Že tvůrci Dungeons & Dragons, a tedy iniciátoři našeho milovaného koníčku, Gary Gygax a Dave Arneson, měli mnoho rozdílných názorů na svůj přínos hře a že mezi nimi panovala značná zlá krev, značně podceňuje. Ještě předtím, než se mnozí hráči narodili, se Gygax a Arneson o tyto neshody dokonce soudili. Spory nejsou nic nového, provázejí nás už celá desetiletí. Proč se tedy tento týden na všech sociálních sítích objevil článek Kotaku, který o tom všem píše jako o novém odhalení?“

Nejnovější článek Dungeons & Deceptions: Hráči prvního D&D se ohrazují proti legendě o Garym Gygaxovi, je jen posledním ze série článků, které jsou velmi negativní vůči Garymu Gygaxovi a které napsala sloupkařka Kotaku Cecilia D’Anastasio. Kdyby to bylo bráno samo o sobě, možná bych si řekl „Fajn, herní web se vrací ke staré kontroverzi pro svou mladší čtenářskou základnu“, ale tohle není jediný článek namířený proti Gygaxovi a jeho „legendě“.

První článek konkrétně o Gygaxovi, který jsem v této sérii zaznamenal, se jmenuje Grafický román o tvůrci D&D je okouzlující, ale padá do známé pasti a je to z větší části docela vlídná recenze. Přestože popisuje grafický román jako „okouzlující historii“, zdá se, že autorovi opravdu vadí. „A přesto si Gygax možná užil dost času na oltáři uctívání hrdinů D&D.“ prohlašuje článek. Článek brojí proti primátu Dungeon Mastera a tvrdí, že to snižuje přínos hráčů, což je argument, který mi připomíná otázku mých dětí „Jak to, že je Den matek a Den otců, ale není Den dětí?“. Autorův argument, který klade na první místo přínos Hráčů vs. DM, nakonec spočívá v tvrzení, že existence platformy komunitního obsahu D&D nám říká, komu odkaz D&D skutečně patří (ehm, ano, Wizards of the Coast, ale mám podezření, že to autor článku nemyslel vážně), a končí vtípkem, aniž by nabídl zdroj nebo odkaz, že „Byl to Gygax, kdo původně bojoval proti tomu, aby byl soubor pravidel otevřený.“

Jelikož pro toto tvrzení není uveden žádný konkrétní příklad, citace, hypertextový odkaz nebo jiný důkaz, nezbývá mi než spekulovat. Gygax jistě bojoval za zachování kontroly nad svým duševním vlastnictvím. Gygax a Arneson o něj bojovali u soudu. TSR jistě pečlivě chránila své duševní vlastnictví před Gygaxem, jakmile byl ze společnosti vytlačen. Pokud autorka tvrdí, že Gygax chránil duševní vlastnictví D&D, rozhodně bych s ní souhlasil. Ale článek tvrdí, že „to byl Gygax, kdo původně bojoval proti tomu, aby byl soubor pravidel otevřený“, a to mi prostě nedává smysl. Gygax nebyl vlastníkem sady pravidel 3e, tedy sady pravidel, která se díky OGL skutečně stala open source. Gygax nebyl součástí Wizards of the Coast, aby bojoval proti tomu, aby se sada pravidel stala open source. Nevím, co si Gygax myslel o OGL při jeho prvním vydání, ale vím, že vydal velké množství doplňků a produktů OGL a že v roce 2002 poskytoval rozhovory, v nichž tento koncept chválil: „D20 OGL je také velmi chytrý tah, protože poskytuje podporu základnímu systému, přivádí k němu více hráčů a rozšiřuje fantasy základnu do dalších fantasy prostředí i do zcela nových žánrů.“ Nenapadá mě tedy žádný důvod, proč by článek v Kotaku měl obsahovat tuto myšlenku, že Gygax bojoval proti OGL z jiného důvodu než proto, aby koncepčně rozdělil obrovskou komunitu hobbistů a vydavatelů, kteří vydali OGL doplňky pro D&D a D&D inspirované hry, a jednoho ze spolutvůrců hry, a aby Gygaxovi upřel jakoukoli část „odkazu“ D&D.

Druhým významným článkem v této sekvenci byl článek věnovaný hlavně Gail Gygaxové, vdově po Fantasy: The Fight over the Legacy of Dungeons & Dragons. Tento článek není přímo hitem, ale odhaluje rozkol mezi Gail Gygaxovou a některými dětmi Garyho Gygaxe z jeho prvního manželství a vykresluje docela tragický obraz současného stavu světa Gail Gygaxové vůbec. Z velikosti a rozsahu článku je zřejmé, že při jeho shromažďování bylo vynaloženo značné úsilí. Netvrdím, že si autorka dala záležet na tom, aby někoho očernila, ale zdá se mi, že tak podrobný článek na téma, které by obecně bylo pro většinu čtenářů Kotaku dost esoterické, může být jen výsledkem fixace na téma Garyho Gygaxe a jeho odkazu.

Předtím, než začala tato série článků, byl však Gygax také terčem hněvu Cecilie D’Anastasio v článcích, které se netýkaly konkrétně D&D. Její článek The Struggle To Bring More Women Into Game Development začíná následujícím odstavcem:

Gary Gygax, biologický determinista a tvůrce Dungeons &Dragons, jednou řekl reportérovi časopisu Icon, že „hry obecně jsou mužská záležitost… Každý, kdo se pokusil navrhnout hru tak, aby zaujala velké ženské publikum, neuspěl. A myslím, že to souvisí s odlišnými myšlenkovými procesy mužů a žen.“

https://kotaku.com/the-struggle-to-bring-more-women-into-game-development-1783683864

Gygaxovo myšlení v citátu jistě vyznívá sexisticky a zastarale (a skutečně by nás to nemělo překvapit), ale pokud se podíváte na odkaz na článek z časopisu Icon, který autor uvádí, zjistíte, že citát byl vybrán tak, aby Gygax vypadal hůře. Alespoň je toto tvrzení, na rozdíl od vyhozené věty o Gygaxově boji proti OGL, podloženo odkazem, i když takovým, který odhaluje selektivní citování. Úplný kontext z rozhovoru z roku 1998 zní:

Co kmeny sexu a násilí v celém D&D? Fantazijní ženy v řetízkových bikinách.
GG: Je to stejné v komiksech a na předních stranách lákavých obálek starých pulpových časopisů. Hry obecně jsou mužská záležitost. Není to tak, že by hry byly navrženy tak, aby vylučovaly ženy. Každý, kdo se pokusil navrhnout hru tak, aby zaujala početné ženské publikum, neuspěl. A myslím, že to souvisí s odlišnými myšlenkovými procesy mužů a žen.

http://www.revolutionsf.com/article.php?id=3964

Poznamenejme, že D’Anastasio zařadil větu záměrně vynechanou uprostřed „Není to tak, že by hry byly navrženy tak, aby vyloučily ženy.“, bylo by použití Gygaxova jména jako zástupce šovinistů v herním průmyslu trapné:

Ženy, které přispěly do nové sbírky esejů Women in Game Development, jež vyšla 1. července v nakladatelství CRC Press, slyšely Gygaxovy pocity zaznívat jak v jejich hlavách, tak v konferenčních místnostech herních vydavatelství (sic). Mnohé z nich na vlastní kůži pocítily dopady toho, jak velké herní společnosti vnucovaly své hry chlapcům, což byla marketingová taktika zpopularizovaná kolem poloviny 80. let. Ale navzdory všem Gary Gygaxům, kteří jim říkali Ne, vypadni, to dokázali a pomáhají to dělat i ostatním.

https://kotaku.com/the-struggle-to-bring-more-women-into-game-development-1783683864

A dále v článku rozebírají, že autorky knihy zjistily, že „Myst, Monkey Island, Donkey Kong a – navzdory Gygaxově proklamaci – Dungeons & Dragons byly nejen zábavným způsobem trávení času, ale i zásadní součástí jejich identity“. (zvýraznění doplněno), jako by bylo samozřejmostí, že Gygax chtěl hráčky z Dungeons & Dragons vyloučit.

Nehodlám tvrdit, že Gary Gygax nebyl sexista, ani že rané D&D nebyly „biologicky deterministické“ (např. omezení podle rasy a pohlaví v AD&D 1e), ale Gygax i jeho edice hry pocházejí ze sexistické doby. Dělat z Gygaxe jediný příklad mužského šovinistického hlasu snažícího se vyloučit ženy v článku Kotaku o boji za příchod většího počtu žen mezi herní vývojáře je prostě směšné – zvlášť když si uvědomíte, že mluvíme především o videoherním průmyslu a že tento boj probíhá reálně a právě teď, léta po Gygaxově smrti, nikoliv v dávné minulosti, kdy Gygax mohl mít v této věci osobní vliv. V článku se uvádí, že pokud jde o ženy ve vývoji her: „Neustálé sexuální a emocionální obtěžování spolu s nevyrovnanými platy a neustálými pochybnostmi o jejich schopnostech podkopávaly duševní zdraví těchto žen…“. Toto obtěžování a nerovnost mezd není vinou Garyho Gygaxe, mrtvého muže z jiného odvětví, ale vinou žijících lidí v odvětví vývoje videoher právě teď. Možná Kotaku nechce jmenovat jména z videoherního průmyslu, a tak raději používá Gygaxe jako strašáka, který má zastoupit skutečné špatné aktéry? To mi nepřipadá příliš fér, ani vůči Garymu Gygaxovi, ani vůči skutečným obětem tohoto obtěžování.

O Garym Gygaxovi existují i jiné články od D’Anastasia, které se netýkají Kotaku. V této recenzi na Říši představivosti je dost nechutný komentář o manželce Garyho Gygaxe: „Zcela mužský svět wargamingu, svět, který, jak se Witwer směje, unikal pochopení Gygaxovy manželky (kterou si, jak se proslýchá, vybral kvůli její podobnosti s fantasy pinup girl v přiléhavém brnění)“. (důraz opět můj) a byl napsán v roce 2015. Hádám, že to Gail Gygaxová neviděla, než souhlasila s rozhovorem pro D’Anastasiův článek Fantasy vdova z roku 2019.

Ať to stojí, co to stojí, ne všechno, co D’Anastasio napsal pro Kotaku o D&D, je útok na Garyho Gygaxe. Dungeons &Dragons Wouldn’t Be What It Is Today Without These Women stojí za přečtení, pokud se zajímáte o vznik jedněch z nejikoničtějších produktů „zlatého věku“ TSR. D’Anastasio také napsala několik článků chválících 5. edici a je zřejmé, že je vášnivou hráčkou, protože je také autorkou minipřílohy na DMSGuild (to je affiliate odkaz).

Až na to, že každý hráč, který se zajímá o historii tohoto koníčku (což asi popisuje většinu OSR), ví, že Gary Gygax zdaleka nebyl dokonalý. Množí se historky o zneužívání drog a alkoholu, nevěře, šikaně a samozřejmě i o bojích o duševní vlastnictví. Ani pro hráče pravděpodobně neexistuje žádná „definitivní Gygaxova filozofie“, protože jeho pohled na hru, kterou spoluvytvářel, a na hry jí inspirované se v průběhu času dramaticky měnil a jeho rady hráčům a Dungeon Masterům se pohybovaly od prosazování téměř „pravidlové anarchie“ až po trvání na tom, že on osobně je definitivní autoritou pro všechna pravidla a všechno mezi tím. Gygax nebyl dokonalý, ale byl spolutvůrcem hry, která založila koníček, který milují miliony lidí, včetně samotné D’Anastasie. Redukovat ho na klikací karikaturu je nespravedlivé, stejně jako používat ho jako zástupný symbol pro hříchy a postoje ostatních. Tato kampaň, jejímž cílem je udělat z Gygaxova odkazu něco špinavého, je nespravedlivá.

OSR .