Poznámka redakce: (Garry Kasparov je předsedou iniciativy Renew Democracy Initiative. Názory vyjádřené v tomto komentáři jsou jeho vlastní. Další názory si můžete prohlédnout na CNN).
(CNN) Kreml ve středu opět zastrašoval a uplácel Rusy u volebních uren, což byla poslední epizoda toho, co se již dávno stalo bolestným výsměchem demokracii. Demokracie znamená volbu a v Rusku už mnoho let žádná skutečná volba neexistuje. Všechny cesty, všechna hlasování vedou k Vladimiru Putinovi.
Garry Kasparov Plebiscit se týkal změny ruské ústavy, která má mimo jiné umožnit Putinovi zůstat u moci až do roku 2036. Samozřejmě, „umožnit“ je hloupé slovo, když Putin vždycky hodlal vládnout v Kremlu, dokud nebude vynesen, bez ohledu na to, co se píše na jakémkoli kusu papíru. Dokonce i tato formalita byla předem daná; nová ústava byla ke koupi na novinových stáncích a v knihkupectvích již několik dní před hlasováním. První analýzy statistika Sergeje Špilkina ukazují, že z údajných 74 milionů odevzdaných hlasů bylo odhadem 22 milionů falešných.
Je na místě se ptát, proč se obtěžovat s předstíráním demokracie? Diktatury jsou posedlé povrchními přívlastky legitimity a demokracie, jednak aby odvedly pozornost, jednak aby pošpinily význam těchto pojmů. A po desetiletích likvidace opozice a potlačování veškerého nesouhlasu se despota může dokonce těšit z toho, že si myslí, že je tak populární, jak tvrdí bezcenné průzkumy, volby a státní média.
Tato předstíraná hlasování nemají Putinovi pouze poskytnout krytí v Rusku, kde občanská společnost téměř neexistuje, ale také poskytnout zahraničním vůdcům záminku k tomu, aby s Putinem jednali jako s rovným, místo aby se mu postavili jako autokratovi, kterým je. Umožňuje to také zahraničním médiím, aby ho nadále nazývala „prezidentem“ a stavěla ho na roveň vůdcům svobodných zemí. Stejně jako každému tyranovi před ním se Putinovi daří částečně díky zbabělosti těch, kteří by ho mohli odradit, ale rozhodli se to neudělat.
To není jen sémantika. Bylo by trapné, dokonce pobuřující, uzavírat s diktátorem Putinem dohody, důvěřovat mu nebo o něm mluvit s láskou tak, jak to dělá prezident Donald Trump. Titul živí pokrytectví, a tak je třeba udržovat mýtus o Putinovi vyvoleném, Putinovi oblíbeném.
Tuto volbu musí učinit každý zahraniční představitel a každá mediální organizace. Mohly by se ve svém zpravodajství určitě zmínit o tom, že ruské volby nejsou ani svobodné, ani spravedlivé. Mohly by Putina zbavit demokratického titulu „prezident“, kterého není hoden – a měly by.
Vzhledem k tomu, že katastrofální reakce Ruska na koronavirus odhalila mýtus o Putinově kompetentnosti a dále oslabila ekonomiku, není divu, že se opět poohlíží po zahraničí. V rozhovoru pro nedávno odvysílaný dokument Putin hovořil o „historických ruských územích“ a odsoudil bývalé sovětské republiky s tím, že při rozpadu SSSR v roce 1991 měly „odejít s tím, s čím přišly, a ne si s sebou brát dary od ruského lidu“. Vzhledem k tomu, že Putin již napadl dvě bývalé sovětské republiky, Gruzii a Ukrajinu, je třeba to brát jako jasnou hrozbu.
Putinova zjevná touha po novém dobývání nás přivádí k jeho zatím nejúspěšnější operaci, nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA. Míru vlivu ruských operací na volby v roce 2016 nelze nikdy s jistotou zjistit, ale ať už Putin investoval cokoli, vyplatilo se mu to tisícinásobně. Dokonce i když pomineme Trumpovu bizarní osobní loajalitu vůči Putinovi, role Ameriky jako globálního zastánce demokratických hodnot se vypařila v mraku quid pro quo díky prezidentovi, který spíše kritizuje tradiční americké spojence než diktátory, jako jsou Putin a Si Ťin-pching.
Aby Putin mohl překročit další hranici, potřebuje vědět, že nebude čelit vážnému odporu ze strany USA nebo NATO, které je bez americké podpory bezzubé. Jinými slovy, potřebuje, aby v Bílém domě byl Trump, nikoli Joe Biden. Jedinou konzistentní věcí v Trumpově nevyzpytatelné zahraniční politice je jeho odmítání kritizovat Putina, jehož vliv podrobně potvrdil ve své nové knize John Bolton. Dokonce i šokující odhalení, že Rusko podle údajných zpravodajských informací vyplácelo Talibanu odměny za zabití amerických vojáků, se setkalo s typickým mlžením Bílého domu a tvrzením o neznalosti.
Co se týče toho, co by Putin mohl udělat, aby Trumpovi pomohl v roce 2020, rozšířená verze hackerských a dezinformačních kampaní z roku 2016 je jen jednou z možných obav. Zdá se, že Senát vedený republikány je připraven zrušit požadavek, aby kampaně odhalovaly zahraniční podporu, a prakticky tak rozbalit červený koberec Putinovi a dalším, jako jsou Saúdové a Číňané, kteří mají zájem na tom, aby se Amerika neúčastnila – nebo alespoň stála stranou – prodemokratického byznysu.
Putin se v roce 1999 dostal k moci z nemalé části díky bombovým útokům na ruské obytné domy, z nichž byli obviněni čečenští teroristé. Brutální reakce tehdejšího premiéra Putina vynesla na výsluní i v době, kdy se množily důkazy, že ruské bezpečnostní služby byly přistiženy při přípravě bombového útoku na byt v Rjazani. Jako bývalý pracovník KGB dává Putin přednost jemnějším metodám, ale jak potvrzují nedávné atentáty na jeho politické cíle na cizím území a program odměn v Afghánistánu, nemá alergii na krev, včetně té americké.
Společně s vyvoláváním strachu a násilím Putin využíval oprávněné stížnosti ruského lidu ke svému prospěchu. Jeho témata byla známá: bezpečnost, zachování kultury, etnické napětí. Twitter tehdy ještě neexistoval, ale kdyby existoval, Putin by tweetoval „Zákon & pořádek!“ v ruštině. Ti z nás, kteří byli v ruském prodemokratickém hnutí, měli dvojí úkol: protestovat proti Putinovým zákrokům a zároveň si uvědomit další problémy, kterým země čelila.
Sledoval jsem, jak Putin ničí naši křehkou demokracii tím, že se soustředí pouze na svou vlastní moc a bohatství, přičemž pronáší nacionalistickou rétoriku a útočí na svobodný tisk. Nyní sleduji, jak Trump používá mnohé ze stejných technik k osekávání demokracie v mém novém domově, i když si nemohu stěžovat na exil, když někteří z mých ruských kolegů byli uvězněni nebo zabiti.
Ale Trump ještě neudělal to nejhorší, což předpovídám s jistotou ne proto, že vím, co udělá, ale proto, že vím, čeho jsou takoví lidé schopni.
Ruská demokracie je fraška a Putin by si nepřál nic jiného než způsobit stejný osud její americké verzi. V tom má partnera v Trumpovi, který obviňuje demokraty ze snahy zfalšovat volby, útočí na korespondenční hlasování a udělal jen málo pro to, aby zabránil řádění pandemie koronaviru, která, jak se zdá, bude pokračovat i v listopadu a zasévat chaos ve volbách.
Unace odstrašení má cenu libry odvety. Američtí zákonodárci a kandidát Biden musí dát jasně najevo, že jakýkoli útok na integritu voleb v roce 2020 bude potrestán těmi nejtvrdšími tresty – bez ohledu na to, zda tyto útoky přijdou z Kremlu, nebo z Oválné pracovny.