Původ Bajiquan
Původ BajiQuan je nejasný a nelze jej přesně vysledovat. Hlavním problémem je, že většina dosud předaných informací týkajících se BajiQuan se do značné míry opírá o ústní předávání. Spolehlivých písemných dokumentů z doby před kulturní revolucí je velmi málo, protože mnoho dokumentů se ztratilo nebo bylo zničeno během občanské války nebo v období, kdy bylo cvičení nebo bojová umění zakázáno. Některé z dokumentů, které se dosud zachovaly, jsou však uvedeny v sekci „Historické dokumenty“ na těchto webových stránkách.
Někteří autoři vidí první písemnou zmínku o BajiQuanu ve vojenskésmlouvě nazvané „Jixiao Xin Shu“ (纪效新书, Nová praktická smlouva o vojenské disciplíně), kterou v době dynastie Ming napsal slavný generál Qi JiGuang (戚继光, 1528 – 1588). V této smlouvě Qi JiGuang uvádí seznam bojových stylů své doby a píše následující větu: „Metoda oštěpu rodiny Yang a hůl PaziQuan jsou nyní proslulé“. Někteří autoři uvádějí, že v oblasti CangZhou byl BajiQuan znám také pod jménem PaziQuan （耙子拳）. neboBaziQuan （扒子拳）. Termín PaziQuan by mohl být deformací v místním dialektu slova BajiQuan nebo by slovo „Pazi“ (což znamená „hrábě“) mohlo odkazovat na typický tvar pěsti používané v tomto stylu, držené volně rozevřené, když se neudeří. V důsledku toho někteří lidépovažují zmínku Čchi Ťie-kuanga za náznak toho, že BajiQuan existoval již v 16. století. Kromě podobnosti ve výslovnosti však neexistují žádné prvky, které by PaziQuan citovaný QiJiGuangem spojovaly s BajiQuanem, a je třeba poznamenat, že :
– Qi JiGuang neuvádí žádné údaje o obsahu a specifikách PaziQuan, které by mohly odůvodnit, že BajiQuan a PaziQuan jsou totožné styly, a v dnešní době nikdo neví, jak by mohl vypadat personál PaziQuan,
-podle záznamů rodiny Wu, název BajiQuan dal stylu Wu Ying v roce 1790 (více podrobností viz oddíl „Wu Ying“), před tímto datem se styl nazýval YiShu (异术，neobvyklý styl) nebo Wu Jia Quan (吴家拳， styl rodiny Wu),
– v raných záznamech oBajiQuan se jako referenční zbraň stylu uvádí spíše oštěp než hůl
První generace(y) : Wu Zhong, Lai, Pi a další ….
V současné době neexistují žádné záznamy, které by umožňovaly vysledovat jakýkoli přenosBajiQuan z doby Qi JiGuanga do dalších dvou století. Nejstaršídokumenty poskytující nějaké historické informace o BajiQuan pocházejí z doby kolem roku 1930. Nejstarším praktikujícím BajiQuan, který je v těchto písemných dokumentech zaznamenán, je Wu Zhong (1712-1802), příslušník chuejské menšiny z rodu Wu (podrobněji viz články „Původ rodu Wu“ a „WuZhong“). Podle většiny těchto dokumentů měli Wu Zhonga učit BajiQuan dva potulní mniši jménem Lai (癞) a Pi (癖), přičemž druhý z nich byl žákem prvního. O Laiovi a Piovi nejsou v zápisech uvedeny žádné konkrétní informace a je velmi pravděpodobné, že obě tato jména jsou přezdívky (Lai znamená „malomocenství“ a Pi „touha“). Po skončení kulturní revoluce bylo praktikování bojových umění postupně opět podporováno čínskými úřady a na počátku 80. let 20. století se BajiQuan znovu vynořil ze zapomnění, zejména díky zájmu některých japonských bojových umělců, kteří v tomto období začali navštěvovat pevninskou Čínu. Proto od poloviny osmdesátých let došlo k rozkvětu publikací o BajiQuan. Mnohé z těchto publikací se snažily řešit otázku původu BajiQuan a skutečné identity Lai a Pi. Někteří autoři se proto snažili spojit původ BajiQuan buď se slavným shaolinským chrámem v pohoří Song, nebo s chrámem YueShan v okrese BoHaicoun v provincii Henan, nebo s daoistickými chrámy v pohoří WuDang v provincii HuBeiprovince, nebo dokonce s Ding FaXiangem (丁发祥,1615 – 1694), slavným mistrem bojových umění ze 17. století pocházejícím z vesnice MengCun. I když všechny tyto domněnky představují zajímavé hypotézy, opírají se však pouze o ústní informace a žádná z nich není podložena žádným písemným dokumentem z doby před 50. lety. Navíc je těžké pominout skutečnost, že vývoj BajiQuanu představuje ekonomickýpotenciál, který výrazně ovlivnil některá historická tvrzení o původu tohoto stylu.

Na základě těchto úvah je nejrozumnější možnostípoznat, že kdyby Wu Čung někdy chtěl odhalit identitu Lai aPi a původ jeho dovedností, udělal by to. Zatím pouze Wu Zhongví, kdo Lai a Pi skutečně jsou, a možná tato jména prostě symbolizují vědomosti, které Wu Zhong získal během celého svého života…
Místo narození a šíření BajiQuanu
V poslední době se také objevily některé debaty o tom, které místo by mělo být považováno za „místo narození BajiQuanu“. I zde je hlavním problémem to, že podrobnosti týkající se života Wu Čunga a jeho učení také do značné míry závisí na ústním předávání nebo na několika bojových příručkách, které byly sepsány kolem roku 1930. Například rodinná příručka z vesnice Hou ZhuangKevillage zaznamenává pouze jméno Wu Zhong, bez sebemenšího údaje o jeho životě. Podle nejstarších bojových příruček měl Wu Zhong pouze tři zaznamenané žáky představující třetí generaci BajiQuan : svou dceru a jediné dítě WuRong (吴荣), Wu ZhongYu(吴钟毓) aWuYing (吴溁) dva členy rodiny MengCun Wu, a všechny tyto tři osoby jsou zaznamenány jako žijící v MengCun. Tyto tři osoby byly iniciátory šíření Baji Quan pro další generace a do okolních vesnic a měst. Je třeba poznamenat, že doposud neexistuje záznam o žádném praktikujícím Baji, který by neměl vztah k jednomu z těchto tří učedníků
Jedním z důležitých faktorů je, že si lze všimnout, že s výjimkou velkých měst jako TianJin a CangZhou se všechny vesnice, kde se BajiQuan po 3. generaci výrazně rozvinul, nacházejí v okruhu 15 km kolem MengCunu (více viz stránka „Mapa oblasti MengCun“). Co se týče Hou ZhuangKe, rodiště Wu Zhunga, neexistují žádné záznamy o rozvoji BajiQuan v tomto místě, a co je ještě pozoruhodnější, v místech nacházejících se v okruhu 15 km kolem Hou ZhuangKe nikdy nedošlo k žádné aktivitě BajiQuan. HouZhuangKe je navíc izolovaná vesnice s asi 1 000 obyvateli, která se nachází asi 45 km jihovýchodně od MengCunu,což v době Wu Zhunga představovalo nejméně půlden cesty od MengCunu. Z toho vyplývá, že Wu Zhong musel v MengCunu pobývat trvale v době, kdy zde vyučoval. Navíc je vzhledem k izolovanosti Hou ZhuangKe obtížné pochopit, jak mohl Wu Zhong získat určitou literární a bojovou kulturu, aniž by opustil své rodiště, zatímco oblastCangZhou, MengCun a YanShan byla od 12. století vždy místem intenzivní kulturní a bojové činnosti. V důsledku toho je třeba si uvědomit, že pokud lze Hou ZhuangKe považovat za rodiště WuZhonga, MengCun je rozhodně rodištěm BajiQuanu.
Není možné zde podrobně popsat následný vývoj BajiQuanu po 3. generaci, pak by jména míst a slavných cvičenců stačila na zaplnění 200 stran. Lze však zmínit, že počínaje MengCunem se BajiQuan postupně přenášel do okolních vesnic a měst. Mezi těmito místy však lze uvést následující nevyčerpávající seznam míst a rodin, které hrály významnou roli ve vývoji BajiQuan :
– rodiny Wu, Ding, Wang & Yang z vesnice MengCun,
– rodiny Li, Zhang& Han z vesnice LuoTuan (罗疃) v okrese XinXian,
– rodina Huo z vesnice JiBeiTou (集北头), která také zavedla BajiQuan ve městě ChangChuncity, Jilinprovince,
– rodina Ga z města YanShan, která zavedla BajiQuan v TangGu (塘沽), přístavním městě TianJin,
– rodina Zhang z vesnice PoBei (泊北), která se nachází 15 km severovýchodně od MengCun,
– rodina Ji z vesnice LangErKou (狼儿口), která se nachází 10 km jižně od města cangZhou,
– rodina Ma z vesnice YangShiQiao (杨石乔), která zavedla BajiQuan v provincii Gansu,
– rodina Qiang z vesnice ZiLaiTun (自来屯),
– rodina Li z NanLiang (南良),
– rodina Yinf z vesnice YinJiaZhuang (尹家庄) ve městě YanShan,
– rodina Sun z WangGuan Tun (王官屯),
– atd.