Odpovím, jak nejlépe umím, a doufám, že to bude dávat smysl nebo pomůže, ale naprosto si uvědomuji, že to může být situace jako kreslení sovy: krok 1 nakreslit pár koleček, krok 2 nakreslit zbytek sovy.
(Otázky 1 a 3 dohromady!) Vaše slovo funguje, pokud vidíte, že o tom ostatní lidé mluví, aniž byste se o tom zmínili; lidé vás označují v probíhajících rozhovorech nebo si toho prostě všimnete. Pokud o ní nikdo nemluví, nikdo ji nehraje, a pokud ji nikdo nehraje, musíte se znovu zamyslet, kde se mohla stát chyba. Naučit se přiznat porážku je těžké, ale u designéra/vydavatele je to dobrá vlastnost. Jedním z největších kopanců pro mě bylo, když jsem se v podcastu dozvěděl o jednom ze svých produktů, že jsem hru neposlal. Asi viděli, že někdo jiný o ní sdílel příspěvek na G+. Musíte se ale opravdu zapojit do komunity; jsem aktivní na několika serverech discord, g+, tumblr, twitter, instanci dice.camp mastadon a reddit. Jdi tam, kde se mluví o hrách, a mluv o té své. Nemusíte mluvit o tom, jak je skvělá, nemusíte ji srovnávat s jinými hrami (vážně nikoho vlastně nezajímá, co vaše hra dělá lépe/jinak než d&d a lidé, kteří se na to ptají, nejsou nikdy spokojeni). Prostě vězte, že je rozdíl mezi „Ahoj, podívej se na tuhle drsnou věc, kterou jsem udělal“ a „Ahoj, jak se máš? Jaké RPG věci děláš nebo hraješ? Aha, tyhle věci máš rád? Jednou jsem něco takového udělal.“ Dělejte to poctivě, pokud nemáte zájem o zapojení komunity, pak neuspějete. Já se na rpg.net nebo enworld necpu, protože tyhle komunity nejsou místa, která by mě zajímala jinak než jako reklama. Ukazovat se někde jen kvůli reklamě se rychle okřikne a já se tomu prostě úplně vyhnu. Tumblr to usnadňuje; nemusíš mluvit s lidmi, jen se musíš naučit označovat příspěvky těmi správnými kravinami a doufat, že jsi je zveřejnil ve správný čas (ale taky měj na paměti, že průměrný uživatel tumblru jsou teenageři a mladí dospělí a stěny textů o pravidlech RPG ti budou na hovno. umění a skutečná videa ze hry a další věci jsou tam klíčové).
Když to uděláš správně, tak nebudeš působit jako shill, budeš svým nejlepším prodejcem a ostatní lidé budou šířit informace za tebe. Byl jsem v jedné epizodě Table Top Babble, protože kamarád moderátora říkal: „Měli byste se podívat na Cecila a udělat s ním rozhovor!“ A jediné, čím jsem si to zasloužil, bylo hraní her s kamarádem a interakce s ním na G+. Byl testerem hry na věci, kterou jsem vytvořil, a stali jsme se přáteli, a to bylo ještě předtím, než jsem věděl, že je zapojený do velkých podcastových frajerů. Hra se mu líbila, mluvil o ní. Úspěšný příběh z úst do úst. Také jsem si vedl blog, kde jsem zveřejňoval RPG věci, a v průběhu let jsem si vybudoval publikum jen díky tomu; pár příspěvků šlo do velkých časů díky redditu a teď, kdykoli někdo najde tyto populární příspěvky, vidí také mou další práci, stačilo udělat nějakou skvělou věc a zveřejnit ji na /r/rpg a /r/worldbuilding.
Dalším vrcholem bylo vidět, jak jsou mé produkty požadovány ve vláknech sdílení 4chan. Jako že se o ně lidi zajímají natolik, že požádají někoho dalšího, aby je upirátil, a to je dobrý pocit.
(otázka 2) Pokud člověk, který bude mluvit o tvém projektu, není tvůj osobní přítel, musíš to uhlovat přes jiné lidi. V jedné komunitě jsem se seznámil a spřátelil s člověkem, který se zná s Robem Donahue z Evil Hat. Takže když jsem vydal svůj první produkt, můj kamarád ho sdílel na G+ a Donahue to viděl a posílil signál. Neexistuje žádný krátký seznam lidí, kteří budou o tvé věci mluvit, jediný tah, který máš, je udělat něco skvělého a dát to před lidi, kteří to mohou poslat po řetězci k dalšímu a většímu člověku.“
(Poslední věc) Jo, člověče, to jsem si vlastně uvědomil až dnes, když jsem si ověřoval fakta. Samozřejmě to není prodej každý den, jako že jeden týden budu mít 10 nebo 15 nákupů a další týden jen jeden nebo dva, víš? Ale průměr je dobrá morální vzpruha!