Účast na fyzické aktivitě byla historicky pojímána na individuální úrovni se silným důrazem na zdánlivě zdravé lidi. Ve druhé polovině 20. století a na počátku 21. století však došlo ke změně paradigmatu, kdy se stále více uznává, že účast na pohybové aktivitě závisí na faktorech, které jedinec nemůže ovlivnit, přičemž programování a intervenční úsilí je nutné v průběhu celého života, v různých prostředích a za různých životních okolností. Tento posun důrazu vytvořil příležitosti a výzvy pro ty, kteří se podílejí na realizaci programů pohybové aktivity a výzkumu. V této prezentaci budou přezkoumány a kriticky zhodnoceny snahy o změnu, podporu a udržení pohybového chování. Z této kritické analýzy vyplyne pochopení syndemické povahy hypokinetických onemocnění (tj. onemocnění spojených s nečinností a nedostatkem fyzické aktivity). Termín syndemika se používá k vysvětlení vzájemného působení a synergické povahy osoby, místa a času při vzniku onemocnění. V syndemice se zohledňuje nejen individuální životní styl a sociální faktory, ale také síly, které tyto příčiny spojují. Aby bylo možné skutečně ovlivnit změnu mezi masami, musí se ti, kdo se podílejí na realizaci intervencí a programů v oblasti fyzické aktivity, zabývat nejen jednotlivými způsoby životního stylu a sociálními potížemi, které přispívají ke vzniku hypokinetických onemocnění, ale také sociálními a environmentálními silami, které tyto příčiny spojují dohromady (např. stigmatizace, nerovný přístup ke zdrojům).