlášť pomohly:

• Přijměte, že nikdo nemá „pravdu“ a nikdo není „špatný“

Je snadné v těchto chvílích sedět a dusit se, ukazovat na viníka a obecně mít pocit, že druhá osoba je neschopná, protože vás „nechápe“. Pravdou je, že jste se z jejich pohledu pravděpodobně nechovali nejlépe a oni z vašeho možná také ne.

Jednou jsem se setkal s někým, kdo neposlouchal, nebyl zvědavý na ostatní účastníky rozhovoru a chtěl mluvit jen o sobě. Místo abych se smířil s tím, že se s tímto člověkem pravděpodobně nebudu bavit často (nebo nikdy), nechal jsem svou tvář vypovídat přesně o tom, co si o něm myslím. Bohužel jsem se s nimi znovu setkal. A oni mi to velmi znepříjemnili komentářem, že si všimli, že „se mnou nemají dobrý vztah“ (vážně, kdo tohle říká někomu, koho potkal jednou?). Jak si dokážete představit, postavilo mě to na zadní a koloběh špatných dojmů se opět roztočil.

Pravdou je, že na negativitu nelze útočit negativitou. Musíte se alespoň pokusit dát druhým za pravdu a vědět, že jednají z místa své „pravdy“. Přijetí falešného vyprávění o vás zahrnuje přijetí toho, že se v těchto interakcích nakonec nikdo nemýlí ani nemá pravdu.

Jejich názor na vás nemusí být úplně falešný, ale je to jen střípek.

• Utěšujte se „snímkem“, a ne celým obrazem

Pokud mě množství epizod sitcomů něco naučilo, tak to, že snaha změnit nebo „napravit“ falešný narativ, který o vás má někdo jiný, je naprostá past.

Nemusí mít každý rád každého, a když se snažíme vycházet s každým, ztrácíme kus své schopnosti užívat si opravdové a autentické sociální vazby. Nejde o to být hrubý, ale uznat, že někteří lidé nejsou vaši lidé.

Když vás někdo na okraji vašeho společenského okruhu nemá rád na základě malých, povrchních interakcí, musíte se smířit s tím, že má o vás jen malou představu. Třeba fotku vašeho ušního lalůčku. Nemohou vědět, jak vypadáte jako celek. Není možné, aby vás poznali natolik, aby věděli, jestli se jim opravdu líbíte, nebo ne. Ale pokud si takový úsudek chtějí udělat na základě informací, které mají, budiž. Vy ten názor změnit nemůžete.

Na místo toho zaměřte energii zpět na sebe a pracujte na tom, abyste měli naprostou důvěru v to, že víte, kdo jste. Tak na lidech, kteří mají jen střípky, nebude tolik záležet.

• Važte si toho, že ne na názoru každého záleží

Ve vašem životě je hromada lidí, kteří o vás mají názor, na kterém opravdu záleží. Blízcí přátelé, partneři a manželé, mentoři, koučové – to jsou lidé, kteří mohou mít na váš život konstruktivní vliv. Stát se lepší verzí sebe sama a pracovat na svém růstu je možné jen díky tomu, že budete vyhledávat zpětnou vazbu od těchto lidí.

Nemůžeme přijímat zpětnou vazbu od každého, s kým se stýkáme. Ano, musíte být otevření a připravení uznat, kdy jste se možná neukázali v tom nejlepším světle, ale obvykle toto uznání vzejde z naslouchání zpětné vazbě od těch, na kterých vám nejvíce záleží. Kdokoli mimo tento okruh může mít jen takový přínos, jaký mu dovolíte.“

Když dostanete zpětnou vazbu od kohokoli jiného, ujistěte se, že ji pečlivě promyslíte. Jeden negativní názor z vás nedělá špatného člověka, ale pokud sedí v souladu s nějakou jinou zpětnou vazbou, kterou jste dostali, pak jste se dostali ke skutečně zajímavé příležitosti k osobnímu růstu. Pokud vám něco nesedí nebo víte, že to není pravdivý odraz vašeho celku, pak to opravdu nemusíte poslouchat.

• Pochopte, proč vám to může vadit

Na první pohled je zřejmé, že to, že si o vás někdo myslí něco negativního, vám bude vadit. V ideálním případě bychom byli vždy raději, kdyby každý, s kým se setkáme, měl relativně pozitivní dojem, i kdyby to nebyl dojem silný.

Je však také důležité jít pod povrch. Najde se nespočet lidí, kteří vás z toho či onoho důvodu nebudou považovat za úžasné, a pokud vás tato myšlenka trochu vytáčí, stojí za to investovat nějaký čas do jejího prozkoumání.

Drobné cvičení, které mi pomohlo, je „pět proč“. V podstatě se pětkrát zeptáte sami sebe proč v reakci na něco, co vám vadí nebo co je pro vás výzvou. Tento proces může pomoci odhalit hlubší důvody vašich reakcí. Například:

„Vadí mi negativní dojem toho člověka o mně.“

Proč?“

„Protože chci, aby si o mně lidé mysleli něco pozitivního.“

Proč?

„Nemám rád, když si o mně lidé myslí, že jsem špatný člověk.“

Proč?“

„Protože tvrdě pracuji na tom, abych se snažil být lepším člověkem, a chci, aby to lidé uznávali.‘

Proč?“

„Bojím se, že by jejich názor mohl být správný.“

Proč?“

„Protože jsem se v minulosti choval špatně a chci to napravit.“

Teď se začínáte někam dostávat.

Když nás něco trápí, obvykle to souvisí s vnitřními narativy a obavami, které o sobě máme. Vrtání se v tom, proč na určité scénáře reagujeme tak, jak reagujeme, nám může pomoci začít zjišťovat, jaké jsou tyto obavy, přijmout je a jak je můžeme uvést do lepšího souladu s tím, kým chceme být.

Když se zasekneme na nějaké myšlence, nápadu nebo vyprávění – ať už na tom, které zastáváme sami, nebo na tom, které si myslíme, že o nás zastává někdo jiný – dáváme mu velkou moc. Smíření se s negativní představou, kterou o vás někdo může mít, zahrnuje zamyšlení se nad vlastními vnitřními narativy a rozvinutí silného pochopení a přijetí toho, kým jste (dobrého i špatného).

Soustředění se na podporu těch částí vašeho já, na kterých vám nejvíce záleží, je nejlepší způsob, jak najít smír, když s tím ostatní lidé někdy nejsou v souladu. Možná se to jednou změní, možná ne. Dokud jste vy i ti, na kterých vám nejvíce záleží, spokojeni s tím, kým jste, je to ten nejlepší klid, který můžete najít.

„Protože ke skutečné sounáležitosti dochází pouze tehdy, když světu představujeme své autentické, nedokonalé já, náš pocit sounáležitosti nemůže být nikdy větší než úroveň našeho sebepřijetí.“

– Brené Brown

.