Příběhy, které nás spojují je název, který dala glasgowská společnost Wonder Fools své online sezóně – a to z dobrého důvodu. V měsících naší uzamčenosti je spojení přesně to, co nám chybělo. Je tedy ironií osudu, že The Coolidge Effect, druhé představení sezóny, by mělo být o odpojení. Jeho tématem je internetová pornografie, tedy něco, co mohlo být účelově vytvořeno pro dobu sociální izolace.

Dramaturgové Jack Nurse a Robbie Gordon upozorňují, že pornografické stránky přitahují více návštěvníků než Netflix, Amazon a Twitter dohromady. Přesto, pokud se o pornu vůbec mluví, je to v kradmých tónech. Dalo by se to nazvat tajnou pandemií.

Divadelní hra The Coolidge Effect, které se při převodu z divadelních prken dostalo vybroušené zvukové podoby, nese název podle experimentu Franka A. Beache z roku 1955. Ten vyslovil teorii, že sexuální vzrušení se neřídí samotným sexuálním aktem, ale rozmanitostí sexuálních zkušeností. Sexuální apetit krysího samce, který dostal každý den novou partnerku, se nikdy nesnížil.

Hra ve své živé směsici přednášek, vyprávění a rozhovorů naznačuje, že podobná rozmanitost sexuálních zkušeností dostupných na internetu vyvolala neukojitelnou poptávku. Dále přichází na řadu závislost a sexuální dysfunkce. To je problematické zejména pro generaci mladých mužů, kteří ze svých Game Boys přecházejí přímo na Pornhub.

Není to však jen prudérní poplach. Hra v podání Gordona a Jamie Marie Learyové na pozadí děsivé elektronické zvukové krajiny od VanIvese nachází prostor pro ospravedlnění porna od feministického po sociologické. Nezabývá se ani tak moralizováním, jako spíše potřebou diskuse. „Historie mlčení,“ varuje, „nám nikdy nepřinesla nic dobrého.“

• K dispozici online do 31. října.

• Sdílet dál Facebook
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet v Messengeru