Slashe není těžké přehlédnout. Ne kvůli jeho zálibě v křiklavých pokrývkách hlavy a zálibě v nošení leteckých slunečních brýlí, ale proto, že je prostě nejvíc cool týpek v místnosti.

To se ukáže, když se s 53letým rockerem setkám v hotelovém apartmá, den předtím, než si připne kytaru na koncert po Velké ceně Abú Zabí pro 40 000 diváků s Guns N‘ Roses. Je oblečen do rockové uniformy – černé košile a džínů. Charakteristický cylindr nahradila baseballová čepice, která tak akorát zadržuje jeho rozevláté kadeře. Jeho stíny úspěšně zakrývají únavu z dvouletého koncertování. Vrásky na jeho tváři vypovídají o těle, které se dává do pořádku po tom, co se dostalo na hranici svých možností.

Když si sedáme, abychom si popovídali, zdá se, že je tu jedna věc, kterou je třeba vyřídit, než se pustíme do práce.

„Kde je káva?“ ptám se. Slash se ostře zeptá. Když dorazí, jeho první doušek naznačuje, že náš rozhovor může začít. S tím jeho manažer a polynéský bodyguard Kimo tiše opouštějí místnost – což je u hvězdy takového formátu vzácnost. Jak Slash vysvětluje, ať už jde o práci s rtuťovitými hudebníky, jako je frontman Guns N‘ Roses Axl Rose a zesnulý Michael Jackson, nebo o povídání s novináři, jako jsem já, rocker dává přednost tomu, aby se všichni cítili pohodlně. „Neberu se až tak vážně… pokud má někdo, s kým začnu pracovat, v hlavě předsudky nebo nějakou představu o tom, odkud pocházím, kvůli tomu, co si o mně přečetl, prostě to všechno tak nějak rozbiju,“ říká.

„Není to něco, co bych nazval vědomou snahou, ale rozhodně nechci udělat chybu v tom, že jsem něco víc než ten druhý, s kým jsem. Víš, co tím myslím?“

„Prostě miluju to, co dělám.“

Absolutně, ale ten člověk je pořád Slash a nehodlal jsem ho pozvat na karetní hru v den jeho volna, takže je to ultraprofesionální po všech stránkách. Slash je workoholik, což je jen dobře, protože přestože se dostal na rockový vrchol, co se týče prodeje desek – jen s Guns N‘ Roses prodal více než 100 milionů alb – a jeho status rockové legendy je neoddiskutovatelný, stále má co říct, ale platí podmínka, že otázky pro náš rozhovor se soustředí na jeho sólovou kariéru. Nemůžete mu to mít za zlé, protože uprostřed současného rekordního stadionového turné kapely vydal Slash s Mylesem Kennedym a skupinou The Conspirators riffové album Living the Dream.

Na zářijovém albu, kterému vévodí rozmáchlý singl Driving Rain, se Slash opět spojil se zpěvákem Kennedym (známým ze skupiny Alter Bridge) a vytvořil další, svůdnou dávku temného a dravého rock’n’rollu.

Ačkoli Slash přiznává, že název alba je spíše sardonickou reflexí dnešního světa, stojí za to se zeptat, zda má po třech desetiletích pocit, že jeho kariéra se ze splněného snu stala pouhou lukrativní prací?

„Jsem jedním z mála lidí, které potkáte, kteří to dělají tak dlouho jako já a milují to stejně upřímně a hluboce, jako když jsem poprvé vzal do ruky kytaru,“ říká. „Prostě miluju to, co dělám, a pokračuju v tom naplno, protože jsem rád na cestách. Miluju být ve studiu. Miluju hraní každý večer.“

Tato pracovní morálka, jak říká, mu vydržela po celou kariéru. Poté, co v roce 1996 ostře opustil skupinu Guns N‘ Roses – aby se do ní po dvou desetiletích vrátil -, nepodlehl Slash žádnému tvůrčímu bloku. Prostě se do toho pustil a založil novou kapelu Slash’s Snakepit, aby pak s Velvet Revolver zaznamenal úspěch v hitparádách. Rozčarování z posledně jmenované skupiny, částečně způsobené spirálovitou závislostí zpěváka Scotta Weilanda na návykových látkách, která ho nakonec připravila o život, vedlo Slashe k tomu, že neztrácel čas a založil svůj další projekt s Mylesem Kennedym a The Conspirators.

„Jsem tak trochu podnikavý,“ říká. „Jsem tak trochu workoholik, kdy jsem rád zaneprázdněný, pohlcený čímkoli, co zrovna dělám, a pouštím se do spousty různých věcí.“

I přes různé projekty a zpěváky, které angažoval pro svůj skladatelský talent, se podle Slashe tvůrčí proces v průběhu let nezměnil.

Spolupracoval s eklektickou řadou vokálních talentů. Od Axlova vyjícího stylu pro Guns N‘ Roses a Weilandova pružného hlasu pro Velvet Revolver až po Kennedyho vzletné záběry s The Conspirators, Slash říká, že nepíše s ohledem na konkrétní hlas. Místo toho se soustředí na nahrávání riffů na cestách a po návratu je dotváří se svými různými kapelami.

Pokud jde o Kennedyho, je to právě zpěvákův melodický um, který Slashe nadchne. „Vždycky přijde s něčím, co je jedinečně odlišné od toho, co bych si pro určitý part představoval,“ říká. „Takže už se tím ani nezabývám. Prostě ho nechám, ať si s tím poradí.“

Jistě, Kennedyho expanzivní vokál – stejně dobře se cítí v dravém rocku The Call of the Wild i v gotickém blues Lost Inside the Girl – umožňuje, aby album bylo jednou z nejdynamičtějších Slashových nabídek.

Rocková hudba je na zdravém místě

Důležitější než vysoká prodejnost – album se po vydání dostalo na vrchol rockových žebříčků ve Spojených státech – je pro Slashe fakt, že vzniklo výhradně z lásky k řemeslu.

Protože rock’n’roll už není součástí hudebního mainstreamu, umožnilo to podle Slashe jemu i nové generaci kapel soustředit se na tvorbu hudby bez rušivých vlivů slávy a následných excesů. O tom druhém ví Slash své. Někdejší chronický piják a uživatel návykových látek je od roku 2005 střízlivý poté, co přežil strastiplný boj s městnavým srdečním selháním, v jehož důsledku mu byl voperován defibrilátor.

„Myslím, že rock’n’roll se stal místem, které je opravdu zdravé. Mladí umělci, kteří teď vycházejí, se musí zbavit celého toho mýtu rockové hvězdy – peněz a limuzín. To všechno bývalo pro děti obrovským lákadlem,“ říká.

„A teď už to tak není. Je to tak, že musíš být opravdu super vášnivý. Musíš na tom opravdu tvrdě pracovat a musíš si vybudovat publikum, a ani pak nevíš, jestli se ti někdy podaří získat nahrávací smlouvu, protože takový je teď prostě byznys.“

Přestože se Slash připojil k rockové kapele v době, kdy záleželo na prodeji desek a vydavatelství měla štědré rozpočty na financování nahrávání, máš pocit, že to byla jen šťastná náhoda.

Slash, narozený jako Saul Hudson, přišel na svět v severním Londýně afroamerické matce Ole, kostýmní návrhářce takových osobností, jako byli David Bowie nebo Joni Mitchellová, a anglickému otci výtvarníkovi Anthonymu Hudsonovi. Jeho otec navrhoval obaly k deskám Crosbyho, Stillse & Nashe a Neila Younga. Slash vyrůstal v tvůrčím prostředí, ale v devíti letech mu v tom bránil rozvod rodičů. V té době žil čtvrtým rokem v Los Angeles a právě v tomto období byl Slash převážen od matky k babičce, pokud matka pracovala.

Jako „rezervované dítě“ se Slash podle svých slov s touto nestabilitou vyrovnával tak, že jezdil na kole a nakonec se naučil hrát na kytaru. „Když si člověk vezme kytaru, je to pro mě největší forma vyjádření. Takže bez toho nejsem moc vzrušující nebo vyhraněný typ jedince. Ale s kytarou můžu říct spoustu věcí,“ říká. „Pořád ještě nejsem moc dobrý v těch věcech, co se týče rozhraní.“

Tento plachý rys je při Slashových živých vystoupeních všem na očích. Často stojí vpravo od pódia a tvář má zahalenou cylindrem a slunečními brýlemi, což popisuje jako psychologickou oponu, která se táhne mezi ním a publikem.

Velká cena Abú Zabí:

Kytarista Guns N‘ Roses Slash podporuje Lewise Hamiltona, aby si z Velké ceny Abú Zabí odvezl vítězství

Recenze:

Axl Rose říká, že doufá, že „skvělé“ publikum v Abú Zabí nebylo zklamané z vystoupení Guns N‘ Roses na Velké ceně – naznačuje návrat

„Rozhodně jsem ve svém vlastním prostoru. Když hraju, tak se cítím asi nejpohodlněji a asi nejvíc sám sebou,“ říká. „I když je tu energie, kterou se živíte z publika, mám opravdu problém se do publika skutečně dívat. Takže se při hraní ocitám v takovém malém soukromém světě.“

Z tohoto důvodu Slash pravděpodobně nikdy neodejde do důchodu. Vzhledem k tomu, že kytara je jeho oblíbeným způsobem komunikace, v kombinaci s dobrým zdravotním stavem a nechutí k nezávazným rozhovorům můžeme očekávat, že ty riffy budou ještě nějakou dobu přicházet. Ptám se ho, jestli po slavné kariéře, během níž ze šesti strun vykouzlil nejrůznější nezapomenutelné zvuky, může vlastně ještě něco říct.

„Kytara je taková věc, která je prostě nekonečná cesta,“ říká. „Je to rozhodně něco, co nezná hranice. Je omezena pouze limity uživatele. Víš, co tím chci říct? Jsou na něm nekonečné možnosti. Takže to pro mě bude vždycky zdroj fascinace.“

Living the Dream od Slashe, na kterém se podíleli Myles Kennedy a The Conspirators, právě vychází u Warner Music Middle East

Aktualizováno: 6. prosince 2018 17:18