Abstrakt

Engelovy křivky popisují závislost výdajů domácností na určité zboží nebo služby na příjmu domácnosti. Jako první tento vztah systematicky zkoumal německý statistik Ernst Engel (1821-1896) v článku publikovaném přibližně před 150 lety. Nejznámějším jednotlivým výsledkem tohoto článku je „Engelův zákon“, který říká, že čím je rodina chudší, tím větší část rozpočtu vydává na výživu. Znovu se vrátíme k Engelovu článku, včetně jeho kontextu a mechanismu argumentu. Vzhledem k tomu, že článek byl dokončen několik desetiletí před zavedením metod lineární regrese a začleněním vlivu příjmů do standardní spotřebitelské teorie, byl Engel nucen vyvinout vlastní přístup k analýze vzorců výdajů domácností. Zjistili jsme, že jeho práce obsahuje některé zajímavé rysy v konfrontaci s moderní i klasickou literaturou. Například Engelův způsob odhadu vztahu mezi výdaji a příjmy se podobá technice přizpůsobování dat zvané „regresogram“, která je neparametrická – v tom smyslu, že před odhadem není specifikována žádná funkční forma. Engel navíc zavedl způsob kategorizace výdajů domácností, při němž byly výdaje na zboží, které sloužilo stejnému účelu tím, že uspokojovalo stejnou základní „potřebu“, seskupeny dohromady. Tento postup umožnil Engelovi diskutovat o důsledcích jeho výsledků pro blahobyt z hlediska Smithova pojetí, že individuální blahobyt souvisí s uspokojováním přání. Současně se vyhnul apriorním předpokladům o tom, které konkrétní statky jsou potřebami, což byly předpoklady mnoha klasických ekonomů, jako byl Adam Smith. Na závěr nabízíme několik úvah o některé moderní literatuře, která navazuje na Engelův výzkum.