V tomto seriálu se podíváme na málo známé ženy v průběhu věků.

První známou autorkou na světě je Enheduanna. Enheduanna je pozoruhodná postava: byla starověkou „trojjedinou hrozbou“, byla princeznou a kněžkou a také spisovatelkou a básnířkou.

Třetí tisíciletí před naším letopočtem bylo v Mezopotámii obdobím převratů. Za dobývání Sargona Velikého vznikla první velká říše na světě. Město Akkad se stalo jedním z největších na světě a severní a jižní Mezopotámie byly poprvé v historii sjednoceny.

V tomto mimořádném historickém prostředí nacházíme fascinující postavu Sargonovy dcery Enheduanny. Působila jako velekněžka měsíčního božstva Nanna-Suen v jeho chrámu v Uru (v dnešním jižním Iráku). Nebeský charakter jejího povolání se odráží v jejím jménu, které znamená „ozdoba nebes“.

Enheduanna složila několik literárních děl, včetně dvou hymnů na mezopotámskou bohyni lásky Inannu (semitskou Ištar). Napsala mýtus o Inanně a Ebihovi a sbírku 42 chrámových hymnů. Písařské tradice ve starověkém světě jsou často považovány za oblast mužské autority, ale Enheduannina díla tvoří důležitou součást bohaté literární historie Mezopotámie.

Stav Enheduanny jako jmenované básnířky je významný vzhledem k anonymitě obklopující díla ještě starších autorů. Přesto je v dnešní době téměř zcela neznámá a její úspěchy jsou do značné míry přehlíženy (významnou výjimkou je práce jungovské analytičky Betty De Shong Meador). Její psaná díla jsou tematicky hluboce osobní a obsahují četné biografické prvky.

Cyklus chrámových hymnů Enheduanna končí tvrzením o originalitě díla a jeho autorství:

Sestavitelem desek byla En-hedu-ana. Můj králi, bylo stvořeno něco, co nikdo předtím nevytvořil.

Ačkoli se Enheduanna jasně hlásí k vlastnictví tvůrčího vlastnictví svého díla, komentuje také obtíže tvůrčího procesu – spisovatelský blok byl zřejmě problémem i ve starověké Mezopotámii.

Dlouhé hodiny práce po nocích

Ve svých hymnech komentuje Enheduanna náročnost zachycení božských divů prostřednictvím psaného slova. Popisuje, jak tráví dlouhé hodiny noční prací nad svými skladbami, aby je pak mohla ve dne přednést. Plody své práce věnuje bohyni lásky.

Enheduannina poezie má reflexivní charakter, který zdůrazňuje svrchované kvality její božské múzy a zároveň vyzdvihuje uměleckou dovednost potřebnou pro psané skladby.

Její písemná chvála nebeských božstev byla uznána v oblasti moderní astronomie. Její popisy hvězdných měření a pohybů byly popsány jako možná raná vědecká pozorování. Ostatně v roce 2015 byl na její počest pojmenován kráter na Merkuru.

Enheduannina díla byla napsána klínovým písmem, starověkou formou písma využívající hliněné tabulky, ale dochovala se pouze v podobě mnohem pozdějších kopií z doby kolem roku 1800 př. n. l., ze starobabylónského období a později. Nedostatek dřívějších pramenů vyvolal u některých pochybnosti o identifikaci Enheduanny jako autorky mýtů a hymnů a o jejím postavení jako vysoce postavené náboženské představitelky. Historické záznamy však Enheduannu jasně identifikují jako skladatelku starověkých literárních děl, což je nepochybně důležitý aspekt tradic, které ji obklopují.

Kromě poezie objevili archeologové i další prameny k Enheduanninu životu. Patří mezi ně válcové pečeti patřící jejím služebníkům a alabastrový reliéf s nápisem s jejím věnováním. Enheduannin disk objevil britský archeolog sir Charles Leonard Woolley se svým týmem vykopávek v roce 1927.

Disk byl ve starověku odhozen a zřejmě znehodnocen, ale jeho části byly díky vykopávkám nalezeny a scéna se spisovatelem úspěšně obnovena. Výjev zachycuje kněžku při práci: spolu se třemi mužskými pomocníky pozoruje, jak se ze džbánu nalévá oběť úlitby.

Enheduanna se nachází uprostřed obrazu, s pohledem upřeným na náboženskou oběť a rukou zdviženou v gestu zbožnosti. Obraz na Disku zdůrazňuje náboženské a společenské postavení kněžky, která má na hlavě čepec a nařasený oděv.

Umění napodobuje život

Enheduannina poezie obsahuje prvky, které jsou považovány za autobiografické, například popisy jejího boje proti uzurpátorovi Lugalannovi. Ve skladbě Povýšení Inanny Enheduanna popisuje Lugalannovy pokusy vytlačit ji z její role v chrámu.

Enheduanniny prosby k bohu měsíce se zřejmě setkaly s mlčením. Obrátila se tedy na Inannu, která je chválena za to, že ji navrátila do úřadu.

Zpochybnění Enheduanniny autority a chvála její božské pomocnice se odráží i v dalších jejích dílech, například v mýtu známém jako Inanna a Ebih.

V tomto vyprávění se bohyně Inanna dostává do konfliktu s povýšenou horou Ebih. Hora uráží božstvo tím, že stojí vysoko a odmítá se jí sklonit. Inanna hledá pomoc u svého otce, božstva Anua. Ten jí (pochopitelně) radí, aby se do války s hrozivým pohořím nepouštěla.

Inanna v typicky odvážné formě tento pokyn ignoruje a horu vyhladí, načež začne chválit boha Enlila za jeho pomoc. Mýtus obsahuje zajímavé paralely s konfliktem popsaným v Enheduanině poezii.

V postavě Enheduanny vidíme mocnou postavu velké tvořivosti, jejíž vášnivá chvála bohyně lásky se ozývá v čase i 4000 let poté, co byla poprvé vytesána do hliněné tabulky.

Poznámka: Překlady chrámových hymnů jsou převzaty z Black, J. A., Cunningham, G., Fluckiger-Hawker, E, Robson, E., a Zólyomi, G., The Electronic Text Corpus of Sumerian Literature, Oxford 1998.